|
 Několik let jsme pracovali ve sportovní redakci krajského deníku, kolega
Vladimír VANĚK poté přešel do celostátního deníku Sport. V dalších letech
jsme se potkávali na sportovních akcích, které on pořádal a já o nich jako
žurnalista referoval. V roce 2013 založil hokejový klub, během šesti let
vybojovali českotřebovští Kohouti pět medailí. Největšího úspěchu dosáhli
na jaře 2019, kdy vyhráli krajskou ligu. Ve městě je hokej sportem číslo
jedna, na zápasy chodí v průměru okolo šesti stovek diváků. V letošní
sezoně posílený tým titul neobhájil. Vhodná příležitost k rozhovoru, který
vznikal na etapy, ve druhé polovině hektického měsíce března…
Vladimíre, známe se více než tři
desítky let, takže navrhuji, abychom si v rozhovoru tykali.
„Samozřejmě.“
 Takový průběh sezony jsi asi
nečekal.
„Kdyby mi někdo vloni v listopadu řekl, že vypadneme ve čtvrtfinále, asi
bych se vsadil a prohrál.“
Co tě napadlo ve chvíli, kdy
Kohouti prohráli čtvrtý čtvrtfinálový zápas?
„Když
Karel Plášek neproměnil poslední nájezd, cítil jsem neuvěřitelné prázdno.
Hlavou mi proběhla spousta věcí. Pár týdnů po loňském titulu, ve druhé
polovině loňského dubna, jsem začal pracovat na doplnění a zkvalitnění
mužstva. Obětoval jsem tomu strašně moc času a energie, najednou bylo
všechno pryč. Sezona pro nás skončila 12. února v Chotěboři.“
Kdekdo
kroutil hlavou nad tím, když první tým vypadl se soupeřem, který skončil
osmý a v základní části získal o polovinu bodů méně. Co se Kohoutům v této
sérii přihodilo?
„Nevím. První zápas jsme hráli doma a bez
větších problémů vyhráli 5:2. Odveta v Chotěboři, do níž soupeř nasadil
tři nové hráče, byla z naší strany špatná. Soupeř nás přehrál a zaslouženě
vyhrál 5:2. Ve třetím utkání jsme doma šli za výhrou, v první třetině to
byla hra na jednu branku, bohužel jsme neproměnili pět vyložených šancí.
Hráči nezvládli důraznou hru soupeře, byli podráždění, nechávali se
zbytečně vylučovat. Na konci byla smolná prohra 3:4.
Od začátku
čtvrtého utkání jsem byl přesvědčen, že v Chotěboři vyhrajeme. Historie se
opakovala. První třetina vyzněla na body vysoko pro nás, na góly to bylo
pouze 1:0. V úvodu druhé třetiny nakoplo soupeře laciné vyrovnání, pak se
ujal vedení 2:1. Vyrovnali jsme a měli výraznou převahu. V závěru normální
hrací doby a v prodloužení čtyři superšance, gól jsme nedali. Nakonec jsme
nezvládli nájezdy, výborně hrající soupeř se skvělým gólmanem Peškem si
12. února 2020 prožil malé Nagano.“
Při vší úctě k soupeři, který
favorita, jak se říká, nachytal na švestkách. Neměl tuhle čtvrtfinálovou
překážku nadupaný kádr Kohoutů zvládnout?
„Měl,
jenže předpoklady zůstaly na papíře. V mistrovské sezoně jsme měli v kádru
jediného zkušeného hokejistu, útočníka Martina Filipa. Před letošní sezonu
přišli extraligou a první ligou ošlehaní hráči, obránce Aleš Holík a
útočníci Lubomír Korhoň s Karlem Pláškem.“
Splnili tvoje očekávání?
„Sluší se říct, že nepovedená sezona nebyla jen o těchto čtyřech hráčích.
Ale dobře. Filip s Korhoněm určitě ano. Škoda, že Plášek pracoval
v zahraničí a k mužstvu se připojil až v polovině prosince. Postupně se
rozehrával, ve čtvrtfinále hrál výborně, bohužel neproměňoval šance. Holík
měl výbornou základní část, připsal 29 kanadských bodů. Ve čtvrtfinálové
sérii nebyl úplně fit, odehrál tři utkání. Bodově se neprosadil, byl
sedmkrát vyloučen. Jak jsem ale řekl, ve čtvrtfinále propadlo celé
mužstvo.“
Možná jsi zaslechl názor, že Kohouty nepodrželi brankáři.
„Svalovat v tomto případě vinu na brankáře může snad jen idiot. Ve čtyřech
čtvrtfinálových zápasech jsme soupeři vstřelili pouze dvanáct gólů, to byl
náš hlavní problém!“
V play off se překvapivě neprosadil ani útočník Jakub Fúzik, který
v předcházející sezoně nastřílel 38 branek.
„Je to tak, v této sezoně dal o 24 gólů méně. Mám Jakuba rád, je to férový
kluk. Má jeden problém, potřebuje shodit alespoň deset kilogramů.
Vybudovat si břišní svalstvo, které mu podrží záda. Pokud upraví
životosprávu a zapracuje na sobě, bude patřit k nejlepším hráčům celé
soutěže.“
Zaslechl jsem názor, že letošní mužstvo Kohoutů bylo příliš staré.
Souhlasíte?
„Nesouhlasím. Třeba Korhoň je vysekaný jako ze žuly, na těle nemá gram
tuku. Ani Filip, Plášek a Holík nemají problémy s fyzickou kondicí.
Naopak, všichni čtyři mohou být příkladem pro mladší spoluhráče.“
Když jsem se připravoval na tento rozhovor a studoval klubový web,
mimochodem neuvěřitelně aktuální a profesionálně vedený, všiml jsem si, že
tahle sezona byla pro Kohouty tak trochu zvláštní od samého začátku…
„Je to tak. Po titulu mi trenér Martin Palinek řekl, že kvůli zaměstnání u
nás dál trénovat nebude. Oslovil jsem jedenáct potencionálních trenérů.
Někteří nevěděli, jestli budou mít na hokej čas, jiní se vymlouvali na
práci, na manželku a podobně. Dva z nich mi skoro vyrazili dech. Zcela
vážně se zeptali, jestli jde o práci na hlavní pracovní poměr. Jeden si za
trénování v krajské hokejové lize řekl o 30 tisíc měsíčně, čistého. To
není vtip.“
Takže nakonec ti nezbylo nic jiného, než přesvědčit trenéra Palinka.
„Domluvili jsme
se. Koncem srpna přijel na víkendový kemp, z České Třebové odjel do Prahy
a na sedm týdnů odletěl pracovat do Anglie. Ideální řešení to nebylo, to
nám oběma bylo jasné. Trenér se vrátil, výsledkově to bylo nahoru, dolů.
Nakonec si všechno sedlo, bez větších problémů jsme vyhráli základní část
soutěže. V jejím závěru jsme dostali malé varování v zápasech s Litomyšlí
a Chocní, v nichž jsme získali pouze dva body.“
Přišlo zmíněné čtvrtfinále, překvapivé vyřazení favorita a odchod trenéra
Palinka.
„Byl strašně zklamaný, protože stejně jako já věřil, že tohle mužstvo má
na to, aby se probojovalo alespoň do finále. Jeho konec na střídačce, to
byla další komplikace v probíhající sezoně.“
Tým, který nesplnil to, co se od něj očekávalo, převzal trenér Pavel
Rohlík. Co bylo jeho hlavním úkolem?
„Sundat z mužstva deku a se ctí dohrát neúspěšnou sezonu, chtěli jsme
vyhrát alespoň Pohár Vladimíra Martince. Nebyla to jednoduchá situace.
Hrát přestali obránce Poul a útočník Prachař, zdravotní problémy měli
útočníci Veverka s Fúzikem. Vskutku originálním způsobem se rozloučil hráč
Velinský. Ten po druhém vítězném utkání s Litomyšlí poslal přes známého
sms zprávu, cituji, aby v České Třebové vyřídil, že už nepřijede, protože
nemá chuť a motivaci.“
To jako vážně?
„Bohužel ano. Tuhle zprávu mám uloženou, jednou se bude hodit. Rád bych si
určité zážitky a zkušenosti s některými hráči, trenéry a funkcionáři
v budoucnu nenechal pro sebe. Mám podklady minimálně na jednu knížku.“
Splnil nový trenér tvé očekávání?
„Od prvního tréninku měl velkou energii, zájem. Nedělal si hlavu z toho,
že někteří hráči nehrají, dal příležitost jiným, třeba juniorům
z českotřebovské Lokomotivy. Ve třech zápasech jsme v pohodě přehráli
Litomyšl. Domácí zápas se Světlou nás vrátil na pevnou zem. Opět jsme
zahazovali obrovské množství šancí, znovu nám neseděla důrazná hra
soupeře.“
Finálová série poháru zůstala nedohrána, bylo to správné řešení?
„Stoprocentně ano. Nechtěli jsme hrát před prázdným zimákem. Bez svých
fanoušků a ještě za to vyhazovat peníze. Jsem rád, že jsme se Světlou nad
Sázavou měli stejný názor a jako první se 10. března rychle domluvili.
V České Třebové chodilo letos na hokej v průměru kolem pěti stovek diváků.
Hrát doma bez fanoušků a ještě za všechno kolem vyhodit spoustu peněz?
Nesmysl. Vývoj dalších dnů nám dal za pravdu. Jsou důležitější věci, než
hokej.“
Co říkáš na
pořadí týmů, které stanovil krajský hokejový svaz?
„Osobně bych mistrovský titul udělil Chrudimi, která ve finálové sérii
dvakrát a jednoznačně porazila Moravskou Třebovou. Jistá je pouze jedna
věc, že základní část vyhráli Kohouti…“
Zasvěcení se shodují, že úroveň krajské hokejové ligy stoupá, skvělé jsou
divácké návštěvy.
„Soutěž se za posledních šest let hodně zvedla. Mimo jiné proto, že do ní
přicházejí hráči z vyšších soutěží. Některé zápasy mají návštěvnost, o
které si mohou hokejisté a třeba i fotbalisté ve vyšších soutěžích nechat
jen zdát. Jako bývalý sportovní novinář musím ocenit prostor, který
krajské hokejové lize dává Deník. Škoda, že se totéž nedá říct o jiných
regionálních médiích.“
Na klubovém webu jsem si přečetl slova odcházejícího trenéra Martina
Palinka, který řekl, že hokejisté v České Třebové by měli manažera Vaňka
zdálky zdravit, protože pro ně dělá první a poslední…
„Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi jeho slova neudělala radost. První
trenér, který veřejně ocenil moji práci.“
V této souvislosti mne napadá jiná věc. Je náročnější uspořádat v Ústí nad
Orlicí mezinárodní atletický mítink s hvězdami formátu oštěpařky Báry
Špotákové, čtvrtkaře Pavla Masláka, koulaře Tomáše Staňka a překážkářky
Zuzany Hejnové, nebo mezinárodní tenisový turnaj, cyklomaraton, nebo se
profesionálním způsobem starat v České Třebové o regionální hokejový klub?
„Nejvíc času a energie ze mne vysává hokej, to je bez diskuse. Někdy mám
pocit, že zorganizovat kvalitní mezinárodní atletický mítink je proti tomu
procházka růžovým sadem.“
Otázkou je, zda se výše jmenované sportovní akce letos vůbec uskuteční…
„Situace není dobrá. Odhaduji, že jasněji bude začátkem května.“
Nepovedená hokejová sezona skončila předčasně, jak budeš odpočívat?
(usmívá se) „Myslel jsem, že v nemocnici. Původně jsem měl jít na operaci
dva dny před startem play off, to jsem odmítl. Další termín byl na 7.
dubna, kvůli koronavirové epidemii byl před několika dny zrušen. Uvidíme,
co bude dál.“
Závěrem tradiční otázka, máš nějaké přání?
„Na prvním místě zdraví. Nejen pro sebe, ale pro všechny lidi kolem. Za
druhé bych si přál, aby Kohouti měli trenéra, který dokáže přivést
kvalitní hráče a postavit silný tým. Samozřejmě s přihlédnutím
k ekonomickým možnostem klubu.“
Hovořil:
Jaromír Fridrich
|