Velikonoční vzpomínka


Tak  tu máme svátky jara – Velikonoce, na které se většina z nás těší po celý rok. Věřící proto, že se jedná o nevýznamnější svátek v roce, děti se těší na sladkosti a koledníci na to, že vyšlehají maminky, babičky, sestry, manželky a děvčata vůbec. Letos však, díky neradostným událostem, které musíme všichni společně řešit, proběhly ve zcela jiném duchu. Ale tato skutečnost nám nemůže zabránit, abychom zavzpomínali na oslavu těchto svátků, která byla před několika desítkami let pro Třebovou zcela typická.
Známými postavami zdejšího kulturního života byla dvojice divadelních ochotníků, trampů a umělců vůbec. Jak již pamětníci správně tuší, jedná se o dva nerozlučné životní kamarády, pány Oldřicha Bittla a Čeňka Hampla. Oldřich Bittl, kromě divadla a Jabkancové pouti, kde tradičně účinkoval jako policajt Franc,   pravidelně vystupoval  na mikulášských pochůzkách, u táborových ohňů a dokonce uváděl i večery trampských písní.  Čeněk Hampl, kromě ochotnického divadla, byl zakladatelem Jabkancové pouti a dlouholetým purkmistrem ve čtvrti u kostelíčka.  Dnes však oba kamarády  připomínáme z jiného důvodu. Po řadu let oba dva na Velikonoční pondělí vyjížděli  na „šmekustr“ na ozdoběné bryčce s koňským potahem. Bryčku mívali původně vypůjčenou od řezníka Josefa Skály ze Zámostí, později se půjčovala v Semaníně, spolu s koňmi. Bittlův syn, Olda, tam bryčku vždy před jízdou  čistil a zdobil fáborky z krepového papíru. 
Oba hlavní aktéři, Bittl i Hampl se oblékli do krojů a zpravidla se končilo v hospodě v Javorce. Cíl jejich cesty byl různý. Pravidelně objížděli manželky svých kolegů – divadelníků, členky DS Hýbl, kolegyně z práce a  manželky svých spolupracovníků. Dostalo se však i na sousedky obou aktérů  a sice ženy od kostelíčka a z Nádražní či Sadové ulice. Zajíždělo se také třeba pod Jelenici nebo do Rybníka. S koňmi jezdil kočí pan Ryšavý, který, když se zastavilo, hrával na harmoniku a Olda s Čendou šli zatím koledovat. Během koledy se zpívalo a povídalo. Přímo na místě se ochutnávaly nejrůznější dobroty a další se potom ukládaly do velkého koše. Podle vzpomínek  pamětníků prý s kamarády občas vyjel další jejich kolega – umělec, zdejší malíř Karel Tomeš.
V souvislosti s Velikonocemi připomeňme ještě jedny vyjížďky, které se odehrávaly v Bezděkově. Zde bývala také ozdobena bryčka, do níž  byla zapřaženy   krávy  zdejšího hospodáře Štěpána Duspivy, žijícího chalupě čp. 511 na Nábřeží Míru. Jeho syn Miloslav spolu s kamarády na něm vyjížděli za děvčaty žijící již ve zmíněném Bezděkově, na Křibu, na Hřbitovní ulici a v dalších částech města. Na voze jezdila parta  mládenců, kterými byli kromě majitelova syna ještě Mirek Dostálek, Květek Kubišta, Jindra Borůvka,  Jiří Maixner, Jaroslav Škrabánek, Ladislav Pop a Libor Krátký.
Oba velikonoční vozy neunikly pozornosti zdejších fotografů. Proto jejich podobu máme zachycenou do dnešních dnů.
Martin Šebela