Českotřebovský deník 130/2020 (3. 5.)
Nahoře na Pekláku o prvním květnovém víkendu...


ON-LINE KULTURA V KULTURNÍM CENTRU

DS Hýbl Česká Třebová - Claud Magnier - VĚNO SLEČNY LAURY 2010
Pondělí 4.5. ve 20 hod VĚNO SLEČNY LAURY - CLAUD MAGNIER - DS HÝBL ČESKÁ TŘEBOVÁ,
záznam z roku 2010 - https://youtu.be/kVTOyCxkyAM
 
Úterý 5.5. v 9:30 opakujeme VĚNO SLEČNY LAURY - CLAUD MAGNIER - DS HÝBL ČESKÁ TŘEBOVÁ,
záznam z roku 2010 - https://youtu.be/9Xm49x_kqp0
Autokino na Pekláku?

Do Skutče zvali na promítání filmů před zaparkovanými auty už 1. května. Namísto Čarodějnického majálesu přijelo Kino na kolečkách, které jindy o prázdninách objíždí česká města s mobilním letním kinem. Další představení se konalo v Chrasti. Něco takové by klidně mohlo vzniknout také na našem novém parkovišti v lokalitě pod Peklákem. Zvuk nikoho neruší a lokalita je poměrně vzdálená od sídlišť o žádné rušení by se nejednalo, Zvuk pro film si každý  zajistí v autě ve svém autorádiu. jak uvedla MF DNES, tak se s podobným projektem počítá od poloviny května i ve Svitavách.  A protože máme vhodnou lokalitu i v České Třebové, neměli bychom váhat!  Pořadatelem by mělo být městské Kulturní centrum. S podobným projektem počítají i Pardubice. Běžná projekce v kině letos dlouho povolena nebude, autokino to ovšem vyřeší.  Jde o zajištění mobilní projekční techniky s velkým výkonem, nebo objednání  mobilního kina....

Retenční nádrž v Benátkách: lokalita připravena

Před 11 lety měla Česká Třebová v r. 2009 šanci vybudovat v tomto prostoru s pomocí 25 milionové dotace Nadace Naděje nový "Park Benátky". Byly veřejně představeny 4 varianty parku, jedna z nich byla donátorem vybraná k realizaci - tzv. park na lávkách. Nakonec z dotace sešlo, město nesplnilo požadavky donátora tak, jak byly předepsány a jak vedení města slíbilo.  Záměr na park však vedení města neodepsalo, tvrdošíjně se dále pokračovalo na vlastním projektu parku. Projekt nebyl ovšem nikdy představen veřejnosti ani schválen, přestože pro se pro tento účel utratilo více než 1,5 milionu korun. To ovšem neznamená, že se o něm nemluvilo.  Realizace měla být řešena s pomocí jiných dotací.
Takovou možností měl být  projektu "Revitalizace a obnova městské zeleně" realizovaný nakonec po určitém odkladu  v letech 2014 a 2015. Z dotace, která činila cca 7 milionů. korun se udělalo hodně práce, mimo jiné byla z těchto prostředků realizována výsadba aleje třešní v budoucím parku Benátky, aniž bychom pro tento park měli schválený projekt. Alej třešní a sakur pořízená v rámci tohoto dotačního programu MŽP zde začátkem května právě krásně  kvete (viz fotografie). Škoda, že ji nikdo nemůže obdivovat, protože se sem prostě nijak nedostane. Toto území je totiž totálně nepřístupné.
Projektová dokumentace parku Benátky pro územní řízení se začala zpracovávat až v roce 2015, kdy se pro tento účel vynaložilo 380 tis. Kč a pokračovala v r. 2016, kdy pro tento účel bylo vynaloženo dalších 905 tis. Kč.  Přístup do parku měl být řešen novým  mostkem, který byl také projektován v r. 2015 (projekt DUR za 150 tis. Kč). Pokračování, t.j. projekt pro stavební povolení byl pak pořízen v r. 2017 za 156 tis. Kč.)  Mostek umožní přístup do tohoto parku pro občany i techniku. Ovšem pokud zde není park, nemá ani smysl budovat nový most za více než 5 milionů, pokud potřebujeme jinde daleko důležitější věci.  Podle vysvětlování starosty města měl být rozdíl výšek horního prostoru na Skalce a parku "dole" řešen pomocí proskleného výtahu....
V roce 2018 pak šel park Benátky na vedlejší kolej, nyní z projektu část vybíráme. Musíme.  Více ZDE 
Tradice českotřebovského textilu stále žije                                                          

V „městě textilu“ Ústí n. O. skončila Perla  ve všech podobách, také u nás je stále na části území bývalé Primony (Perly, HPS) velké rumiště a opuštěné budovy…  Je tu však ještě Niťárna a na druhé straně města nyní působí v provozech bývalé Vitky, Mosilany, ÚZCHV a Spolsinu  společnost SINTEX, která drží textilní tradici  i v současných složitých podmínkách.Tato společnost je mladá, má letos jen 28 let....
V listopadu 1992 založili tři inženýři ÚZCHV – Jan Homoláč, Miloš Frýbert a Miroslav Orlich spolu se SINDATEM Praha nový textilní výrobní subjekt – SINTEX, spol. s r. o. Česká Třebová. Společnost zakoupila od restituentů opuštěný výrobní objekt ve Skutči, od ledna začala s opravami a v dubnu 1993 nakoupila špičkové velkoprůměrové pletací stroje firmy MAYER&CIE a započala s výrobou úpletů a trikotáže určených na spodní prádlo, trička, mikiny a legíny pro vznikající konfekční a obchodní firmy. Poptávka po kvalitních úpletech byla velká a tak postupně firma SINTEX přikupovala další stroje, přibírala pracovníky, přistavěla ve Skutči nový moderní výrobní objekt pletárny a odkoupila skladové objekty od zeštíhlující se firmy BOTANA Skuteč.
Od 1. ledna 1999 byla společnosti SINTEX transformována ze spol. s r. o. na akciovou společnost. Zakoupila a rekonstruovala bývalou Frankeho vilu v České Třebové na Moravské ulici, kde sídlí ředitelství, obchodní a ekonomický úsek.
Výrobky z českotřebovské firmy SINTEX nosí snad každý, aniž si je toho vědom. Jedná se o spodní prádlo z Evony, Trioly, Úpavanu, špičkové sportovní oděvní výrobky firem Litex, Ultrasport-Senzor, AlpinePro, VandenBerg, Cress, Makro, Klimatex, Draps, Salewa, Direct Alpine, a další.
SINTEX, a. s. se stal v posledním desetiletí významným dodavatelem prádla a speciálních funkčních oděvních výrobků pro českou armádu, policii a Hasičský záchranný sbor. Rozvíjí sektor speciálního ochranného oblečení, ve kterém se stal důležitým evropským exportérem antistatických, vysoce viditelných, chránicích proti elektromagnetickému záření, neprořezných, nehořlavých a dalších typů pracovních oděvů a prádla.
Na přelomu let 2009/2010 zde došlo k organizačním změnám, došlo k fúzi dvou sesterských společností Sintex, a.s a Spolsin spol. s r.o.  Firma SPOLSIN, spol. s r.o. tehdy zanikla bez likvidace a její aktiva i pasiva přešla na nástupnickou společnost  SINTEX, a.s. se sídlem Česká Třebová, Moravská 1078. Před fúzí pracoval Spolsin, s.r.o. s velkou ztrátou, po spojení obou firem došlo k posílení finanční stability nové společnosti, rozšíření výrobního sortimentu...Společnost SINTEX, a.s. Česká Třebová působí v České Třebové a také ve Skutči úspěšně dodnes, textilní tradice v České Třebové pokračuje.. 
 
Před 10 lety zemřel spisovatel  Jan Balabán

V pátek 23.4. 2010 zemřel náhle ve věku 49 let jeden z nejlepších současných českých prozaiků, „sugestivní mistr povídky“, „král české povídky“ (oceněný mj. prestižní cenou Magnesia litera, nominovaný na Státní cenu za literaturu) Jan Balabán, který byl též spjat s Českou Třebovou: měl zde několikrát autorské čtení (v rámci Literátů na trati), a hlavně byl velice blízkým přítelem českotřebovské prozaičky Blanky Kostřicové. Právě Blanka Kostřicová napsala o J. Balabánovi medailon, který bude v plném znění publikován v olomouckém literárněvědném časopise Bohemica litteraria; v autorském čtení zazněl též v rozhlase na stanici Brno. Autorka poskytla Českotřebovskému zpravodaji zkrácenou verzi. 

 

Jan Balabán – přítel a spisovatel   (29.1. 1961 – 23.4. 2010)     

Poprvé jsme se viděli u přijímacích zkoušek na FF UP v Olomouci. Letmý pohled – a bylo to jaksi hned jasné, přátelství na první pohled. Takové, jaké se zrodí snad jednou za tisíc let. Takové, které nás podrželo vždy, po celých (vlastně bez několika měsíců necelých) třicet let, co jsme se znali.
Výborný student – téměř jako by vše už aspoň trochu věděl, jen pro upřesnění něco vyposlechl, a potom lehce složil zkoušky. Diskutér, ironik a polemik u popelníků na odpočívadlech fakultního schodiště. Kuřák startek. Nepřítel okázalosti, namyšlenosti, snobství, kariérismu, pozérství, všeho nepravého, falešného, křivého a pokrouceného. Nikoli moralista – tyto své postoje stvrzoval vlastním životem, k němuž byl nesmlouvavě přísný též.
Od dětství psal, na gymnáziu básně, na fakultě převažuje próza. Posedlost psaným slovem, textem; živý, žhavý zájem o cokoli vzniklého: Ty píšeš? Mohl bych to číst? Ne, vážně, chtěl, potřeboval bych to číst!
Ve druhé půli osmdesátých let občas – zřídka – publikuje, samizdatově, samozřejmě. Svobodymilný duch, trpící nesvobodou vnější. Nejen svou – pocházel z rodu postiženého PTP i uranovými lágry.
Často bývá označován za autora postav solitérů, ztroskotanců, lidí z okraje společnosti. Sám to vždy rozhodně odmítal – měl za to, že píše o zcela „normálních“ lidech, a hlavně o zcela obecných, nejobecnějších otázkách. Leckdy se též mluví o depresivním, temném ladění jeho próz. Za povšimnutí však stojí možná nenápadný, balabánovsky neokázalý, ale přece zcela zřetelný posun vnitřního tónu jeho knih: od deprese k naději. S přibývajícími knihami rostoucí.
Vlastně ta celková bilance vůbec není špatná. Sedm vydaných knih, text tzv. komiksu – autor však vždy mluvil o příběhu v obrazech, spoluautorství divadelní hry, hra rozhlasová. Desítky esejů, sloupků, fejetonů; výtvarné recenze. Některé knihy výborných až vynikajících kvalit, jiné kvalitní méně. Každopádně vždy nesmírně poctivé texty. Už tím hodnotné velice. Spousta utrpení, ale též mnoho lásky. A nakonec milosrdná smrt ve spánku. Vlastně nádhera. O čtyřicet let později znělo by to bez hořkosti. Je třeba vzít to tak i teď.
Řekla jsem jednou, že přítele člověk nemůže ztratit – ten, koho eventuálně ztratí, nebyl skutečným přítelem. Jan Balabán se mnou souhlasil.
Ani teď jsem tě, drahý Honzo, neztratila. I já věřím ve společenství živých i mrtvých – tak, jak jsi to jednou řekl ty. Jistě v to věří i nemálo tvých čtenářů.                                                                                                                                    Blanka Kostřicová
         
Malá scéna před 10 lety: Recitál Jiřího Kadavého

Recitál Jiřího Kadavého přilákal  ve čtvrtek 13. května2010 do Malé scény velký počet příznivců dobré klavírní muziky. Určitě nelitovali, protože se konal VELKÝ KONCERT  jednoho klavíristy, který, ač byl na jevišti Malé scény se svým klavírem osamocen, předvedl výkon hodný Mistra a ještě si celý koncert sám uváděl, výborně a sympaticky.   Nejdříve Sonáta f moll Johanese Brahmse  - velká více než čtyřicetiminutová "kláda". Celé samozřejmě zpaměti, opravdu nejen technicky  zvládnuté, ale navíc důkladně prožité.  A vynikající výkon pokračoval i po přestávce pěti preludii Claude Debussyho a další zvlášť dobře uvedená preludia Sergeje Rachmaninova. Zvlášť poslední dva (durové) kusy každého musely vzít u srdce.  - Koncert skončil a potlesk jako by neměl konce - na jevišti už nebyl klavírista sám, s kytičkou nebo pozorností přišly celé zástupy gratulantů ...
Recitál  přednesl Jirka Kadavý o den dříve také v Kroměříži, kde působí na konzervatoři a potřetí jej poté uvedl jako absolventský koncert na VŠMU v Bratislavě.

Na Pekláku  funguje minikemp....