 V neděli odpoledne jsme s kamarády
vyrazili na procházku. Šli jsme na Habeš. Chtěli jsme zavzpomínat na
procházky nejen z dětství a randění v mládí. Že to bude tak smutné
vzpomínání jsme ani v nejmenším nečekali. Z bývalé restaurace Habeš
zůstal zdevastovaný objekt. Ještě smutnější byla cesta zpět do města.
Šli jsme lesem na Jelenici, tak jako mnohokrát. A zřejmě naposled. Bylo
to o zdraví naše i cyklistů. Kříží se tam cesta a cyklistické trasy
bikeparku Peklák. Rychlost, hlasité výkřiky, zatáčky, nepřehlednost. Ať
žije adrenalin. Nikde žádné upozornění na nebezpečí pro chodce. Pro nás
to je hazard se zdravím. Nebo už tam do lesa pěšky nesmíme? Příroda a
zvěř trpí. Kdy lidem dojde, že nemůžou přírodu jenom ničit a že tím ničí
i sebe ? A to se ještě další cyklotrasy budují.
Pokračovali jsme dál a
došli na dávnou pýchu Třebové - koupaliště. Další bolavé místo, které
už zřejmě nikdo neobnoví.
Koupaliště v Křivolíku
bylo postaveno v roce 1938 a nabízelo velký bazén s proměnlivou
hloubkou, skokanský můstek nad hlubokou částí a skluzavku na opačné
straně. Na skluzavku se vstupovalo z půlkruhového dětského
brouzdaliště. Později byl bazén rozdělen zdí na plavecký a neplavecký.
Mělký žlábek umístěný téměř po celém obvodu bazénu zajišťoval, aby
návštěvníci do vody nevnášeli na chodidlech nečistoty. Na několika
místech byly u tohoto žlábku sprchové stojany. A potom přišla
revoluce. Sametová a konečná pro koupaliště. Smutné vzpomínání.
JV
Dnes prozkoumejme samotnou
Habeš, Pro prozkoumání koupaliště mám připravených dalších 50
(většinou také smutných)
fotografií Luboše Kozla. Přijdou na řadu zítra
(mm)
Přidávám
další fotky z roku 2003, aby bylo vidět jak pracuje zub času....
-
-
 ¨
-
-
-
|