První výsledky monitoringu koronaviru SARS-CoV-2

v odpadních vodách 

Zdroj: Ministerstvo životního prostředí (http://www.mzp.cz/)

Výzkumný ústav vodohospodářský TGM monitoruje odpadní vody na ČOV na výskyt SARS-CoV-2. První výsledky prokázaly pozitivní nález v bezmála 11 % lokalit. Díky stálému monitoringu se vytvoří systém včasného varování a možnost kontroly účinnosti opatření při další vlně šíření nákazy.

Jedním z přístupů k regulaci šíření nákazy koronavirem SARS-CoV-2 je jeho detekce v odpadních vodách, která bude moci, při správně nastaveném systému monitoringu, poskytnout jedinečné epidemiologické informace o změnách jeho výskytu v populaci (přítomnost, absence, trendy – nárůst, stagnace, úbytek) a využít je jako nástroj včasného varování pro nastavení účinného dohledu nad šířením nákazy.
Více informací ve zprávě výzkumného ústavu (zde ke stažení v pdf), z které níže citujeme:
Je možná kontaminace vod koronavirem SARS-CoV-2?
Koronaviry jsou přednostně vylučovány respiračními sekrety, genové segmenty SARS-CoV-2 však byly prokázány také ve stolici infikovaných osob (36 až 53 % nakažených), ojediněle byly ve stolici nalezeny i životaschopné virové částice. Jsou popsány i gastrointestinální příznaky jako bolesti břicha, zvracení, často i průjem (u cca 2 až 50 % nakažených), které se vyskytovaly často před vypuknutím nemoci a přetrvaly i dlouho (cca 10–14 dní) po odeznění respiračních potíží a průkazu viru v dýchacích cestách. Přežívání viru SARS-CoV-2 ve vodě a fekáliích nebylo dosud prokázáno, nicméně bylo zjištěno, že příbuzný virus SARS-CoV dokáže přežít v odpadních vodách, ve stolici a moči po dobu až 2 dnů při 20 °C a nejméně 14 dní při 4 °C.
Kontaminace odpadních vod je tedy možná respiračními sekrety, fekáliemi a případně močí infikovaných osob nebo jimi kontaminovanými předměty (vlhčené ubrousky, pleny apod.).
Existuje hygienické riziko při styku s odpadní nebo povrchovou vodou?
Metodou RT-PCR (polymerázová řetězová reakce v reálném čase), která určí přítomnost genových segmentů, ne však životaschopnost viru, byly v Holandsku a v Itálii nalezeny specifické genové sekvence RNA viru SARS-CoV-2 v odpadních vodách před úpravou na ČOV, dokonce již před prvním prokázaným klinickým průkazem u pacientů. Výzkumy zaměřené na výskyt, přežívání a potenciální virulenci SARS-CoV-2 v nečištěných odpadních vodách se v současné době rozbíhají v mnoha státech světa.
V čištěných komunálních odpadních vodách je možné předpokládat přítomnost virových částic v neinfekčním stavu. Příčnou je malá stabilita a robustnost koronavirů a také jejich pravděpodobná deaktivace technologickými procesy čištění vod, nepříznivými fyzikálně--chemickými podmínkami prostředí a dobou zdržení. Virus SARS-CoV-2 je navíc velmi citlivý k běžným procesům dezinfekce a antiseptickým prostředkům, proto u pitných vod  a recyklovaných odpadních vod nelze předpokládat riziko výskytu SARS-CoV-2. Problematika však nebyla dosud studována.
Odpadní vody, včetně čištěných, mohou být kontaminovány mnohem snadněji přenosnými a odolnými patogenními mikroorganismy, jako jsou noroviry, adenoviry, rotaviry, virus hepatitidy A a E, parazitičtí prvoci, patogenní bakterie, např. Campylobacter, Escherichia coli, včetně vysoce rizikových patogenů se získanou rezistencí na antibiotika, aj.
Rizikem kontaminace povrchových vod a dalšího šíření infekčních agens ve vodním prostředí však mohou být potenciálně jiné zdroje než čištěné odpadní vody, a to nečištěné (malé komunální zdroje bez ČOV, volné výusti odpadních vod) a nedostatečně čištěné odpadní vody (menší obce bez dobře fungujících ČOV, technologické problémy na ČOV, dešťové odlehčovače, poškozené kanalizační systémy a septiky, aj.).
Odpadní voda, zejména před úpravou, představuje obecně vysoce rizikový materiál, a to z pohledu možného přenosu celé škály patogenních a podmíněně patogenních mikroorganismů. Riziko vyplývající z možné přítomnosti viru SARS-CoV-2 v nečištěných odpadních vodách je při nechráněném kontaktu reálné, nicméně nebylo dosud dostatečně studováno. Čištěné odpadní vody nebyly dosud dostatečně studovány, životaschopný virus SARS-CoV-2 v nich však nelze předpokládat. Hygienicky významná kontaminace povrchových vod jako recipientů odpadních vod infekčním virem SARS-CoV-2 je, i přes současný nedostatek konkrétních analytických dat, málo pravděpodobná.
Výsledky
Monitoring výskytu SARS-CoV-2 v odpadních vodách začal ve VÚV TGM., v. v. i., v polovině dubna 2020, a to ve spolupráci s analytickou laboratoří Výzkumného ústavu veterinárního lékařství, v. v. i., v Brně (VÚVeL), která se zabývá se stanovením virů ve vodách, a provozovateli ČOV.
Aktuálně probíhá spolupráce s cca 20 ČOV, většina je o velikosti 10 000–100 000 EO, ale jsou zařazeny i menší ČOV do 2 000 a do 10 000 EO a také jedna ČOV nad 100 000 EO. Celkově je na tyto ČOV napojeno přes 760 000 obyvatel (cca 912 000 EO). V příslušných okresech bylo od začátku epidemie do 29. 4. 2020 hlášeno cca 1 280 nakažených osob, tj. 0,17 % napojených.
V první etapě monitoringu bylo analyzováno 37 vzorků ze 17 lokalit, přítomnost specifických genových segmentů viru SARS-CoV-2 byla zjištěna ve 4 vzorcích, tj. v 10,8 %. Ve vzorcích byla molekulárně-biologickou metodou PCR detekována také přítomnost dalších hygienicky významných skupin virů (norovirů a adenovirů), které byly přítomny i v čištěných odpadních vodách, což potvrzuje, že použitá metoda je dostatečně spolehlivá a citlivá.
Předběžné výsledky ukazují, že zvolený přístup cílený na průkaz výskytu viru SARS-CoV-2 v odpadních vodách je pro daný účel využitelný. Relativně nízký záchyt pozitivních nálezů ve sledovaných ČOV lze vysvětlit malým podílem nakažených ve sledovaných oblastech. Dalšími faktory ovlivňujícími úspěšnost detekce virových segmentů nukleových kyselin ve vzorcích odpadních vod může být možnost projevu nemoci COVID-19 bez gastrointestinálních symptomů, které jsou podle dosavadních zahraničních výzkumů doprovázeny vylučováním virových částic stolicí pouze ve 2–50 % případů, a pravděpodobný malý příspěvek virových částic od asymptomatických osob (nebylo dosud dostatečně studováno).