-
- Ve čtvrtek 11. června
otevřelo Městské muzeum bez vernisáže novou výstavu, která je určena
zejména rodinám s dětmi a bude otevřena po celé prázdniny až do konce
srpna. Rozhodně stojí za prohlédnutí, protože ukazuje technické
zajímavosti z pozice experimentu a navíc nás všechny vrací do
doby,. kdy nebyla digitalizace a kdy byla významným prvkem rozvoje
zejména mechanika. jde o zajímavé exponáty, které poskytlo do
České Třebové soukromé muzeum, ale mnohé si přidalo i muzeum
českotřebovské. Najdeme zde ukázku staršího vydání
fyzikálně-chemického kabinetu a také možnost realizovat řadu
jednoduchých a zajímavých pokusů. Jako pozvánku na tuto výstavu
připravuje Českotřebovský deník videoreportáž. Její první část již
byla natočena, výstavou výstavou nás provedla Mgr. Jitka Peková.
Významné ovšem bude vyzkoušet si všechny triky a experimenty na
vlastní kůži. K výstavě jsou připraveny také pracovní listy, které
jednak výstavou provedou, jednak nabídnou k řešení zajímavé
problémy. Zatím je na ukázku připraveno několik fotografií:
-
-
-
-
PORTMONEUM
V LITOMYŠLI PO REKONSTRUKCI OTEVŘENO
-
-
Ve středu 10. června
jsme
s kolegou Romanem
Línkem otevřeli
expozici v unikátním objektu, který nemá obdoby v celé České republice.
Muzeum Josefa Váchala sídlí v nenápadném domku zvaném PORTMONEUM. Josef
Portman byl litomyšlský úředník a sběratel, který si pozval v roce 1920
svého přítele grafika a všestranného umělce, aby mu vyzdobil dům.
-
Před čtyřmi lety Pardubický
kraj rozhodnutím
zastupitelstva koupil tento objekt od dědiců Ladislava Horáčka (mj.
majitele vydavatelství Paseka). Tím začala nová éra Portmonea.
-
A víte, jak došlo k převzetí Pardubickým krajem resp. Regionální
muzeum v Litomyšli?
Šel jsem jednou se zbytkem svých vlasů k holičce na pravidelnou údržbu a
vedle na židli seděla dcera pana Horáčka a zeptala se mě, jestli by kraj
neměl zájem koupit Portmoneum. Nejdřív jsem si myslel, že je to legrace.
Nicméně jsem cítil, že to je šance pro kraj. Ihned začala jednání,
zadaly se znalecké posudky a kraj převzal objekt v listopadu 2016.
-
Následně jsme začali připravovat opravy, které dnešním dnem skončily a
muzeum se může otevřít veřejnosti.
Vřele doporučuji k návštěvě. Nově po rekonstrukci je otevřeno i
podkroví, kde se promítá skvělý videomapping s představením života a
díla Josefa Váchala.
Neváhejte a stavte se 
FB Martin Netolický
-
-
ŘEZNÍK, TEN
MUSÍ MÍT PÁRU
- Po roce od školy 30 tisíc
čistého
- Navštívila jsem krajskou SOŠ a SOU v Poličce. Svou návštěvu
jsem vykonala záměrně. Pardubický kraj tam investoval peníze na
důležitou akci, ve které hrály roli i evropské peníze. Přístavbou a
rekonstrukcí některých prostor získala škola na začátku roku 2019
špičkové výukové pracoviště pro obor řezník a uzenář. Celá stavba i
s vybavením stála 41 milionů, z toho odbor rozvoje zajistil 35 milionů
Kč prostřednictvím evropských dotací. Ve škole se vyučují tyto obory:
Gastronomie, Hotelnictví a cestovní ruch, Kuchař-číšník, Řezník-uzenář,
Cukrář, Pekař.
- Ze svého dětství mám vzpomínky na strýce mého táty, který byl rovněž
řezníkem a zároveň prodavačem masa a masných výrobků.
 Pamatuji
si stroje, na kterých vyráběl klobásy. Avšak tím, co jsem ve škole
uviděla, jsem byla ohromena. Skutečnost předčila má očekávání.
- Ptala jsem se pana ředitele Borise Preisslera, co o nové části
školní budovy soudí: „Vybavení tohoto úseku se rázem zařadilo mezi
nejlépe zařízené školy tohoto typu v ČR. U nás je unikátní, že se zde
žáci učí mimo jiné i zacházení se zvěřinou. Tu získáme vcelku, ještě
nerozdělenou na části. Ostatní vepřové, hovězí a skopové maso nám
přichází v půlkách a ty se poté žáci učí porcovat.
- Ptala jsem se, co se děje s masem, které nevyužijí na výrobu
uzeniny. Pan ředitel pokračoval: „Maso i uzeniny prodáváme v našem
školním obchodu. Zájem veřejnosti je velký. Není to jediný obchod, který
škola provozuje. Vedle prodejny masa a uzenin je i obchod
s cukrárenskými výrobky našich žáků cukrářů, po kterých se rovněž jen
zapráší.“
- Vyzpovídala jsem i vedoucí odborného výcviku, pana Lubora Havlíka.
Ten mi řekl, že v letošním roce končí v oboru řezník – uzenář sedm žáků
a pro příští rok mají přihlášených jedenáct prváků. Na tomto oboru
studují ve škole i dvě děvčata. Zajímalo mne, jací žáci se na obor
hlásí. V budoucí profesi je totiž čeká náročná práce v těžkých
podmínkách. Pan učitel mi sdělil: „Na tento obor se hlásí skvělí žáci,
vybrali si to dobrovolně a chtějí se řezničině věnovat. Většinou přesně
vědí, co je čeká. Jsou to nejčastěji děti řezníků, či soukromých
zemědělců.
- Celý provoz jsem si prošla, chtěla jsem vědět, jak probíhá proces
uzení, znám jen ten starý venkovský. Došli jsme se podívat i do šaten,
kde mne zaujal sušák na gumové holínky. U něho zástupce ředitele pan
Švihel upozornil na to, že je elektricky vyhřívaný. Při projednávání
projektu muselo dojít k vysvětlení této části. Poskytovatel dotace si
plně nedokázal představit, že podobné zařízení je použitelné a nezbytné
ve škole. Hodnotitel určitě nikdy nepracoval v holínkách, tak jej ani
nenapadlo, jak důležité je mít každý den ráno suché boty. Sušák je
opravdu potřebný i ve škole. Vždyť v odborných učebnách jste skutečně
v malém masokombinátu.
- Moje návštěva byla u konce. Vím, že obor řezník – uzenář je stejně
jako i některé další profese nedostatkovým oborem na trhu práce.
Špičkově vybavená škola má šanci přilákat další zájemce, kteří se
rozhodnou pro tento, či jiný obor v poličské škole. Jíst se bude stále,
je to perspektivní rozhodnutí, naučit se práci s masem a s potravinami.
Těžká práce řezníků je odměněna velmi slušnými penězi. Pan ředitel mi
sdělil, že ví o devatenáctiletých absolventech, kteří již první rok v
práci dostanou třicet tisíc v čistém. Těžká práce a za to správně
odměněná.
- Hana Štěpánová (STAN), radní Pardubického kraje
zodpovědná za regionální rozvoj, evropské fondy a inovace
|