Svatohorská ulice na starém Trávníku

V současné době dochází na sídlišti Trávník k rekonstrukci přístupových cest, instalaci laviček a v jeho střední části k výstavbě nového dětského hřiště. Od postavení sídliště uplynuly více než čtyři desítky let. Zavzpomínejme při této příležitosti na to, co se v místech nově vznikajícího hřiště koncem sedmdesátých let 20. století nacházelo.
Vzpomenuté hřiště a jeho bezprostřední okolí leží v místech, kde dříve procházela Svatohorská ulice, jedna z uliček, které ústily z hlavní trávnické „tepny“ – Václavské ulice. Vycházela od dnes již neexistujícího Šimonova kaštanu a procházela kolem budovy evangelického kostela vzhůru (viz obrázek č.1), směrem k ulici Sadová, konkrétně k její zadní části, zvané dříve Na Mouru (podle skládky drážního odpadu, která se zde v minulosti nalézala). Do Sadové ulice ústila v sousedství dodnes stojícího domu malíře Stanislava Havelky čp. 1465 (nyní Kerhartův). Cesta s asfaltovým povrchem, vedoucí od tohoto domu ke kontejnerovému stání protějšího panelového domu, je pozůstatkem jejího horního konce. Stejně tak máme dochovaný i začátek jejího dolního konce, který dnes tvoří přístupovou cestu do kostela.
Svatohorská ulice dostala své jméno podle skutečnosti, že v minulosti představovala nejkratší cestu na zdejší poutní místo Hory. Nad jejím horním koncem tehdy býval jeden ze zdejších železničních přejezdů. Ten se přešel a šlo se Javorkou vzhůru k Pokloně a dále potom na Hory. Do Svatohorské ulice se kromě příchodu od Šimonova kaštanu dalo dostat ještě třemi dalšími způsoby. Prvně to bylo cestou, vedoucí od někdejšího parčíku se sochou sv. Václava, vedoucí mezi chalupou Dolných čp. 164 a domkem Balcarovým čp. 149. Tato cesta vcházela do ulice Svatohorské přímo u roubené chaloupky obuvníka Karla Frimla čp. 306. Ta stávala pod vysokým, dodnes zde dochovaným stromem. Jelikož byla chalupa ze všech stran obklopena cestami a tudíž se dalo kolem ní volně procházet (náležela k ní malá předzahrádka s plaňkovým plotem na straně jedné a malým dvorkem s dřevníky na straně druhé) říkalo se jí „Na Ostrůvku“. K chalupě čp. 306 vedla i druhá z přístupových cest, vycházející přibližně proti vchodu do Pucholtova hostince. Té se, dle jména majitelky přilehlého stavení čp.161, Kateřiny Voříškové, říkalo Voříškova ulička. Do ulice Svatohorské Voříškova ulička ústila kolem domku Hartmanova, později Páchova čp. 165. Třetí z cest, vedoucích do ulice Svatohorské, bylo jakési pokračování přístupu ke garážím pod Malou scénou, a vedoucí přes Kozlovskou ulici do ulice Svatohorské. I tato ulička byla pojmenována podle jména majitelů sousední chalupy čp. 156 (později Gregarova) – ulička Rybenských.
Vedle evangelického kostela stávala řada stavení, vyplňující prostor až k zahradě již vzpomenutého domku malíře Havelky čp. 1465. Nás však budou zajímat první čtyři z nich, neboť právě na jejich místě se dnes rozprostírá nově budované hřiště. Prvním z nich byl domek Pavláskův čp. 151. Pavláskovi měli tři dcery a tak zde, po jejich provdání, žili současně tři rodiny. Sousedním stavením byl přízemní domek Broulíkův čp. 778, který v minulosti s čp. 151, tehdy rovněž přízemním, tvořil jeden celek. Hned vedle, v zahradě, za plaňkovým plotem, pod vysokou hruškou, stávala roubená chalupa čp. 458 obývaná rodinami Vaňousovou a Gregarovou. Žil zde Josef Vaňous, bývalý příslušník Svazu Československé domobrany z Itálie. Posledním ze stavení byl domek Gregarův čp. 152. Jeho majitelem byl strojmistr státních drah, Josef Gregar. S jeho dcerou Boženkou se oženil zdejší dlouholetý a oblíbený dětský lékař, MUDr. Vasyl Melnyk, který zde prožil několik let života.
Starý Trávník osiřel v roce 1975, kdy byly zdejší domky vykoupeny a jejich obyvatelé dostali nové ubytování, většinou v panelových domech v Habrmanově ulici. Přelom roku 1977 a 1978 udělal tečku za již prázdným a neobývaným starým Trávníkem. Postupně byly rozebírány střechy domků a následně těžká stavební technika započala s jejich likvidací, aby uvolnila místo pro staveniště nového sídliště.
Martin Šebela (fotografie z archivu autora)