Doktor Jiří Keprt byl spolutvůrcem zavedení optické holografie v České republice a byl významným odborníkem v oblasti stavby nestandardních strojů a zařízení na bázi optiky. Podílel se na zakládání Společné laboratoře optiky, kterou FZU vede v úzké součinnosti s Univerzitou Palackého.  Díky své aktivní pedagogické činnosti na Univerzitě Palackého v Olomouci vychoval řadu mladých talentů a vedl nespočet disertačních prací. Byl to nesmírně inteligentní a kolegiální člověk, hluboce oddaný své profesi. 

Poslední rozloučení s panem doktorem Jiřím Keprtem proběhne v úterý 7. července v 10:40 hodin v obřadní síni olomouckého krematoria.

Za Jiřím Keprtem 

---

Jiří Keprt by se letos v říjnu dožil  88 let. Pamatuji si ho jako celoživotního optimistu, usměvavého člověka, vždy se zajímajícího o dění v našem městě. Člověka, který se do České Třebové rád vracel a měl zde své kořeny. Zemřel v úterý 30. června po dlouhodobé nemoci.

Narodil se 2. října 1932 v České Třebové v rodině průvodčího vlaků ČSD. Měl ještě o 12 let staršího bratra Dobromila, známého kapelníka, učitele hudby a hudebního skladatele (*1920, +2014) a starší sestru Věru Vincíbrovou (*1923, +2008). Stejně jako bratr se i Jiří Keprt také věnoval od mládí hudbě, známé je jeho působení na  českotřebovském reálném gymnáziu na začátku padesátých let, kdy spolu se svými spolužáky (připomeňme např. dvojčata Zdejdu a Bojdu Langovy nebo o rok mladšího Josefa Petráka) vytvořil a vlastně vedl velmi kvalitní kapelu, pro kterou dokázal aranžovat mnoho zajímavých písní.  I po letech si pamětníci připomínají  jeho působení (a vedení hudby) v operetě Mamzele Nitouche, kterou hrál na Vánoce v roce 1960 v Národním domě DS Hýbl (25. a 26. prosince). V této inscenaci si zahrál svou životní dvojroli (Floridor/Celesten) populární Karel Tomeš.

Po maturitě na českotřebovském gymnáziu absolvoval Jiří Keprt v roce 1955 Pedagogickou fakultu v Brně a od téhož roku pracoval jako učitel matematiky a fyziky na zdejší osmileté střední škole a a o rok později na průmyslové škole pro pracující v České Třebové.

Současně dálkově vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde si jeho talentu povšiml Prof. RNDr. Bedřich Havelka, DsC,  vedoucí katedry optiky a teoretické fyziky. A tak v roce 1963 již Jiří Keprt nastoupil jako odborný asistent a vědecký pracovník do tehdy právě nově zakládané Laboratoře  optiky Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu Akademie věd, kde působil celý svůj odborný život, také ještě jako osmdesátník. Měl jsem tu čest poznat Jiřího Keprta jako  "domácí Třebovák", třeba jako člena kapely (jako klavíristu a také zpěváka společně např. i s houslistou Edou Vaníčkem) na tehdy oblíbené "Zlaté hodince Bendla" v  kavárně hotelu Padevět (vlastně Moskva) nebo i při jiných hudebních příležitostech, ale také jako student na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. A protože jsem studoval fyziku, tak jsem měl hodně blízko i na jeho pracoviště v Laboratoři optiky v tehdejší Gottwaldově ulici v Olomouci. (Zkoušku z optiky jsem ovšem dělal u profesora Bedřicha Havelky.)

Odborný růst Jiřího Keprta na přírodovědecké fakultě dokládají jeho postupy a vědecké hodnosti. V roce 1967 získal titul RNDr., o rok později obhájil kandidátskou práci (CsC.) a doktorskou disertační práci (DrsC.) pak v roce 1992.  Bohatá je také jeho publikační činnost a praktická užitečnost jeho působení v oboru holografie a stavbě unikátních optických přístrojů.  Získal možnost dlouhodobé stáže v USA u prof. Leiha, Michigan (1978) a byl členem řešitelských týmů a koordinátorem řady vědeckých projektů. O jeho působení na Olomoucké Univerzitě Palackého můžeme najít spoustu  záznamů a jeho odborný život je popisován se superlativy. Dlouhá léta přednášel v oborech optika a optoelektronika, vychoval řadu doktorandů a odborných pracovníků především v oboru holografie. Ne náhodou byl Jiří Keprt oceněn  rektorem olomoucké univerzity za zásluhy o rozvoj uznávané olomoucké optické školy udělením zlaté medaile Univerzity Palackého k jeho osmdesátým narozeninám v roce 2012.

Jiří Keprt však celý život zůstal  Českotřebovákem. Z Olomouce do České Třebové není tak daleko a tak dokázal sledovat i dění v našem městě a to zejména v kulturní a zejména hudební oblasti. Měl velkou radost z profesních úspěchů své vnučky Lindy Keprtové jako úspěšné operní režisérky. Při pravidelných návštěvách směrovaných na nedalekou chalupu v Přívratu nezapomněl navštívit hroby svých blízkých, v loňském červnu jej  zastihla kamera Martina Šebely na oslavách 110. výročí vzniku českotřebovského reálného gymnázia (na posledním obrázku). A tak parte, vyvěšené ve skříňkách pohřební služby vzbudilo v českotřebovské veřejnosti velkou pozornost. Čest jeho památce!  (Milan Mikolecký)