-
Pozornosti kolemjdoucích jistě neunikne skutečnost, že dům čp. 67 v Hýblově
ulici, kdysi náležející rodině Činčerově, prochází nyní rekonstrukcí
střechy a venkovní fasády. Dům čp. 67 byl, svojí výškou a v této
lokalitě zcela ojediněle se vyskytující rovnou střechou, po více než sto
let dominantou této ulice. Rekonstrukce domu, započatá po změně majitelů
a nyní pokračující výše uvedenými pracemi, změnila jeho dosavadní
podobu. Vydejme se nyní na malou cestu do minulosti a povězme si něco
z jeho bohaté historie!
-
 Prvním
známým majitelem tehdejšího domu čp. 67 byl jakýsi Patoczka. Dům navždy
vstoupil jednou nemilou skutečností do dějin Třebové. Dne 30. října 1636
v něm vypukl požár, který zničil celý střed města. Neopatrnost čeledína
lanškrounského hejtmana, který v noci po domě procházel s rozžatou
loučí, stála Českou Třebovou ztrátu 57 obytných domů, kostela, fary,
radnice, školy, špitálu, pivovaru a Podbranského mlýna. Dům čp. 67
náležel v polovině 19. století Marii Melohrové, od níž se dostal do
vlastnictví Oktaviána Honla. Po jeho smrti přešel do veřejné dražby,
v níž jej zakoupil dne 7. července 1866 pláteník Narcis Pirkl. Podoba
domu byla tehdy zcela jiná. Byl přízemní, podsíňový s podloubím o třech
sloupech. Podle tehdejší míry stál asi o tři střevíce dále do ulice
Hýblova (tehdy zvané Kostelní) nežli sousední domy. Dům čp. 67 měl
společnou zeď s domem Rauscherovým, později Laškovým čp. 68, nad níž
býval žlab na dešťovou vodu. Ten však byl ve velmi špatném stavu a voda
z něho vytékala přímo na zeď, kterou postupně poškozovala. Tak došlo
k porušení oblouku a klenby podloubí do té míry, že hrozilo jeho
zřícení. Přivolaná stavební komise v červnu 1871 rozhodla o odstranění
podloubí u domu. Narcis Pirkl se proti tomuto rozhodnutí odvolal
s poznámkou, že hodlá celý dům rozbořit a postavit zde nový. V roce 1871
došlo skutečně k demolici podsíňového domu čp. 67 a první českotřebovský
stavitel, Jan Žák, zde vystavěl dům nový, ten nynější. Připomeňme ještě,
že prací Jana Žáka je též celá budova hostince a dnes již neexistujících
lázní na Horách, budova městského úřadu (bývalá škola) nebo také dávno
již zbořený Fialův mlýn čp. 158 na Trávníku.
-
Nový dům čp. 67 měl krásně zdobenou a bohatě členěnou venkovní fasádu.
Postaven byl jako dvoupatrový, s krásným točitým kamenným schodištěm,
vedoucím až do podkroví a klenutými sklepy. V levé části přízemí vznikl
krám s dveřmi a výkladní skříní, s dřevěnými okenicemi. Vpravo potom
bývala krásně řezaná, vysoká, dřevěná vrata, umožňující vjezd do domu.
Novým majitelem domu se stal Adolf Pirkl, pravděpodobně Narcisův syn.
V této době, v roce 1898, zde měl krám střižním zbožím Antonín Horčička,
který jej později přemístil do domu čp. 76 na rohu Starého náměstí a
Hýblovy ulice. V roce 1906 byl majitelem čp. 67 obchodník textilem
František Sodomka, který nechal realizovat rekonstrukci zadní části
průjezdu a jeho přestavbu na obytné místnosti a zřízení nového schodiště
na dvůr. Pozůstatky průjezdu byly následně zrušeny. V jeho středu byla
vystavěna nová zeď a o tento prostor byl rozšířen krám, který získal
nový strop. Pravá polovina průjezdu, se zbytkem stropní klenby, dodnes
slouží jako chodba. Klenba zde byla do nedávna patrna. V krámě následně
nějaký čas působili manželé Plickovi, majitelé obchodu střižním zbožím a
hračkami. Jednalo
se o rodiče známého fotografa a etnografa, prof. Karla Plicky a
neúnavného sběrače železného šrotu, Emila Plicky. Dalším majitelem domu
se stal František Činčera, rovněž obchodník střižním zbožím. Jeho
manželka Eliška, rozená Fialová, byla sestrou známé třebovské sokolky,
Milady Gzílové.
-
Ve
střední části čelní strany domu byl ve výši prvního patra zřízen
balkón, opatřený kovovým zábradlím. Náležel k bytu, který užívala rodina
majitelů. V pozdější době, kdy byl dole instalován nový krámský portál
s firemním štítem, byl balkón ukryt právě za označení obchodu. Tuto
podobu měl dům až do rekonstrukce prodejny dámských oděvů někdy kolem
roku 1980. Další zajímavostí domu byla již vzpomenutá rovná střecha,
taktéž, ze strany ulice, opatřená kovovým ozdobným zábradlím. Tu rodina
majitelů domu využívala jako letní terasu, tedy ke slunění a
pravděpodobně i posezení. V obou poschodích vznikly dva byty, jeden vždy
situovaný směrem do ulice a druhý, obrácený směrem do dvora. Kolem toho
zadního vždy procházela úzká chodba, vedoucí na pavlač, zabírající celou
zadní stranu domu. Na konci pavlače byl v obou poschodích umístěn suchý
klozet, sloužící vždy pro oba byty na patře. Třetí býval potom dole
v přízemí, za krámem. Později byla přístupová chodba zrušena, o její
prostor zvětšen zadní byt a v každém bytě zřízeno vlastní sociální
zařízení.
-
Majitel domu František Činčera měl v přízemí domu měl svůj krám.
Potřebám živnosti však sloužily i další vnitřní prostory. Byly to
především rozlehlé půdní prostory se stropem s rovným podhledem,
osvětlené na obou stranách šesti malými okénky. Ty byly byly využívány
jako skladiště zboží. Aby se do něho nemuselo zboží z přízemí dopravovat
po točitých schodech, byl v prostoru mezi zábradlím zřízen nákladní
výtah do podkroví. Jeho pozůstatky byly do nedávna železné háky,
umístěné po celé délce schodiště a také malý přístavek na střeše budovy,
sloužící jako vstup na střechu, jehož součástí byly také komíny. Ten
původně sloužil jako strojovna výtahu. Prodejnu oděvů v domě čp. 67
později provozovali i další firmy, např. Miloš Ulrich nebo firma Rolný.
Tehdy zde působil jako vedoucí Antonín Tříska, známý interbrigadista ze
Španělska. Prodejna dámských oděvů zůstala i v poválečném období.
Dlouhá léta zde jako vedoucí působila Květa Koníčková, spolu s kolegyní,
nedávno zesnulou Boženkou Kubrtovou. Původní podobu domu nám dnes
přibližují staré místopisné pohlednice.
-
Martin Šebela
-
Poznámka: Probíhající
rekonstrukce domu ukazuje, že objekt
čp.
67 má nejen zajímavou a slavnou minulost, ale před sebou také
novou budoucnost. Obchodní prostory domu slouží i během probíhající
rekonstrukce. Majitelem domu je Jan Fišer z Pardubic.
-
|
