Českotřebovské kalendárium na říjen 2010

Českotřebovské kalendárium na říjen 2020
40 let zdobí Nové náměstí socha ženy
Výtvarné dílo představuje spící ženu, sedící v mírném záklonu a podpírající si hlavu levou rukou. Autorem je akademický sochař Julius LANKÁŠ z Prahy, který ji vytesal z hořického pískovce a nazval SEN. Sochu zakoupila Správa severozápadní dráhy v Praze pro zkrášlení okolí právě dokončovaného hotelového domu ČSD. Není to ale jediná sochařská práce tohoto umělce v České Třebové. Obdobně se do našeho města dostala kovová plastika MATKA S DÍTĚTEM, kterou najdeme před budovou mateřské školky na Vinohradech. Julius Lankáš ( 1909 – 1991) patří mezi nejvýznamnější žáky Jaroslava Horejce a Karla Dvořáka na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. S prof. Horejcem jej dokonce vázalo přátelství podložené spoluprací na jeho některých dílech. Známé jsou jeho portréty významných osobností – prof. Jaroslava Heyrovského, Radovana Lukavského, Svatopluka Beneše, Zdeňka Buriana, prof. Julia Komárka, Ljuby Hermanové, Zity Kabátové …Pracoval také na dílech monumentálních formátů. Pro novou nádražní budovu v Bílině vytvořil šestimetrovou svařovanou plastiku a znak města. Další jeho práce, pětimetrová plastika, zase zdobí budovu ministerstva dopravy v Hrdlořezech. Je také autorem pamětní desky, připomínající pobyt Maxima Gorkého ve vinohradském hotelu Beránek v roce 1923. Smysl pro interiér vedl J. Lankáše i k výtvarné spolupráci s filmem ( Modrý závoj, Pacientka doktora Hegla …).

Letec František DOLEŽAL tragicky zahynul před 75 lety
Na velké mramorové desce v budově českotřebovského gymnázia jsou na památku čtyř profesorů a třiceti čtyř žáků této školy, kteří zahynuli v letech první a druhé světové války vyryta jejich jména. Co jméno, to lidský osud a osobní tragédie. Mezi nimi je také jméno Františka Doležala, českotřebovského rodáka (14.9. 1909) a podplukovníka letectva. Jeho život a tragický konec by neměl být zapomenut. Jako válečný pilot – denní stíhač, měl za sebou velké vytížení ve vzdušných bitvách nad celou západní Evropou. Během války absolvoval více než 100 operačních letů a sestřelil oficiálně 7 nepřátelských letounů. Za úspěšnou bojovou činnost byl vyznamenán francouzským válečným křížem s dvěma palmami a dvěma hvězdami, britským řádem za význačné služby D.S.O., záslužným leteckým křížem D.F.C., čtyřmi čsl. válečnými kříži 1939 a třemi medailemi Za chrabrost. Do osvobozené vlasti se vrátil 17. května 1945 a hned se pustil do práce. Pomáhal budovat nové vojenské letectvo, aktivně pracoval v přípravném výboru Českého národního aeroklubu. Dlouho se však ze šťastného návratu a z prvních poválečných úspěchů neradoval. Zahynul v dopravním letounu Siebel 204 s dalšími sedmi letci jako cestující u Bučovic na Moravě.

25 let od úmrtí PhMr. Josefa CHMELÍKA (20.5. 1922 – 27.10. 1995)
Narodil se v Chrudimi. Jeho otec byl nejstarším synem tamějšího mlynáře, ale řemeslo nepřevzal. Vystudoval farmacii na pražské Karlově univerzitě. Lékárnickou činnost začal vykonávat od roku 1925 v České Třebové. Dům, který si zde s manželkou postavili, stojí na Tyršově náměstí. Josef v našem městě vychodil obecnou školu a vystudoval gymnázium (1941). Po té pracoval jako aspirant v lékárně. Farmacii na pražské univerzitě vystudoval až po válce. Po studiích se vrátil domů. Začínal v lékárně svých rodičů, v roce 1953 pracoval v lékárně na Starém náměstí a od roku 1964 v nově otevřené lékárně na Novém náměstí. Odtud také odešel do zaslouženého důchodu. Největší zálibou PhMr. Josefa Chmelíka byl sport. V mládí hrál závodně volejbal, kopanou a lední hokej. Později pomáhal českotřebovskému sportu jako funkcionář. Další jeho láskou byla příroda. Znalost hub a léčivých rostlin vyplývala i z jeho profese. Patřil k hlavním organizátorům oslav 75 let českotřebovského gymnázia, zasloužil se také o znovuodhalení busty TGM na Farářství, které se uskutečnilo 7. března 1990.

120 let od úmrtí Gabriela B. KUBELKY (1853 – 1900), učitele a básníka
Do našeho města přišel s otevřením chlapecké a dívčí měšťanské školy v roce 1874. Tehdy se nová škola ještě nacházela v soukromém domě Hynka Rybičky na rohu náměstí a Skuhrovské ulice. Přestože se zde nenarodil (rodák z Přestavlků), svůj druhý domov si velice oblíbil. Svědčí o tom řada básní a hlavně nám všem známé čtyřverší, vtesané do kamene pro studánku Javorka. V České Třebové se také oženil. Jeho ženou se stala dcera kupce a bývalého purkmistra Jana Čížka. Patřil k nejoblíbenějším učitelům ve městě. Vštěpoval žákům nejenom základy fyziky a matematiky, ale i lásku ke svému mateřskému jazyku. F.V. Krejčí ve svých vzpomínkách na školní léta označil svého učitele jako „ jediného člověka ve městě, jenž s porozuměním sledoval tvorbu Vrchlického a jeho kruhu ”. Byl nejen dobrým učitelem, ale i zároveň uznávaným básníkem. Napsal řadu lyrických básní, mnohé z nich byly otištěny v Šimáčkově časopise Světozor, některé otiskl Svatopluk Čech ve svých Květech. G. Kubelka nejen básně psal, ale i překládal. Řada zdařilých překladů byla otištěna ve Sborníku světové poesie. Zemřel 26. října před 110 lety, pochován je na českotřebovském hřbitově.

Nedožitých 95 let Františka PREJSLERA (27.10. 1925 – 5.7. 1994), významného sportovce v kuželkářském sportu
Narodil se na Parníku u České Třebové. Po absolvování strojnické průmyslovky v Litomyšli nastoupil do parnické textilky, kde působil až do důchodu. Vedle svého zaměstnání měl rád sport. Hrával fotbal, hokej, lyžoval. Nakonec zůstal u kuželek … V roce 1947 byl členem družstva KOOS Parník, které získalo titul Mistra ČSR. V roce 1956 byl za výborné výkony v reprezentaci jmenován jako jeden z prvních kuželkářů u nás titulem Mistr sportu. A jako první kuželkář v historii obdržel v roce 1959 titul Zasloužilý mistr sportu. Výčet úspěchů Františka Prejslera je dlouhý. V roce 1957 ve Vídni a v roce 1962 v Bratislavě skončil na Mistrovství světa jednotlivců druhý. Získal několik titulů přeborníka republiky, mnohokrát byl krajským nebo okresním přeborníkem. Překonal i několik národních, evropských a světových rekordů v soutěži jednotlivců i v soutěži družstev. Jako první na světě docílil hranice 1000 bodů v disciplíně 200 hodů sdružených. Od roku 1951 do roku 1962 byl stálým členem družstva ČSSR, jeho koncovým hráčem a kapitánem. V soutěži družstev byl členem týmu Mistrů Evropy z roku 1960 a Mistrů světa z roku 1962. Nebyl pouze aktivním hráčem. Již v osmnácti letech byl organizačním pracovníkem oddílu, později předsedou komise mládeže při ústředním výboru sekce kuželek v Praze. Byl také trenérem národního mužstva dorostenců – juniorů, členem trenérské rady ústřední sekce. Po dobu sedmnácti let vedl také oddílový dorost a má zásluhy na rozvoji kuželkářského sportu v České Třebové. Zemřel po dlouhé nemoci v ústecké nemocnici.
Jan Skalický