-
-
Narodil se v Ústí nad
Orlicí, od příjezdu z porodnice však trvale bydlí v České Třebové. Vztah
k humanitním vědám a kultuře zdědil po rodičích, jichž si váží také
proto, že nevstoupili do KSČ (sám v září 1989 podepsal petici Několik
vět). Maminka (rozená Dobrovská), oblíbená učitelka na 1. stupni
základních škol, patřila k posledním houslovým žákům regenschoriho
Františka Preislera, po válce byla členkou mládežnického Recitačního
kolektivu Vykřičník, který vystupoval po celých východních Čechách
(např. s úspěšným programem Jmenoval se Wolker), pod taktovkou
proslulého sbormistra Josefa Plavce zpívala v Pěveckém sdružení
východočeských učitelek v Pardubicích, pracovala v Osvětové besedě. Přes
její pokročilý věk ji stále potkáváme zvláště na koncertech Kruhu přátel
hudby. Tatínka (†2004)
znal snad každý hudbymilovný Třebovák jako výborného swingového
muzikanta, dirigenta a aranžéra.
-
Po maturitě na
místním gymnáziu (1979), kde mu – jak zdůrazňuje – velmi prospěla výuka
češtiny, latiny a dějepisu profesorky Hany Habrmanové Fojtové, studoval
náš jubilant na Filozofické fakultě Karlovy univerzity obor pomocné vědy
historické a archivnictví. Následovala krátká epizoda archiváře
v podniku Koventa (dnes firma Korado) a zhruba 35 let strávených ve
Státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli, v němž to
„dotáhl“ na pozici zástupce ředitele. Od roku 2018 působí v Městské
galerii Litomyšl, s níž však už dříve spolupracoval na řadě projektů.
-
Litomyšlský okresní
archiv, řízený dvěma lidsky a profesně skvělými osobnostmi –
českotřebovským rodákem Jindřichem Růžičkou a Milanem Skřivánkem, měl
status vědeckého ústavu, což znamenalo, že vedle běžné archivní činnosti
(zpřístupňování archiválií badatelské veřejnosti, vyřizování
nejrůznějších žádostí atd.) museli jeho zaměstnanci vědecky pracovat.
Náš čerstvý šedesátník „se našel“ v dějinách litomyšlské kultury,
zejména výtvarné, k čemuž ho přivedlo bádání o Františku Laškovi, rodáku
z České Třebové, jenž se do dějin Litomyšle zapsal jako její jediný
prvorepublikový starosta, lékař, historik nebo spoluzakladatel Městské
galerie a první předseda jejího kuratoria. Vosyka o tomto muži, kterého
chtěli komunisté vymazat Litomyšlanům z paměti (dnes se naopak mluví o
„Laškově Litomyšli“), zveřejnil v roce 1997 pramennou studii v 1.
svazku sborníku Pomezí Čech a Moravy a následně několik dalších prací,
vždy obohacených o nějaká nová zjištění (v letech 1997 a 2007
v Českotřebovském zpravodaji, roku 2002 v publikaci Městská obrazárna
v Litomyšli. Katalog stálé expozice, v témže roce navíc vydal
sborníček studií MUDr. František Lašek a I. litomyšlský výtvarný
salon v roce 1943). O přátelství MUDr. Laška s P. Janem Selicharem,
mecenášem malířů v Kameničkách a Rybné nad Zdobnicí, jenž působil též na
faře v České Třebové, pojednává stať otištěná roku 2004 v knížce
Českotřebovská farnost v historii. Sborník studií k 200. výročí
vystavění kostela sv. Jakuba (Vosyka byl i jejím editorem). V roce
2008 se náš jubilant vrátil k tomuto tématu brožurou Galerie děkana
Jana Selichara v Rybné nad Zdobnicí, která vyšla v grafické úpravě
Třebováka Michala Horáka. S Laškem rovněž souvisí, byť okrajově, jeho
článek o českotřebovském lékaři Františku Rybičkovi publikovaný roku
1999 v Českotřebovském zpravodaji.
-
Během svého působení
v okresním archivu se Vosyka seznámil s Václavem Boštíkem, mnohými
považovaným za největšího českého malíře 2. poloviny 20. století,
konajícím zde rodopisná bádání. Proto ho později velmi potěšila
nabídka, aby se stal spoluautorem (spolu s Martinem Boštíkem a Jaromírem
Zeminou) a editorem Mistrovy monografie – vyšla v roce 2013 pod názvem
Václav Boštík (1913–2005). K stému výročí malířova narození. Roku
2016 vydal s Martinem Boštíkem knihu Vladyka z Bídy. Malíř a
Litomyšlan Bohdan Kopecký, v níž se lze dočíst i o Vosykově
příbuzném, českotřebovském rodáku Jiřím Josefíkovi, malíři a význačném
restaurátorovi. V roce 2018 vzbudila značnou pozornost publikace
Počátky festivalu Smetanova Litomyšl, kterou opět napsal s Martinem
Boštíkem, mladším kolegou z Regionálního muzea v Litomyšli. V textu,
jímž autoři v podstatě přepsali dosud traktované „pravdy“ o této
významné kulturní akci, je též zmínka o prapra…dědečkovi Stanislava
Vosyky, hodináři a vynálezci Aloisi Dobrovském, jenž se dobře znal
s rodiči Bedřicha Smetany. K pozoruhodným počinům těchto historiků
bezpochyby patří i vydání Cestopisů litomyšlského kupce,
humoristy, kronikáře, kreslíře, sběratele a muzejníka Quidona Šimka (jde
o popis jeho putování do Itálie a Paříže, editory v roce 2010 doplněný
úvodem o litomyšlských cestovatelích) a knížka z roku 2015 nazvaná
Jako zlatá zrnka v písku. Vzpomínání Anny Matičkové-Theinové na malíře
Josefa Matičku, edice staršího textu spisovatele Zdeňka Karla
Slabého, který opravili a opatřili velkým množstvím vysvětlivek.
-
Již jsme se dotkli
editorské práce Stanislava Vosyky ml. Výčet dalších publikací a
periodik, jimž jako editor, jazykový redaktor, odborný poradce či
spoluautor pomohl na svět, by byl ještě dlouhý. Zmiňme alespoň 5 svazků
sborníku Pomezí Čech a Moravy z let 1997–2000 a navazujících 11
svazků vycházejících pod názvem Pomezí Čech, Moravy a Slezska
z období 2005–2015 nebo I. – III. ročenku Městského muzea Česká
Třebová z let 2005–2014. Z děl, jejichž vydání měl na starosti, je
zvláště pyšný na více než 600stránkovou knihu Milana Skřivánka
Litomyšl 1259–2009, město kultury a vzdělávání (2009, 2., opravené a
doplněné vydání 2016), jež byla v roce 2010 oceněna ministrem kultury a
Památníkem národního písemnictví jako nejkrásnější česká kniha roku 2009
v kategorii vědecké a odborné literatury. Velice ho také těší
internetová encyklopedie Litomyšlský architektonický manuál (www.lam.litomysl.cz)
– podílí se na ní jako lektor, pořizovatel rešerší a autor některých
hesel.
-
-
Milan Mikolecký
-
Popisek k obrázku:
-
Stanislav Vosyka
ml. (vlevo) v rozhovoru s význačným českým sochařem Stanislavem
Kolíbalem (snímek pořídil v roce 2017 Jaroslav Plocek v litomyšlské
Galerii Miroslava Kubíka)
-
-
|