Řezbářovy bronzyLudmila Kesselgreuberová, vernisážová řeč 5.10.2021
Jiří Netík je z Brna (1953). Tady i jinde se zabýval ledasčím - studoval chemickou průmyslovku, hodně bubnoval a na začátku osmdesátých let se začal vážně a intenzivně věnovat výtvarné práci. Stal se řezbářem a s rolí tvůrce soch srostl posléze docela a už ji neodložil. O tom svědčí četné výstavy jeho prací, které se v průběhu minulých desetiletí uskutečnily v Rakousku, Švýcarsku, Finsku, Itálii, Belgii, Holandsku, Německu, Slovensku a ovšem v České republice. Kvalitu této tvorby výmluvně dokládá například bronzová plaketa, kterou si přivezl roku 2017 z florentského sochařského bienále za třetí místo. Získal ho v konkurenci téměř pěti set umělců. Dlužno poznamenat, že vedle volné tvorby působil a působí i jako umělecký pedagog, restaurátor a pořadatel sochařských a řezbářských sympozií ve Slavonicích. Netíkovi – sochaři učarovalo dřevo. Relativně měkký přírodní materiál teplých barevných tónů a vůní mu umožnil tvarovat obliny a hlavně vypjaté oblouky lidských postav i zvířecích těl. Dřevo měl a má rád. Jenže dřevo není dost odolné vůči změnám počasí, v exteriéru prostě trouchniví. I tato skutečnost dovedla bytostného řezbáře k jiným, odolnějším materiálům, jako je sklo a ovšemže nesmrtelný bronz. Geneze Netíka jako sochaře, který směřoval od dřeva k bronzu, má zajímavý aspekt. Kovové varianty jeho soch totiž vznikají jako odlitky vlastních původních dřevěných prací. Tato metoda umožňuje otisknout do kovu záměrné, ale i nezáměrné povrchové anomálie dřevěných kusů, tedy nejen stopy řezbářských nástrojů, ale třeba i cestičky červotočů. Finálním bronzy tak získávají na živosti, autenticitě a značném půvabu. Netíka zajímají živé bytosti, jejich silné stránky, ale víc slabosti, křehkost, zranitelnost a vůbec to, co je bolí. Pro tento rozměr bytí má umělec jak se zdá zvláštní citlivost. Mocnou vnitřní expresi jeho děl přitom nese zejména sochařská forma. Není náhoda, že svou elegantní vertikalitou souzní se středověkými gotickými figurami, právě jimi se totiž autor inspiroval. Ty Netíkovy jsou ovšem ještě vypjatější, jsou silněji stylizované, někdy až trochu deformované. Odhlížejí od drobných detailů, takže jejich sdělení získává obecnější ráz, někdy až charakter symbolu. Netíkovy bronzy, jak už bylo zmíněno, nemíní rozveselovat. Divákovo oko na nich ale i tak spočívá se zalíbením a s chutí se k nim i vrací. Jak by také ne, poskytují mu spíš vážné obsahy, ale nesmírně lahodné tvary. Štíhlá, až rachitická těla ve vzpřímení nebo vypjatá do ladných oblouků, hladké nekonečně dlouhé paže či nohy, klenuté ovály hlav, bříšek a nebo poprsí. Jejich povrchy navíc disponují zneklidňující kombinaci cudně hladké a vzrušujícím způsobem drsné. |
|
|
Bronzy Jiřího Netíka mají zkrátka schopnost povznášet ducha a oblažovat zrak. Jak vzácné. Přeji krásný zážitek.
|
|
