Českotřebovský městský znak byl vždy jistým tajemstvím, alespoň jak vyplývá z knihy Toulky minulostí  Českotřebovska, kde je o znaku krátce pojednáno. Tento znak, který je dnes heraldicky vpravo obrácený, tedy černý kohout se zlatou zbrojí a lidskou hlavou s čepičkou v červeném štítu, je totiž znám jako městský znak až od poloviny 16.století. Nejstarší dochované poznání tohoto znaku nám totiž zaznamenal až nedatovaný městský typář cechu krejčovského, založeného v roce 1549, tedy za svolení tehdejší vrchnosti, urozeného pána Jindřicha Bohdaneckého z Hodkova a na Lanšperku etc., protože jeho otec, slavný Heřman Petr z Hodkova, zemřel již počátkem tohoto roku.

Na základě tohoto faktu tak autor práce  o znacích měst a městeček rakousko-uherské monarchie z roku 1904,W.R.Widimský, zcela chybně uvedl, že znak městu udělil JMC Rudolf II., a to na přímluvu lanšperského pána Petra Bohdaneckého z Hodkova. Jenomže v tomto případě je pravda taková, že za Rudolfa II. sice Petr Bohdanecký z Hodkova žil, ale byl jím až Petr III, a tedy až vnuk Heřmana Petra z Hodkova. V roce 1549 pak nešlo ani o žádné udělení, ale potvrzení starého znaku a neudělil jej Rudolf, ale jeho děd Ferdinand.I. Habsburk.

Za původce znaku je dále s oblibou označován i urozený Wratislav z Pernštejna, neb právě z období jeho vlády nad panstvím, tedy z roku 1574, se dochoval otisk městské pečeti se znakem. Zásluha mu pak  byla přičítána proto,že i on se zasloužil o prodloužení legitimity znaku a navíc jej nařídil řádně užívat. Město se pak mohlo pyšnit tím, že o jejich znak se zasadil právě tak mocný a vzácný šlechtic, jakým Wratislav bezesporu byl, což městu přinášelo prestiž a obrazně jej povyšovalo nad okolní městečka.

Jenomže ani jeden ze šlechticů opravdovým původcem znaku nebyl, i když se oba o další život znaku více jak zasloužili. Daleko větší přínos však s největší pravděpodobností měli osadníci ze Švábska a Bavorska, povolaní na panství ke konci 15.století. Heraldické znamení kohouta s čepičkou totiž bylo v jejich domovině velmi časté a oblíbené, a proto jim třebovský znak musel být velmi blízký a museli jej  rádi i užívat.Pravděpodobně se také zasloužili i o jeho úpravu a stávající vzhled, protože prapůvodní znak byl přeci jen trochu jiný.Zůstává tedy otázkou,kdo byl prvotním původcem znaku a jak znak dříve vypadal.

Vysvětlení této otázky nám ovšem nepřímo zanechal již slavný historik rytíř August Sedláček ve své práci o hradech, zámcích a tvrzích.  Již za cisterciácké správy lanšperského panství se totiž k roku 1332 stal purkrabím hradu Lanšperk a hejtmanem panství šlechtic švábského prapůvodu rytíř Roppert de Onssow. Tento prapředek daleko pozdějších Onšovských z Onšova pak vedl správu panství až do roku 1338, neb v roce 1339 již nastupoval do nového hejtmanského úřadu na Olomouci. Na tom by jistě ještě nic nebylo, kdyby tento milostivý rytíř a pán, tehdejší lanšperská úřední vrchnost, neměl právě erb, který A.Sedláček popsal zhruba takto.: V červeném štítu černý nebo bílý pták-kur,vpravo otočený,nad štítem místo helmu klobouk.

Z praxe lze totiž vyvodit, že Roppert jako tehdejší vrchnost pečetil všude na panství svým erbem a že tento erb v jeho zastoupení užívali i českotřebovští radní, což byla u poddanských městeček naprosto běžná praxe. Po odchodu Ropperta,ale patrně již za jeho hejtmanství, si pak radní jeho osobní znak osvojili natolik, že jej v mírně změněné formě užívali i nadále, a to až do doby, než si jej švábští osadníci upravili dle svého vkusu,  aby znak nemohl být dále spojován se šlechtickým rodem a vyhovoval zásadám městské heraldiky. Roppertův pták, pravděpodobně kohout, ale také možná i páv, byl totiž původně zlatý nebo zlatozelený, čímž také oproti černé daleko více kontrastoval s červeným podkladem.Jenomže zlato jak známo černá, takže v pozdějších dobách se zlatý pták stával černým, což vedlo k tomu,že i na městském znaku byl pták vyveden v černé, dosti nekontrastní barvě. Klobouk či čepička ze štítu se pak přenesla v duchu švábských tradic ze štítu přímo na ptačí hlavu, která se navíc stala lidskou, aby pták nenosil čepici. Tak prozaický byl vývoj tohoto až dosud záhadného městského znaku. Tento znak pak před rokem 1549 nemusel být městu nikdy potvrzován, takže v roce 1549 již nebylo pamatováno na jeho prapůvod. Znak byl vzat za tzv. vydržený, a proto mohl být za žádosti Jindřicha Bohdaneckého z Hodkova i legitimován.

Rekonstrukce prapůvodu tohoto městského znaku je tedy vcelku prostá. Nadto se dokonce dochoval reliefní náhrobník jednoho z pozdějších potomků rytíře Ropperta, Simeona Hraběšinského z Onšova (+1582), takže si můžeme i lehce představit,z jaké podoby českotřebovský městský znak vzešel. Simeonův pták je sice již čistým pávem zlatozelené barvy, ale štít byl červený a na něm opravdu seděl klobouk. Rozdílnost znamení, kohout -páv, pak nehraje roli. Prapůvodně se jednalo o ptáka s pernatým ocasem, přičemž kohout značil bojovnost, kdežto renesanční páv již pýchu a vznešenost. Nadto Simeon pocházel již z jiné linie, takže mohl mít dávno změněný - polepšený erb, kdežto Třebové zůstal erb původní.

Z toho všeho lze závěrem konstatovat, že městský znak České Třebové s největší pravděpodobností vzešel z  rodového šlechtického erbu, který byl v konci 15. století upraven a přijat za vlastní. Třebová tak užívá tento městský znak minimálně od roku 1338 a v dnešní podobě minimálně od roku 1549. 

Jiří M. Bohdanecký