-
Po volbách jak po výprasku, je parafráze rčení, které se stalo pro
Českou sociální demokracii tvrdou realitou. Proč?
-
Na to je jistě mnoho názorů. Po posledním
dopise členům od hrobaře Hamáčka jsem to již nevydržel a předkládám vám
svůj názor. Za celé poslední období od posledního sjezdu jsem si
předepsal bobříka mlčení ze dvou důvodů. Protože jsem nemohl nic změnit
a také proto, abych hrobařům nedal možnost svalovat své „úspěchy“ na
jiného. Volební prohra není sama o sobě tragédie, postihne dřív nebo
později každou volební stranu či kandidujícího jednotlivce. Tragédií je
příčina porážky.
-
Úpadek sociální demokracie není možné
svalovat na jiné, ani na Miloše Zemana (i když svou troškou přispěl).
Zavinili jsme si to sami volbou svých vůdců a netečností k zlořádům,
které se ve straně rozmohly. Kolik jen lidí se stalo členy jen pro
osobní prospěch a ideály měli v patě. Kolik z nich stálo fronty na
funkce, nominace atd. a také je dostali bezpotřebných schopností. Kolik
z nich pak dělali ostudu, kam přišli.
-
Současná katastrofa začala dle mého v době
našeho největšího úspěchu, po oranžovém tsunami při krajských volbách.
Rath se Sobotkou přišli s tématem odstranění poplatků ve zdravotnictví
jako heslem voleb, aniž to a někým konzultovali. A po vítězství nabylo
vedení dojmu (i pod vlivem jednodušších novinářů), že to rozhodlo. Úplně
přehlédli, že naši tehdejší soupeři byli v totální krizi důvěry u
obyvatelstva a že naše profesionálně vedená kampaň toho dokázala umně
využít. A nabyli dojmu, že veřejnosti stačí předhodit nějakou populární
či populistickou „kost“ a ona nás bude volit. A od té doby se při všech
dalších volbách veselé předkládaly veřejnosti další úplatky.
Profesionalita vedení kampaní byla stále horší a výsledky také. Žádná
sebereflexe, žádná změna.
-
Druhým problémem byli vůdci samotní.
Sobotka s Haškem byli mladí a nadějní ale měli problém, byli dva. Místo
toho, aby se spojili a rozdělili pravomoci, jak jim radili ti
rozumnější, začali bojovat za hlasitého potlesku těch rádoby členů dříve
v textu jmenovaných. Vždyť první může být jen jeden. Nikdo nevyhrál
úplně (ani nemohl). A protože potřebovali hlasy, boj se rozhořel na
všech patrech struktury strany. A zkáza byla na světě. Přátelé byli
povyšování a nepřátelé ponižování, a to bez ohledu na jejich schopnosti.
-
Přes to dostala ČSSD znovu příležitost,
mohla znovu stvořit vládu. Především proto, že ostatní na tom byli ještě
hůř. A tu byly znovu odhozeny principy, na kterých strana vznikala a
desítky let své existence i žila. Spojili jsme se s Babišem.
-
Ne, že bychom jej stvořili, v tom mají
prsty především pravicové strany v divokých privatizacích devadesátých
let. Ale Bohuslav Sobotka a téměř celé tehdejší vedení ho hrubě
podcenilo. Navíc se nepoučilo ze zkušenosti ODS s Miroslavem Kalouskem a
navzdory četným varováním mu přidělilo Ministerstvo financí. Kozel se
stal zahradníkem. Celá mašinerie jeho mediálního kolosu i jeho
bezostyšná sebestřednost se rozjela naplno. Když Bohuslav Sobotka
prozřel, zjistil svůj omyl, bylo pozdě. Veřejnost nabyla dojmu, že
slabší a méně schopný se zbavil silnějšího a schopnějšího. Podle toho
pak dopadly i volby. Babiš triumfoval a ČSSD paběrkovala.
-
Pak se stalo něco neuvěřitelného. Každý by
čekal, že strana s tak dlouhou historií a zkušeností odejde do opozice a
po sebereflexi a sebeočistě začne znovu. Hrobaři se však ujali své
práce. Touha po moci, vlivu po ministerských postech a výhodách
přehlušila vše. Bylo až neuvěřitelné, co vše si dokázali vymyslet, aby
svůj postup zdůvodnili. Není se co divit, že v tzv.referendu, méně
informované členy přesvědčili, zainteresované, toužící po funkcích
přesvědčovat nemuseli. A na protesty mimo jiné i svého senátního klubu
nebrali žádný zřetel.
-
A tak nastalo nevyhnutelné. Nejprve byl
rozprášen senátní klub. Po té v krajských volbách jsme s výjimkou
Pardubického kraje přišli o všechny hejtmany a reálný vliv. Ani tehdy se
nic nestalo. Pořád bylo pro co ve vládě být. A tak zatím co nominanti
ČSSD seděli na ministerstvech pevně ve svých stoličkách, prestiž dále
upadala. Jak mohly dopadnout další volby, již bylo jasné téměř všem,
kromě vedení a předsedy. Ale ještě nebyl všemu konec. Aby se zhodnotilo
případné překročení 5% hranice, měnili se kandidátky a dosazovali věrní.
Vše na čem stála po léta vnitrostranická demokracie ČSSD, přestalo
platit.
-
Přišlo tedy nevyhnutelné, pád, z kterého se
znovu vzpamatovat, bude nesmírně těžké.
-
Ještě zbývá vypořádat se se dvěma otázkami.
-
Přinesla účast
ve vládě ČSSD něco prospěšného? Odpověď zní ne.
-
Vše co se dá za
rozumné a prospěšné považovat si přivlastnil Babiš a ANO. A to za cenu
neuvěřitelného plundrování rozpočtu země, za cenu devastace
demokratických principů státu a nadřazení osobních zájmů premiéra nad
zájmy společnosti.
-
Jak z toho?
-
Zbaveni vlivu těch, kteří se na této
devastaci podíleli a přísavek, kterým principy sociálně demokratického
hnutí nic neříkají, je první předpokladem.
-
Druhým předpokladem je dát prostor těm z
nové generace členů, kteří se osvědčili v komunální a regionální
politice.
-
Třetím pak je přesvědčit o správnosti kroků
nového vedení členy a veřejnost. Kterým se nebude slibovat nesplnitelné.
-
Čtvrtým pak je čitelnost v boji s
pravicovým protivníkem a vědomí, že jsme hlavní a jedinou demokratickou
levicí nesmiřitelnou k principům, na kterých stojí Babišovo ANO.
-
Prakticky pak je nutné uskutečnit co
nejdříve sjezd.
-
Nezbytná bude pravděpodobně přeregistrace
členů.
-
Skutečně nezávislý audit musí objasnit
finanční situaci strany.
-
To jsou nezbytné kroky pro nový začátek. Má
to ale smysl. Jsem přesvědčen, že situace v zemi za čtyři roky vládnutí
pravice bude dávat obrozené, očištěné a funkční ČSSD velkou příležitost.
-
Radko Martínek
|