Slavic trio v České Třebové po 8 měsících příprav


Několik otázek pro hobojistku Barboru Trnčíkovou, zástupkyni Slavic Tria, před listopadovým koncertem Kruhu přátel hudby Česká Třebová
(rozhovor se uskutečnil na konci roku 2020)

Jak se stane, že dívce učaruje hra na hoboj?
Od malička jsem vyrůstala se zobcovou flétnou v ruce. Po přijetí na Gymnázium Jana Nerudy s hudebním zaměřením mi však bylo doporučeno začít se věnovat nějakému perspektivnějšímu nástroji pro uplatnění v hudbě. Na vyzkoušení jsem dostala hoboj a lesní roh. Na hoboj se mi hned podařilo vyloudit kloudnější zvuk a také mě fascinovalo jeho „lízátko“ – jak jsem tehdy nazývala hobojový strojek. A tak bylo jasno. Hobojové strojky mne fascinují dodnes!

Jak a kdy vzniklo Slavic Trio?
Slavic Trio jsme se rozhodli založit s dlouholetými přáteli – klarinetistkou Annou Sysovou a fagotistou Petrem Sedlákem – při společném působení v Akademii komorní hudby vedené violoncellistou Tomášem Jamníkem. V létě 2018 jsme poprvé odehráli společný koncert na kolonádě v Poděbradech – bylo to speciální pozdněvečerní Nocturno při svíčkách, kde jsme provedli Goldbergovy variace J. S. Bacha. Byl to pro nás magický zážitek, a proto jsme se rozhodli ve společném hraní pokračovat.

Řekněte nám o něm něco bližšího.
Hned po několika týdnech společného hraní a nastudování hodně nového repertoáru se nám podařilo vyhrát komorní soutěž v italském městě Chieri. Tento úspěch nás přesvědčil, že jsme se vydali dobrou cestou, a povzbudil nás v další práci. Ta nebyla vždy jednoduchá, vzhledem k tomu, že jsme každý studovali školy v jiných zemích – Petr v Anglii a Anna ve Švýcarsku. Přesto jsme byli vždy motivovaní dál společně hrát a dařilo se nám plánovat dohromady termíny, kdy jsme intenzivně pracovali a připravovali repertoár na delší dobu dopředu.

Účastníte se rádi interpretačních soutěží a jste v nich úspěšní?
Rádi si určujeme cíle, ke kterým směřujeme naše úsilí, ať už jde o soutěž či koncert. Motivuje nás to k detailní práci, usnadňuje plánování a pomáhá tvarovat jakousi cestu. V loňském roce jsme se stali laureáty soutěže Nadace Bohuslava Martinů, kde jsme museli odehrát čtyřicetiminutový program hudby v kuse, což pro nás byla výzva. Každý soutěžní výstup bereme jako příležitost ke koncertnímu vystoupení a oslovení posluchačů. Vždy máme největší radost, když se na sebe dokážeme na pódiu vzájemně napojit a společně si hudbu prožít. Ocenění už je jen třešničkou navrch.

Jak jako mladí muzikanti prožíváte „dobu covidovou“?
Myslím, že je to pro nás velmi náročná doba, vzhledem k tomu, že ještě nemáme dostudované vysoké školy. V těchto chvílích bychom všichni měli intenzivně pracovat na programech na naše absolventské koncerty – avšak tato příprava je pozastavena kvůli uzavření škol. Bohužel je jisté, že naše generace bude tímto již téměř ročním výpadkem poznamenána. Pravidelný osobní kontakt s pedagogem, společná motivace se spolužáky, pravidelné zkoušky s klavírem, hraní v ansámblech a orchestrech – to je jen krátký výčet zcela nenahraditelných činností, které muzikant potřebuje ke zdokonalování a které teď chybí. Tento prostor se částečně dá využít jiným způsobem: naplnit ho přemýšlením o hudbě a o tom, jaké má klasická hudba a živé umění v současném světě místo. Také je zde prostor k načerpání inspirace, ke které se mohou umělci později vracet a rozdávat ji lidem. Ale ve všem musí být balanc. Je nutné se již vrátit zpět do zkušeben a na koncertní pódia, jinak bude kultura poznamenána na mnoho dalších let.

Dle vašich facebookových stránek jste vcelku v kurzu. Na podzim jste museli zrušit hodně koncertů. Co vás v této době živí?
Bohužel ano, naše jarní i podzimní turné po republice byla zrušena a s nimi odpadla i část našich příjmů. Ti, kdo nejsou zaměstnáni v orchestrech nebo vzdělávacích institucích, se ze dne na den ocitli bez příjmů a kompenzační částka od státu nemohla tento výpadek pokrýt. Proto bylo mnoho muzikantů nuceno najít si dočasně jiné zaměstnání, kupř. Petr pracoval ve skladu prodejny Lidl, aby byl schopný dál financovat své studium v Londýně.

Velká část posluchačů včetně politiků vnímá pouze hudební výstup – tedy koncert. Ale už nevidí, že před ním je potřeba skladby nacvičit, vypilovat, udržovat a učit se nové a nové, což obnáší téměř nepřetržitě cvičit a cvičit. Co si myslíte o opatřeních, která mají pomoci umělcům přežít tuto nelehkou dobu, a o vnímání tohoto problému veřejností?
Jistě je dobře, že určitá podpora vznikla. Návrh byl však nedokonalý: částky nedosahovaly výše uniklých příjmů a podpora se nedostala ke všem, kteří ji potřebovali. Proto vzniklo několik záslužných iniciativ (Sdružení umělců klasiky SUK, Muzikanti volná noha ad.), které sháněly podporu pro nejvíce zasažené kolegy. U veřejnosti panuje přesvědčení, že by umělci měli vzít lopatu do ruky a jít pracovat. Poté by však bylo pravděpodobné, že už se ke svému nástroji nebudou moct nikdy vrátit, po desítkách let každodenního trénování jemné motoriky a estetického cítění by roční výpadek byl nenapravitelný. Jistě by veřejnost nechtěla být operována doktorem, který rok neměl v ruce skalpel. A takové ztráty by pro kulturu byly fatální.

Jaký je to pocit prvně koncertovat v pražském Rudolfinu?
Jistě pro každého odzbrojující v jakémkoli věku. Rudolfinum je koncertní síň s nejlepší akustikou v České republice. Česká filharmonie zde pod taktovkou samotného Antonína Dvořáka provedla v roce 1896 svůj historicky první koncert. V této budově se zkrátka psala historie, která jako by byla stále uložena v těch mramorových zdech a promlouvala k nám. Rudolfinum je svou majestátností bezbřehou inspirací pro každého umělce.

Jaké jsou před Slavic Triem nadcházející cíle a kam byste to chtěli s hudbou dotáhnout?
Žádné konkrétní cíle nemáme. Nejvíce si přejeme, abychom mohli opět hrát před publikem, které vytváří tak nenahraditelnou atmosféru živých koncertů. A abychom nacházeli ve společném hraní inspiraci a potěšení co nejdéle.

Na co se v podání Slavic Tria můžeme těšit?
Jistě to bude hudba klasiků – Bacha a Haydna, ale také neotřelé skladby autorů 20. století.

Děkuji za rozhovor. Jaroslav Plocek


Koncert Slavic Tria se uskuteční
v úterý 9. listopadu 2021 od 19:00 hodin
v českotřebovské Malé scéně.
Sledujte plakáty a informace Kulturního centra Česká Třebová!