Projekt LOLA: Láska – Oddanost – Lidé – Aktivita

Jak projekt vznikl?
Asi tím, že jsem se před lety zamilovala do fyzioterapeuta Davida, který pomáhá dětem s DMO a s dalšími neurologickými diagnózami. Asi tehdy se zaselo semínko "pomáhat". Poprvé jsem se setkala tváří v tvář tvrdé realitě. Nikdy dřív jsem takto blízko nepocítila, jak někdy osud umí být krutý. Neskutečné...každý příběh je jiný, každý den je pro danou rodinu náročný a složitý. Je to 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Nikdo se vás jako rodiče neptá, zda si tuto cestu chcete vybrat, prostě jste postaveni před jasnou věc. Jen při poslouchání příběhů se tají dech, natož je ať už dobrovolně, nebo nedobrovolně žít.
Můj, nyní již manžel, David se příběhy rozhodl dobrovolně s těmito rodinami žít, pomáhat jim vracet zpět do běžného života. Neskutečné s jakou lehkostí a úsměvem na tváři. Je to dar toto umět.
Roky plynuly, já se po letech vrátila k malbě obrazů a díky paní Novákové a Restauraci, kavárně Eva v České Třebové jsem dostala příležitost vystavovat svoje obrazy. Původní záměr byl obrazy pouze ukázat pár lidem, kteří si do restaurace přijdou na oběd či vypít sklenku. Skutečný projekt LOLA vzniknul díky kamarádovi Tonymu, který studuje psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Na podzim roku 2020 si oblíbil jeden obraz a rozhodnul se jej koupit. Ptal se mne, za kolik ho prodávám. Řekla jsem mu, že mne udělá radost, když si ho někam pověsí a nic za něho nechci. Na tuto mojí odpověď byl zřejmě připravený a pohotově odpověděl, že moji odpověď čekal a má řešení. Že peníze za obraz spolu někomu potřebnému věnujeme...
Tato jeho nádherná myšlenka raketově odstartovala moje myšlenkové pochody, že se třeba najde více lidí, jako je Tony, kteří si obraz budou chtít koupit. Kdo mne zná, ví, že pro nadchnutí se pro věc a její realizaci, nejdu daleko. A tak odstartoval projekt LOLA...
Komu projekt pomáhá?
A to nejtěžší bylo vybrat, komu penízky věnovat. Díky Davidovi znám příběhů tolik... Ve výsledku mne inspirovala před časem paní Nováková z Restaurace, kavárny Eva v České Třebové. Dala mi příležitost, jen tak vložila energii a svoji práci do toho, abych mohla vystavovat obrazy. Proto jsem si vybrala rodiny, které ať pro nelehký příběh neustále světu svoji energii dávají dál. Žijí si svoje příběhy, které my si neumíme ani představit, a přesto všechno jsou nám inspirací. Jsou to Frankovi a Honlovi.

Valentýnka Franková
Jsme rodiče sedmileté Valentýnky a chtěli bychom Vám přiblížit náš společný životní příběh. Pokusíme se popsat, alespoň tak, jak nám řádky dovolí, co má Valentýnka za sebou a co jí pomáháme zvládnout.
Naše Valentýnka je úžasná a statečná holčička, která se potýká se vzácnou Rasmussenovou encefalitidou. Jako tříletá zdravá holčička nastoupila do mateřské školky. Brzy se ale začaly objevovat první znepokojivé signály a po několika měsících tápání se přihlásil první epileptický záchvat. Následovala různá vyšetření, hospitalizace v budějovické nemocnici a bohužel také další epileptické záchvaty ze zoufale nekončící řady. Navazující hospitalizace, vyšetření, ale i pokusy a omyly nás dovedly do péče pražské motolské nemocnice. V srpnu 2016 byla u Valentýnky diagnostikována Rasmussenova encefalitida, vzácné onemocnění, kterým onemocní průměrně jedno dítě z miliónu.
Valentýnka se podrobila v motolské nemocnici těžké, vyčerpávající léčbě, ale i tak musela v únoru 2018 podstoupit operaci mozku, tzv. hemisferektomii. Je to velmi raritní epileptochirurgický výkon, laicky řečeno funkční oddělení mozkových hemisfér. Následkem operace byla levostranná hemiparéza, tedy motorické znehybnění celé levé poloviny těla. Přes velké profesní i lidské úsilí lékařského týmu musela Valentýnka následně absolvovat tři reoperace, první v říjnu 2018, další v lednu 2019 a nakonec i v září 2019. Konec roku 2019 ještě negativně umocnila zdravotní komplikace v podobě hydrocephalu, jako důsledek všech předchozích operací.
Pro zdravotní stav a další vývoj Valentýnky je nutná bezprostředně po každé operaci kvalitní a správně načasovaná rehabilitace. Dlouhodobá rehabilitační péče ve dvou pooperačních letech byla a je náročná fyzicky, psychicky i finančně, avšak nekompromisně ovlivňuje budoucí možnosti Valentýnky v jejím dalším životě. První měsíční intenzivní rehabilitace v klimkovických lázních proběhla bezprostředně po propuštění z nemocnice a měla na Valentýnku veliký vliv. Dokázala nově vybudovat motorické vzorce, tolik důležité pro první krůčky. Následovaly další intenzivní neurorehabilitace po každém operačním výkonu, aby opět posílily ztracené pohybové funkce.
Pro Valentýnku stále zajišťujeme dostupnou podpůrnou léčbu a rehabilitační mimolázeňskou péči, doposud stěžejně z vlastních prostředků. Naše rodina je čtyřčlenná, máme také úžasného dvanáctiletého syna. Bohužel, vzhledem k tomu, že jsem kvůli péči o Valentýnku musela opustit zaměstnání a manžel pracovní aktivity přizpůsobit potřebám našich dětí, naše finanční možnosti se snižují.
S onemocněním Valentýnky přijala naše rodina zcela jiný způsob života, jiné sociální vazby, jiný žebříček hodnot, ale také jinou finanční situaci. I když s plnou odpovědností přistupujeme ke všem životním zkouškám a zdraví našich dětí pro nás zůstává bezvýhradní prioritou, Valentýnky léčba bude rodinné finance stále ovlivňovat. Život nám uštědřil velké lekce, prověřuje naši sílu, rodinnou stabilitu a vzájemnou podporu. Také nám ale poskytl setkání s mnohými výjimečnými lidmi na mnoha neobyčejných místech. Z některých se časem stali dobří přátelé, ohleduplní, obětaví a empatičtí, bez kterých by byl náš život mnohem těžší.
Víme už, že velká radost může být z maličkostí a že zdánlivě malá podpora dokáže zásadně ovlivnit život jednoho človíčka i celé jeho rodiny.
Rádi bychom finanční pomoc použili na intenzivní fyzioterapii a elektrickou tříkolku.
Za Váš zájem o náš životní příběh děkujeme! manželé Zuzana a Jan Frankovi, Valentýnka a Tobiáš