Jana Vejdovská, (za svobodna Svobodová) bydlela v Praze, byla dlouholetou zaměstnankyní Pražské informační služby  poskytující služby na známém telefonu 544444.  (Tato organizace byla založena 1. ledna 1958 jako samostatné kulturně-informační a vzdělávací zařízení, jehož účelem byla podpora turismu v Praze.) Společně s manželem Tomášem - Jaromírem vychovali dva syny Tomáše a Jiřího. Tomáš je akademickým sochařem působícím na Akademii výtvarných umění (společně s manželkou Janou). Starší bratr Jiří žije dlouhodobě v USA, kam odjel již v minulém režimu za svým strýcem Michalem (bratrem Jany Vejdovské), který do Ameriky emigroval již v době normalizace. V Praze Vejdovští bydleli nejdříve ve Štěpánské ulici, potom po zdražení nájmů se přestěhovali do jiného bytu u Vltavy, který před lety zakoupil právě "americký syn" Jirka Vejdovský.

A hlavně pravidelně jezdili do Kozlova, kde měli mnoho přátel a také zde hospodařili na Vejrychově statku. Dobře se sžili s místními starousedlíky a postupně i s dalšími chalupáři, kteří zde osídlují některé domy v obci. Dovedla ocenit práci osadního výboru i dalších aktivních sousedů v obci a neváhala a napsal o všem co bylo zajímavé také do novin, např. do Českotřebovského zpravodaje.   Zejména Jana Vejdovská pečovala o odkaz rodiny Vejrychovy a Švabinských, osobně se znala se členy rodiny, zejména pak s paní Zuzanou Švabinskou, kterou velmi často navštěvovala a zejména při jejích posledních pobytech v Kozlově ráda pomohla, kde jen mohla. V Kozlově trávili pravidelně jaro i léto a přijížděli také na Vánoce a nový rok. Říkali o sobě, že jsou jako tažní práci, kteří na zimu odlétají do svého pražského bytu.  Práci pro obec možná ještě více zintenzivnila po úmrtí manžela Tomáše, který je pochován v rodinné hrobce Vejrychově na kozlovském hřbitůvku.

V každém případě se musím zmínit o jejím  rozhodujícím podílu na sestavení a uspořádání výstavy Jak bývalo v Kozlově v roce 2017, která byla připravena s dalšími kozlovskými chalupáři, odborníky na tiskařské a propagační práce ve zcela profesionálním stylu a je trvalou připomínkou historie obce Kozlov. Byla opakovaně vystavena  nejen v  sále U Sitařů, ale i v Chaloupce Maxe Švabinského i jinde, např. v Dolním Újezdě. Za přípravu instalaci a propagaci výstavy obdržela spolu se svými spolupracovníky p. Pavlem Charvátem z moravské Třebové a Filipem Chudobou (z Chrudimi) v roce 2018 Cenu města  Kohout.  Na rok 2019 pak připravila opět se svými spolupracovníky a osadním výborem v Kozlově další překvapení - a to reedici staré Kozlovské kroniky "Pamětní knihy obce Kozlov" doplněné dalšími fotografiemi a některými zápisky paní Zuzany Švabinské. To byla další velká událost nejen obce Kozlov, ale i celého města Česká Třebová, která by prostě bez Jany Vejdovské nikdy nevznikla. Publikaci s věnováním také předala při návštěvě radnice v létě 2019 paní starostce Magdaléně Peterkové.

Do Kozlova také pravidelně jezdil  syn Tomáš s partnerkou. Zejména v posledních letech zde  bývaly celé prázdniny a odtud zajížděl  realizovat své sochařské práce do okolí, např. do Dolního Újezda.  Jako učitel Akademie výtvarných umění v Praze zde zorganizoval po dva roky v sále U Sitařů letní studentskou výstavu "Figurama", společně s partnerkou Janou, restaurátorkou,která se shodou okolností letos v září stala Tomášovou manželkou  (a  tedy další Janou Vejdovskou) restaurovali loni v roce 2020 poškozený kamenný kříž na kozlovském hřbitůvku. Tomáš Vejsovský si také od obce odkoupil prostor bývalé prodejny v Kozlově, kde si zakládal svůj ateliér. Je to současně záruka, že jméno Vejdovský z Kozlova nezmizí a že Vejrychův statek bude mít další významné obyvatele.

O práci a působení Jany Vejdovské jsme psali také v Českotřebovském zpravodaji. Byla také jeho dlouholetou odběratelkou. Jako vzpomínání na uspořádání zmíněné výstavy jsem loni o Vánocích natočil na Pecháčkově statku s paní Vejdovskou při její tradiční zimní návštěvě v Kozlově vzpomínkový videofilm, který si můžeme na závěr tohoto textu pustit a připomenout si  její aktivity pro Kozlov. Jana Vejdovská na videu alespoň na několik minut opět ožije. Byla to vzácná žena, která se k našemu kraji a Kozlovu hrdě hlásila a hodně pro něj udělala.

Jana Vejdovská bude uložena k věčnému spánku  do rodinné Vejrychovy hrobky na kozlovském hřbitůvku. Shodou okolností je na rozlehlém pomníku pro její jméno ještě poslední místečko, těsně pod jménem jejího manžela.  Toto místečko ovšem ještě mělo zůstat mnoho let prázdné, Jana Vejdovská zde měla ještě tolik práce....

Čest její památce! Milan Mikolecký