Zpěvák Josef Zíma
zavzpomínal na Českou Třebovou
Je
to již hezká řádka let, kdy nám všem dobře známý zpěvák a
velký ctitel české dechovky Josef Zíma při svém tehdejším vystoupení ve
velkém sále Národního domu v Kozlovské ulici, v rámci mluveného slova,
pronesl na úvod větu, v níž přítomným návštěvníkům připomněl, že za to, „že
je dosud se svojí jedinou a současnou ženou, vděčí jedné z chat v okolí
tohoto města“.
Blíže svá slova nevysvětlil a po koncertě
navázat kratičký rozhovor vzhledem k přítomnosti zájemců o autogram a
rychlý odjezd nebylo možné. Shodou náhod jsem byl tehdy mezi
návštěvníky sálu. A tato vyslechnutá věta řadě z nás vrtala hlavou.
Často jsme si pokládali otázku „Jak se mohl
známý pražský zpěvák spolu s manželkou (herečka Eva Klepáčová) dostat na
chatu v okolí Třebové? Od té doby jsem měl několikrát možnost se v
blízkosti pana Zímy objevit. Nikdy se však nepodařilo na toto téma
pohovořit. Až letos!
Sešli jsme se na myslivecké
chatě v Řetůvce, kde Josef Zíma spolu s dechovou hudbou Řetůvanka k
veliké spokojenosti přítomných vystoupil. Poté, co opustil pódium,
uspokojil řadu zájemců o podpis a ochutnal něco z tamních loveckých
specialit, došlo konečně k dávno vytouženému rozhovoru. Josef Zíma mě
ochotně přijal a když jsem mu řekl, odkud jsem přijel, pohotově
odpověděl: „Na Českou Třebovou mám jednu hezkou vzpomínku“. Já
ihned navázal a odpověděl: „Právě kvůli ní jsem, myslím, tady“. Když
jsme se shodli, že oba myslíme záležitost s chatou, Josef Zíma se
rozvyprávěl: „Bylo to někdy kolem roku 1952. Byl jsem
svobodný student DAMU a chodil jsem s o rok mladší studentkou téže
školy Evou Klepáčovou. Naše společná známá, také studentka Milena, tehdy
Reindlová, dnes Asmanová, známá herečka, pocházející ze Třebové, nám
přes svého otce, železničáře, v čase prázdnin asi na týden zařídila
pronájem strojvůdcovské chaty. Milena tehdy, myslím, chodila s hercem
Karlem Urbánkem. Bylo to moc krásné. Nechali nám tam dokonce soudek
piva. Velice dobře si pamatuji na malý rybníček naproti chatě (bývalé
koupaliště Loch Ness – pozn. aut.). Nebylo
však možné se v něm koupat, neboť byl plný černých pijavic. Také mi
utkvělo v paměti, že tehdy byly v okolí města shazovány z amerických
balonů protistátní letáky. Také jsme je v lese nacházeli.
Pobyt ve Třebové byla
vlastně taková naše předsvatební cesta. Ještě nějaký čas jsme spolu
chodili a vzali jsme se asi po šestileté známosti dne 26. srpna 1958.
Dodnes na Třebovou spolu s manželkou rádi vzpomínáme. Dokonce, kdykoliv
se ve Třebové objevím a mám čas, musím se jít k chatě podívat, jestli
ještě stojí a pravidelně manželce zavolám „Byl jsem u naší chaty“.
Po společném fotografování jsem panu Zímovi poděkoval za zajímavé
vyprávění a naše cesty se rozloučily.
Martin
Šebela
|