Zpěvák Josef Zíma zavzpomínal na Českou Třebovou        

Je to již hezká řádka let, kdy nám všem dobře známý zpěvák a velký ctitel české dechovky Josef Zíma při svém tehdejším vystoupení ve velkém sále Národního domu v Kozlovské ulici, v rámci mluveného slova, pronesl na úvod větu, v níž přítomným návštěvníkům připomněl, že za to, „že je dosud se svojí jedinou a současnou ženou, vděčí jedné z chat v okolí tohoto města“. 
Blíže svá slova nevysvětlil a  po koncertě navázat kratičký rozhovor vzhledem k přítomnosti zájemců o autogram a rychlý odjezd nebylo možné.  Shodou náhod jsem byl tehdy mezi návštěvníky sálu. A tato vyslechnutá věta řadě z nás vrtala  hlavou.
Často jsme si pokládali otázku „Jak se mohl známý pražský zpěvák spolu s manželkou (herečka Eva Klepáčová) dostat na chatu v okolí Třebové? Od té doby jsem měl několikrát možnost se v blízkosti pana Zímy objevit. Nikdy se však nepodařilo na toto téma pohovořit. Až letos!
Sešli jsme se na myslivecké chatě v Řetůvce, kde Josef Zíma spolu s dechovou hudbou Řetůvanka k veliké spokojenosti přítomných vystoupil. Poté, co opustil pódium, uspokojil řadu zájemců o podpis a ochutnal něco z tamních loveckých specialit, došlo konečně k dávno vytouženému rozhovoru. Josef Zíma mě ochotně přijal a když jsem mu řekl, odkud jsem přijel, pohotově odpověděl: „Na Českou Třebovou mám jednu hezkou vzpomínku“.  Já ihned navázal a odpověděl: „Právě kvůli ní jsem, myslím, tady“. Když jsme se shodli, že oba myslíme záležitost s chatou, Josef Zíma se rozvyprávěl: „Bylo to někdy kolem roku 1952. Byl jsem svobodný  student DAMU a chodil jsem s o rok  mladší studentkou téže školy Evou Klepáčovou. Naše společná známá, také studentka Milena, tehdy Reindlová, dnes Asmanová, známá herečka, pocházející ze Třebové, nám přes svého otce, železničáře, v čase prázdnin  asi na týden zařídila pronájem strojvůdcovské chaty. Milena tehdy, myslím, chodila s hercem Karlem Urbánkem. Bylo to moc krásné. Nechali nám tam dokonce soudek piva. Velice dobře si pamatuji na malý rybníček naproti chatě (bývalé koupaliště Loch Ness – pozn. aut.). Nebylo však možné se v něm koupat, neboť byl plný černých pijavic. Také mi utkvělo v paměti, že tehdy byly v okolí města shazovány z amerických balonů protistátní letáky. Také jsme je v lese nacházeli.
Pobyt ve Třebové byla vlastně taková naše předsvatební cesta. Ještě nějaký čas jsme spolu chodili a vzali jsme se asi po šestileté známosti dne 26. srpna 1958. Dodnes na Třebovou spolu s manželkou rádi vzpomínáme. Dokonce, kdykoliv se ve Třebové objevím a mám čas, musím se jít k chatě podívat, jestli ještě stojí a pravidelně manželce zavolám „Byl jsem u naší chaty“.
Po společném fotografování  jsem panu Zímovi poděkoval za zajímavé vyprávění  a naše cesty se rozloučily.   
Martin Šebela