Vzpomínka na Miroslava Zikmunda


Žijeme v složité covidové době a jen pomalu si zvykáme na to, že stále častěji odcházejí naši nejbližší, sousedé, známí a přátelé. Přesto nás vždy taková ztráta zaskočí. Ve středu 1. prosince přinesly sdělovací prostředky smutnou zprávu, že se na poslední cestovatelskou výpravu, bohužel bez návratu, vydala i cestovatelská legenda pan Miroslav Zikmund.

Čas neúprosně běží a jsou to již dva roky, kdy jsme na stránkách Zpravodaje společně vzpomenuli na Miroslava Zikmunda při oslavě jeho stých narozenin. Myslím si, že je jen málo těch, kteří by neznali cestovatelskou dvojici inženýrů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda a „Tatřičku“, se kterou objeli téměř všechny kontinenty. Jejich knihy stále patří k tomu nejlepšímu co bylo s cestovatelskou tematikou napsáno a staly se i návodem pro generace cestovatelů mladších.
Měl jsem štěstí, že jsem se s cestovatelem Miroslavem Zikmundem osobně poznal.
Rád si připomínám první korespondenci z března 1996, která odstartovala naše budoucí setkávání a snad, mohu-li neskromně poznamenat, i vzájemnou spolupráci. S kolegy ze školy a později s kamarády cestovateli jsme od roku 1999 jezdili na Mezinárodní setkání cestovatelů do Prosiměřic nedaleko Znojma. Čestnými hosty vždy bývali Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Bohužel v letech, kdy jsme do Prosiměřic začali jezdit, byl již Jiří Hanzelka nemocen a tak jsme se nikdy nesetkali. Dobře si pamatuji na naše první setkání s Miroslavem Zikmundem. Charismatický a vždy usměvavý osmdesátník byl při vstupu do přednáškového sálu v největším obležení cestovatelů. Jak jsme brzy zjistili, podepisoval své cestopisy, a protože i my jsme na to byli připraveni, postavili jsme se do fronty. Dodnes mám podepsané knihy vystavené na čestném místě ve své knihovně.
Celodenní přednáškový blok, ve kterém se prezentovaly cestovatelské osobnosti od nás i ze zahraničí, vyvrcholil v odpoledních hodinách vyprávěním Miroslava Zikmunda. Motem vzpomínkového příspěvku byl originální snímek natočený při cestě za lovci lebek, který cestovatel průběžně doplňoval předčítáním z originálu cestovního deníku. Jeho vystoupení v přeplněném sále bylo pro všechny přítomné nezapomenutelným zážitkem.
Miroslava Zikmunda si pamatuji jako člověka, který i v tak pokročilém věku překypoval obrovským entuziasmem. Při našich cestách do Prosiměřic si vždy našel čas pro naši českotřebovskou minivýpravu. Při společných posezeních nikdy při svém vyprávění nezapomněl na svého kamaráda a spolucestovatele Jiřího Hanzelku, který 15.února 2003 po těžké nemoci zemřel.
Na Mezinárodní setkání cestovatelů v roce 2004 jsme necestovali s prázdnou. Tehdy s námi do Prosiměřic odjel i Honza Betlach a kameraman Petr Horák. V polední přestávce vystoupil na pódiu Honza, který se prezentoval jako nedávný vítěz jedné z disciplín na Mezinárodním westernovém setkání v Las Vegas. Jeho profesionální sestavě v lasování a v technice jednoho biče tehdy tleskal zaplněný sál a Miroslav Zikmund přiznal, že se sice s lasem a bičem na svých cestách setkal, ale nic podobného v životě neviděl. Kameraman natočil z tohoto vystoupení i z našeho posezení s Miroslavem Zikmundem obsáhlý dokument, ale nepamatuji se, že by byl někdy vysílán.
Z každého setkání s Miroslavem Zikmundem jsem si přivezl nejen nezapomenutelné zážitky, ale i množství fotografií a písemného materiálu, které jsem použil ve své kronice. V té době vznikla i zmíněná následná spolupráce s Miroslavem Zikmundem a s Archivem M+Z ve Zlíně, ve kterém jsou kopie těchto dokumentů uloženy.
Odchodem Ing.Miroslava Zikmunda se uzavřela jedna velká cestovatelská epocha. Epocha inženýrů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, jejichž osudy nebyly vždy jednoduché. Panu Zikmundovi přeji, aby se tam nahoře setkal se svým kamarádem a naplánovali ještě nějakou parádní cestu.
Milan Michalski