 Zpráva
proletěla internetem dnes v pondělí 4. ledna 2020. Ač má v rodném
listě napsáno jako rodiště Brno, tak mládí prožila v České Třebové, má
zde své příbuzné (zejména bratra Petra Reindla) a hodně známých. Ráda se
ze svého angažmá do České Třebové vracela. Osobně si připomínám
její přítomnost angažovanost na jedné z polistopadových akcí - besed
pořádaných tehdy pravidelně po dobu několika měsíců v Národním domě, kdy
jsme "měnili svět" a tehdy si představovali, že vzniká zcela spravedlivá
situace, kdy nebude možné, aby jakýkoliv z funkcionářů minulého režimu,
milicionář nebo estébák se mohl uplatnit kdekoliv mimo běžné
pracovní místo. (A podívejte se dnes kolem sebe a proberte si volební
preference...)
Sama Milena Asmanová při svých návštěvách České Třebové byla velice
příjemně překvapena, že na ni Třebováci nezapomněli. Měla k našemu městu
vřelý vztah a ráda vzpomíná na své divadelní začátky v altánu v Javorce,
kde si hráli divadlo s Liborem Blodíkem a jinými. Diváky byli tehdy
hosté z javorecké hospody.
Dodnes schraňuji ve svém archivu fotografie ze školního divadla v
Národním domě "Sněhová královna" z roku 1947. V této pohádce hrála
roli "Pohádkáře" - viz dále uvedené fotografie
Hrála ráda v České
Třebové
Milena Asmanová si také připomíná prázdniny při studiu DAMU které
společně s Pepíkem Zímou (princ a zpěvák) a jeho pozdější manželkou Evou
Klepáčovou, budoucí "pyšnou princeznou" Alenou Vránovou a jinými
prožívali na Plodrově chatě nad Zhoří. Tenkrát též ve společnosti bráchy
Petra, který sám o sobě říká, že byl tehdy "nosičem buchet a pečených
králíků" (a že jich bylo). V pokročilejším věku měla Milena Asmanová v
oblibě hospodu Na Horách. Zdejší pivo a syrečky ji tam moc chutnalo.
Milena Asmanová také nyní
po přelomu století pravidelně dojížděla na všechna představení
divadelního spolku Hýbl, kde pod režijním vedením Jiřího Jireše (podle
ní by se mohl a tedy i měl profesionálně živit divadle) sledovala i
herecké výkony bráchy Petra Reindla. Říkala - "Ráda se dívám, co
tam ten bratříček předvádí..." Ten bratříček na to říkal, že
"naštěstí je náš soubor na téměř profesionální úrovni a mé úlety tam
nejsou vidět".
Dne 5. dubna 2012 jsme se
pak s Milenou Asmanovou - Reindlovou mohli potkat (a poslechnout
si ji) v Kulturním centru na vernisáži výstavy "Motivy z cest"
českotřebováka PhDr., Josefa Zavřela, který byl jejím spolužákem.
Připomeňme si Milenu
Asmanovou na fotografiích a také v jejím uměleckém životopise z
pera Jaroslava Lopoura.... Zde uvidíme, že její přínos pro divadlo
a film nebyl malý. A k tomu navíc to byla "naše" Milena Asmanová.
V posledních 5 - 6 letech Nyní bohužel
zdravotní stav Mileny neumožnil pravidelné návštěvy našeho města, ale
neustále vzpomínala na tu dobu, kdy v Národním domě často hrálo
Východočeské divadlo Pardubice, ostravské divadlo Petra Bezruče apod.
"To bylo buchet pro umělce, škoda, že je nám současným nikdo nenosí. O
Mileně Asmanové napsal také krásný článek vydavatel českotřebovské
ročenky Karel Kubišta...
Milan Mikolecký (s využitím textů Petra Reindla)
-
MILENA ASMANOVÁ (narozena 11. 10. 1930 Brno)
-
Milena
Asmanová
se narodila jako Milena Reindlová v Brně. Dětství prožila ve
Třebové, kde žije dodnes část jejího příbuzenstva, zejména její
bratr Petr R
 eindl. Roku 1953 absolvovala herectví na pražské
DAMU. Následně prošla krátce scénami Divadla pracujících v Mostě
(1953) a v pardubického Východočeského divadla (1953 – 1960). Až do
svého odchodu na odpočinek se stala přední členkou činohry Státního
divadla v Ostravě (1960 – 1993), kde i nadále vystupovala
pohostinsky. Hostovala též na dalších scénách (D 46 v Praze,
ostravské Divadlo loutek, Těšínské divadlo, Švandovo divadlo v
Praze, Divadlo Skelet Pavla Trávníčka).
- Vypracovala
se na charakterní herečku výrazných českých a světových divadelních
postav v desítkách inscenací (Žebrácká opera, Letní hosté,
Krvavá svatba, Romeo a Julie, Naši furianti,
Návštěva staré dámy, Cyrano z Bergeracu, Léto,
Bílá nemoc, Mnoho povyku pro nic, Strakonický dudák,
Tři sestry, Racek, Večer tříkrálový apod.). Své
herectví uplatnila, v rozhlase (Její pastorkyňa, Devadesát
tři atd.), v dabingu (např. Smrtonosná past 2) a též v
inscenacích a seriálech ostravského studia Československé televize (Haldy,
Košilka, Postel s nebesy, U nás doma, Nález,
Na rozchodnou, Osudové peníze a především hlavní role
selky Karolíny v seriálu Kamenný řád z roku 1975).
- Kvůli svému
mimopražskému angažmá se Milena Asmanová před filmovou kamerou
objevovala sporadicky v menších úlohách a ve velkých časových
rozestupech. Filmovými režiséry byla obsazena do snímků Olověný
chléb (1953), Útěk ze stínu (1958), Prázdniny s Minkou
(1962), Neobyčejná třída (1964), Třicet panen a Pythagoras
(1973), Zastihla mě noc (1985) a Vincenz Priessnitz
(1999). Stala se nositelkou titulu Zasloužilé umělkyně (1985) a
Nadace Život umělce herečku ocenila Cenou Senior Prix (1999). Řadu
let se Asmanová věnovala pedagogické činnosti na ostravské Státní
konzervatoři a ve vlastním Studiu Mileny Asmanové v Praze.
-
Jaroslav Lopour
-
Fotografie s podpisem: Milena Asmanová jako macecha v pohádce
Mrazík
|