Výletní místo Habeš na Parníku

Před několika desítkami let  bývalo běžným zvykem, pokud dovolilo počasí, vydat se  s celou rodinou do přírody a vycházku zakončit malým občerstvením v nějaké výletní restauraci. Obyvatelé Třebové tak využívali pohostinnosti Javorky,  Kozlovského kopce nebo letoviska na Horách. Obyvatelé Parníka zase měli k tomuto účelu výletní místo Habeš, s pěknou  a oblíbenou lesní restaurací a okolím,  v zimním období, díky nedalekému můstku a vhodnému terénu,  jako stvořené pro milovníky zimních sportů.

O vznik tohoto malebného zákoutí se v době před druhou světovou válkou zasloužil Okrašlovací spolek v Parníku. Jeho členové vlastními silami přiložili ruce k dílu a na holé lesní planině vybudovali malou, leč útulnou dřevěnou chatu, osvětlenou několika velkými okny. Stavba této chaty byla pro Parník pravděpodobně velkou událostí, neboť celá akce byla poměrně podrobně zdejšími fotoamatéry dokumentována. Jak  dodnes vzpomínají parničtí pamětníci, chata a celá tato lokalita získala svůj název od toho, že v době, když se chata stavěla, zuřila válka v Habeši (Etiopii). Před postavením této chaty prodávala pivo a limonády turistům rodina Břeňova, žijící v nedaleké dřevěné chaloupce. Habeš měla dokonce řadu pohlednic, které bylo možné přímo na místě zakoupit. Jednalo s klasické fotopohlednice, nejmladší z nich pochází až někdy z počátku 70. let 20. století. Habeš na nich byla zachycena jako původní dřevěná chata, ale i později, již se zděnou přístavbou. Zajímavostí je také pohlednice, na níž je Habeš, již po přístavbě, zachycena na kresbě Otto Fuska. Vydána byla ve čtyřech známých barevných provedeních. Habeš měla také svůj vlastní pivní tácek, rovněž s vyobrazením provozovny. Dnes se jedná o sběrateli vyhledávaný artikl.

V době svého vzniku byl zdejší areál, jak se tehdy říkalo, podobný lesnímu dvorci, dobře viditelný již z vlaku. Cestující bývali již na nádraží informování o jaký objekt se jedná. K Habeši vedla také dobře přístupná cesta z Jelenice, využívaná občany našeho města, která se zde, v původní trase, však dnes již nenachází. Již zdáli poutala chata pozornost příchozích svojí červenou střechou. Dobový článek, popisující chatu Habeš a cestu k ní, pocházející z roku 1941 uvádí: „…Konečně jsme u cíle a jestliže se někdo přes mírné stoupání  přece trochu zapotil, poskytne mu dobré občerstvení znamenitý likér a českotřebovské pivo nebo limonáda, vše vždy dobře chlazené i s dobrými zákusky. Na abstinenty je také pamatováno, neboť nedaleko chaty pramení křišťálová voda, již lze snadno naplniti připravený kalíšek. …“        

Z Habeše byl krásný výhled na Třebovou, Parník, panorama Orlických hor a dokonce až na Suchý vrch. Prvním nájemcem chaty, po jejím otevření,  byl Ladislav Brokeš. Pro pohodlí hostů zde nescházelo rádio, gramofon  a dřevěný krytý kuželník s asfaltovou dráhou, tehdy údajně nejlepší v okolí. Venku vzniklo 40 stolků s 80 lavičkami. V dalších letech, jelikož kapacita Habeše nestačila zájmu veřejnosti, došlo k provedení zděné přístavby s vyhlídkovou terasou, umístěné před stávající objekt, směrem k Parníku. Také dosavadní dřevěný kuželník byl nahrazen novým a zděným. Venku vznikl betonový taneční parket a místo pro muzikanty. Konaly se zde vyhlášené taneční zábavy a nedělní vycházky s hudbou. Dalším  vedoucích chaty Habeš, již v poválečném období byl Tobiáš Tödl s manželkou. Jednalo se o rodiče  známé zdejší divadelní ochotnice, Jarmily Vařečkové. Nájemcem Habeše byly tehdy  RaJ Vysoké Mýto, za jehož působení, jak píše dobový tisk, byla Habeš „zcela zničena“.  Na podzim roku 1965 byla Habeš opětovně uvedena do provozu zásluhou členů  zdejšího zahrádkářského spolku, za finančního přispění  dosavadního majitele, T. J. Lokomotiva, Česká Třebová. Tehdy se zde objevil nový vedoucí, parnický občan, Josef Rybka z Rejlova. Působil zde také jako hostinský známý třebovský dentista, František Sedláček.

V letech 1968 až 1973 zde jako vedoucí působila Vlasta Lukešová, za pomoci svého manžela Josefa. Na dobu prožitou na Habeši, v únoru  2021 Josef Lukeš zavzpomínal: „Habeš byla otevřena celoročně. Objekt vlastnila zdejší T. J. Lokomotiva. Smlouvu s manželkou uzavírali pánové Auterský a Mrkvička ze spořitelny, kteří byli ve výboru Lokomotivy. Dělali jsme tam také různé akce, jako např. vepřové hody, oslavy svátků a narozenin, byl tam i nějaký školní sraz. V suterénu bývala kuchyně, kde se vařilo  a kotelna. Uvnitř potom výčep se šesti stoly, lokál s další možností posezení a šatna. Občas jsme také dole v kuchyni s manželkou přespali na skládacích lehátkách. Bylo to ze soboty na neděli, o půlnoci se zavíralo, tak, abychom nemuseli běhat domů. O víkendech k nám pravidelně chodilo několik parnických důchodců na obědy. Do výčepu jsme brali  českotřebovské pivo, po zrušení pivovaru potom Lanškroun. Občas jsem také objednal auto a zajeli jsme do Modré hvězdy na náměstí, k Mirkovi Kašparovi,  pro sud Prazdroje. Ale to bylo občas. Jednou v zimě si kluci z Brázdova od nás půjčili sáňky a šli skákat na můstek. Nic se  jim nestalo a sáňky to přežily. Jednou nás tam asi na 14 dní, když jsme tam s manželkou nemohli být vystřídal Jindra Přívratský s manželkou Martou a Blaselovými.“

V roce  1973 se na Habeši objevila nová vedoucí, Jarmila Peroutková z České Třebové. Zajímavou vzpomínku v únoru 2021 poskytl její syn, Jan Peroutka: „Habeš brigádně provozovala moje matka, Jarmila Peroutková, za pomoci své rodiny. Tehdy již nepoužívaný kuželník sloužil jako skladiště harampádí. Tak jsme jej vyklidili a tak trochu ‚poloilegálně’, v období normalizace, jsme zde pořádali diskotéky, asi první ve Třebové. Prostor tehdy ozvučoval třebovský Hifi klub a prvním diskžokejem zde býval Petr Svoboda. Jinak  restaurace Habeš byla místem , kde se setkávali trampské kapely z celého města. Podnik byl vybaven také na tehdejší dobu populárním jukeboxem s tehdejšími hity.“ Z dalších, kteří zde působili jako vedoucí, to byla Eliška Kalová, s níž zde působil František Jakubec, známý třebovský kulturista.

Kdy restaurace Habeš zanikla, se nepodařilo přesně dohledat. Muselo to být  někdy v letech  1977 - 1978. Prázdný objet se tehdy stával útočištěm vandalů a mládeže z okolí. Vytlučená okna, zdevastovaný kuželník s ve zdi vyrytými nápisy a vše zarůstající nesečenou travou a bujnou, náletovou vegetací. O něco později se objektu ujal závod Potraviny, Česká Třebová, který provedl jeho rekonstrukci na svoje rekreační středisko. Po roce 1990 byla Habeš ještě příležitostně využita. Vzpomínám si na vzpomínkovou diskotéku, která se zde tehdy konala. Lavičky byly zcela zaplněny a i já jsem se jí, spolu s kolegyněmi ze svého tehdejšího pracoviště, samoobsluhy na sídlišti Lhotka, zúčastnil. Areál tehdy  ožil díky diskžokejovi Daliboru Salivarovi. Tato návštěva mi připomněla dětská léta, kdy jsem se  zde spolu s rodiči, jako chlapec objevil. Hrací skříň, dobrá červená  limonáda, Tatranka a slané tyčinky, mi dodnes zůstaly v paměti.

V dalších letech, po likvidaci s. p. Potraviny byl objekt prodán soukromému vlastníkovi a započala jeho postupná devastace, která bohužel skončila demolicí budovy, provedené v lednu 2021.

Martin Šebela

Martin Šebela připravil s pečlivostí jemu vlastní také velkou spoustu fotografií  samotné chaty, snímky ze zde konaných akcí, snímky jednotlivých nájemců s popisky a dokonce spoustu fotek ze stavby původní dřevěné chaty a jejího slavnostního otevření a také bohužel i snímky dokumentující neslavný konec Habeše.  Snímky uvedu jednak jako doplněk k tomuto článku v nejbližších dnech a navíc v připravovaném videu o historii Habeše, kde necháme vzpomínat také pamětníky a jejich přátele.  Téma Habeš je v České Třebové i na Parníku velké téma a budeme se mu tedy věnovat na pokračování.....