-
 Jaro v České Třebové bylo od roku 1999 spojené s
hudebním festivalem, hlásícím se svým jménem k rodákovi z Přivrata,
hudebnímu pedagogovi a dlouholetému řediteli pražské konzervatoře Antonínu Bennewitzovi. Vznikal těžko, ale s pomocí pražské
konzervatoře a především osobě Oldřicha Tomeše se to nakonec
podařilo. Po nesmělých začátcích se rozmáchl hodně silně
zejména po nástupu doc. Františka Preislera do funkce ředitele
Kulturního centra. od té doby se vždy konal v rámci festivalu také velký
symfonický koncert, který předtím Česká Třebová vlastně nepoznala.
Zde bylo možné využívat především kontakty na přední česká a moravská
symfonická tělesa a profesionální pěvecké sbory, přijížděli
skuteční hvězdní sólisté. Hvězdné bývalo pravidelně také
vystoupení dirigovaní Františkem Preislerem nejmladším. Můžeme si
připomenout třeba právě rok 2006. Tehdy před 15 lety zde
vystoupila Moravská filharmonie Olomouc a jako sólisté zpívali hvězdy
Marina Vyskvorkina a Richard Haan. s klidným svědomím říct, že tato dvě
jména jsou velmi dobrým "vývozním artiklem a devizou" České republiky.
Zvláště Marina Vyskvorkina dokázala již za svou nedlouhou kariéru
naplnit přední světové operní domy. A po shlédnutí jejího výkonu v České
Třebové, se tomu není co divit.
-
 Je tak trochu smutnou zkušeností, že ani na takto
velké koncerty, pořádané za neskutečně lidové vstupné se v České Třebové
nepodařilo na plnit velký sál Kulturního centra. Třebováci nevnímali ani
v této hvězdné době a tak polovinu obecenstva tvořili přespolní. Toto
smutné zjištění zaznamenali i tehdejší sdělovací prostředky. Z jiných
ročníků mohu třeba ukázat na koncertní provedení Dvořákovy opery
Rusalka orchestrem opery Národního divadla Praha a další akce.
Každé město není schopno takový festival rozběhnout a následně v
něm každý rok pokračovat. Zvláště v dnešní době, kdy je kulturní dění
často závislé od štědrosti sponzorů. A v České Třebové se to podařilo
a rozběh byl skutečně veliký.
-
Rád bych proto tímto poděkoval se zpětnou platností řediteli Kulturního
centra, panu docentu Františku Preislerovi, za to, že ho od pořádání kulturních
akcí nedokázala odradit ani jejich častá malá navštěvovanost a svým způsobem i
nevděčnost místních lidí.
- Hudební festival Antonína Bennewitze v
posledních letech po odchodu Františka Preislera z funkce ředitele
je opět trochu jiný. Každý zaregistroval určitý odklon od velkých
akcí, za symfonickým koncertem musíme prostě jezdit např. na Smetanovu
Litomyšl. Odmysleme si dobu koronaviru. Pak si připomeneme jako
patrona festivalu virtuosa a fenomenálního houslistu (a také
podnikatele, nástrojového znalce) Jaroslava Svěceného, který dokázal i
na menších spíše komerčně laděných agenturních akcích (Vivaldiano...)
přitáhnout posluchače, kteří dříve na festival cestu nenašli. Nelze to
dělat do nekonečna, a nebylo by ani dobře, aby Jaroslav Svěcený musel
vystupovat třeba na čtyřech z šesti festivalových koncertů. To se již
ani v posledním realizovaném ročníku v roce 2019 nekonalo. Na další
jarní festival musíme počkat do příštího roku. doufejme, že covid bude
pryč a zase si užijeme po dvouleté přestávce náš jarní festival, nyní
s názvem Benenewitz 2022.
-
Fotografie z festivalového koncertu Moravské filharmonie a
Mariny
Vyskvorkiny, dirigent
Fr. Preisler
(2006) a snímek slavného přívratského rodáka Antonína Bennewitze
(1833, Přívrat - 1926, Doksy)
|