Bourá se Popova chalupa čp. 331 v Kobylím dole

Chalupa stála proti dvěma pavlačovým domům (Hamanovi a Šlechtovi) pod skálou na kterou se mohutně tyčí paneláky sídliště Křib. Zdravotní stav chalupy již léta neumožňoval její využití k bydlení a rozhodnutí o demolici bylo tedy správné. Práce s likvidací není málo. Můžeme se podívat na situaci na stavbě v pátek 23/4 večer a v sobotu 24/4 v poledne.  Fotografie Martin Šebela a Milan Mikolecký. Chalupa má svou historii a své obyvatele, které stojí za to Českotřebovákům připomenout. Článek na toto téma připravuje Martin Šebela, ale všechno se najednou stihnout nedá.... Na místě bourané chalupy nezůstane trvale volné místo, stavebních parcel je v České Třebové nedostatek. Nějakou dobu to ale jistě bude trvat... Kobylí důl jaký byl dříve Zatím se mi podařilo nalézt text o zbourané Hamanově chalupě čp. 471. Připomeňme si ji , jistě vám připomene celý kolorit tohoto zákoutí České Třebové. Kobylí důl, ulička spojující Bezděkov s Moravskou ulicí, je jedním z posledních historických zákoutí našeho města. Při vstupu do těchto míst nás ovane atmosféra dávných časů, i když ne zcela všechny chalupy v uličce jsou zachovány v původním stavu. Jednou ze zajímavostí Kobylího dolu byly dvě pavlačové patrové chalupy čp. 471 a 472. Tento typ stavení se vyskytoval i v jiných částech našeho města, např. Vodvárkova chalupa čp. 231 v Bezděkově (dnes vede jejím místem silnice na sídliště Křib) nebo chalupa Cejnarova čp. 124 na tzv. "Kozím plácku" na Trávníku poblíž dodnes stojící Rybičkovy vily ZORA čp. 957. Ale vraťme se zpět do Kobylího dolu. Starší ze dvou již zmíněných pavlačových obydlí je pravé z nich, dosud stojící chalupa Šlechtova čp. 472, původně zvaná "u Blažků". Postavena byla v roce 1813 a dodnes je, dobře udržovaná, chloubou této části města. Levá chalupa čp. 471 byla postavena o něco později, v roce 1848. Přízemí tvořila malá chodbička s klenutým stropem a dlážděnou podlahou. Z ní vedly točité schody do prvního poschodí. V přízemí pod schody se dále nacházel malý sklípek a po každé straně chodby byla jedna velká místnost rovněž s klenutými stropy a malými okénky v kamenné zdi s podlahou z udusané hlíny. Obě komory sloužily jako sklepy a hospodářské místnosti. V pravé z nich byly ve dřevených regálech uskladněny potraviny, v levé se skladovalo uhlí a dříví. Vyšli-li jsme po chodech do obytného patra, stanuli jsme v prostorné chodbičce z níž byl vchod ven na pavlač. Ústí schodů, vedoucích z přízemí, bylo v patře tvořeno kruhovým otvorem v podlaze. Nad ním stoupalo jednou lomené dřevěné schodiště na půdu. Za chodbičkou byla malá komora s okénkem ke schodům na půdu. Zde stávala bečka kyselého zelí, dřevěná lavice a bylo tu uloženo různé domácí "harampádí". Po levé straně chalupy s okny směrem k Moravské ulici byla kuchyně s modrými kachlovými kamny, v pravé části chalupy se nacházela obytná světnice s dalším východem na pavlač. Stropy v obytném patře byly trámové, opatřené emailovým nátěrem. Další stoupání po dřevěných schodech nás přivedlo do podkroví, kde bylo nutno nadzvednout poklop ve stropě, abychom stanuli v úzké chodbičce. Rovně se šlo do malého podkrovního pokojíku se dvěma okny do zahrady. To byl pokoj majitele chalupy Jana Hamana. Protější část podkroví vyplňovala půda, stejně jako prostor nad pokojem. Před chalupou se rozkládala skromná zahrádka s vysokou hruškou a několika dalšími ovocnými stromy, králíkárnou a suchým záchodem ve zvláštním přístavku proti pavlači. Rodina Hamanova obhospodařovala i malou zahrádku trojúhelníkového půdorysu nad chalupou při cestě Kobylím dolem. Zde bylo uskladněno palivové dříví a zahrádka sloužila i k bílení prádla. V roce 1916 byl majitelem chalupy obuvník Antonín Holub. V témže roce došlo k adaptaci fasády chalupy. Odstraněny byly dřevěné kolny, těsně přiléhající k domovní zdi pod pavlačí, která se také dočkala opravy. V následujících letech přešla chalupa čp. 471 do majetku Jana Hamana, strojního topiče ČSD, dlouholetého člena zdejšího hasičského sboru. Jako důchodce zastával místo hlídače ve Felcmanově lese (patřil k pile na Trávníku) u tzv. "Druhých dolů". S holí a dalekohledem stával na okraji lesa a sledoval jeho návštěvníky. V Hamanově rodině bylo celkem šest dětí - tři chlapci a tři děvčata. Po Janu Hamanovi se poslední majitelkou chalupy stala jeho nejstarší neprovdaná dcera Anna. Anna Hamanová byla v mládí zaměstnána jako hospodyně u zdejšího lékaře MUDr. Františka Welemína v domě čp. 8 - 9 v Klácelově ulici. MUDr. Welemín zahynul jako neárijec v letech II. světové války. V pozdějších letech dojížděla Anna Hamanová za prací do podniku Tesla v Lanškrouně. Do smrti se starala o své staré a nemocné rodiče. Na počátku sedmdesátých let našeho století se chalupa nacházela již ve špatném technickém stavu. Majitelka pro vysoký věk sama nestačila na údržbu a tak vlhké zdivo, shnilé podlahy a propadající se stropy volaly po rychlém řešení. Začala dlouhá řada jednání MěstNV s památkovým úřadem o zakoupení chalupy obcí a její adaptaci pro kulturní účely. Plánovala se také výstavba garáží na jejím místě, která byla naštěstí zamítnuta. Uvažovalo se i o možnosti zakoupit chalupu a adaptovat ji pro klubovnu spolku chovatelů poštovních holubů. Anna Hamanová nabízela čp. 471 za symbolickou cenu 1000,- Kčs. Jejím vroucím přáním bylo, aby se našel nový majitel chalupy a zachránil ji pro další léta. Nestalo se tak. Adaptace chalupy nebyla doporučena. V roce 1982 byla paní Anna Hamanová pro neobyvatelný stav objektu vystěhována na Farářství. Po jejím úmrtí přešla chalupy čp. 471 jako dědictví sourozencům, kteří však o objekt nejevili zájem. Zřekli se tedy dědictví a chalupa se dostal do majetku zdejšího MěstNV. Její osud se naplnil dne 9. října 1986 v odpoledních hodinách, kdy došlo k její demolici. Martin Šebela Popova chalupa čp. 404 je částečně vidět také na dalších fotografiích, kdy tvořila kolorit happeningu Kobylinec, pořádaného od roku 2018. Byla pravda už v takovém stavu, že bylo lépe stavení nefotografovat.....