V rodinném archivu jsem od svého tatínka získal opisy městské kroniky města Česká Třebová. Vedle svého povolání učitele byl městským kronikářem od roku 1948 do  r. 1959. Nejsem si jist, zda kronika obsahuje všechny uvedené ročníky, zatím, zkoumám svazek z let 1948 - 1952.  Obsahuje mnoho zajímavých zápisů, ze kterých lze čerpat, vytvářet přehledy a srovnání.  Zápisy na tenkém průklepovém papíře mohou pomoci poznat, také to bylo v České Třebové zejména v padesátých letech, kdo se o co zasloužil a naopak nezasloužil, protože řada tehdejších dobových událostí nepsána poměrně detailně.  Protože je těch informací moc, nelze je zpracovat najednou a tak je budu postupně "dávkovat" v rámci cyklu "Z kroniky poválečných let". Letos píšeme rok 2021, proto se "hodí" provést skok dozadu právě o 70 let do roku 1951. Podívejme se na to, jaké stavební akce  se tehdy  ve městě prováděly... Ukazuje se, že tento rok 1951 byl na budovatelské akce poměrně bohatý

Stavební akce roku 1951

Technická kancelář MNV provedla stavební plán na úpravu Slovanské ulice. Práce se prováděly dobrovolnými brigádami v přesčasech a v neděli.Práce probíhaly za dozoru Technické kanceláře MNV velmi pomalu, nábor dobrovolníků nebyl dobře organizován. Byl přivezen štětový kámen přivezený z bouraného choceňského tunelu.

Na Skále bylo započato s úpravou stadionu, provedeno vyměření, zakoupen buldozer a přemístěno 2500 m3 zeminy. Byly vykáceny stromy v sousedním parku nár. podniku Perla, vše v rámci dobrovolné akce 5M (5 miliard), na níž se podíleli členové Sokola ČSD a žáci železniční průmyslovky. V rámci stejné akce se upravovala Bezručova ulice na Parníku. Kolem základní školy na Farářství byly vybudována cesta pro přivážení uhlí ke kotelně a pro odvoz popela, kotelna dostala nové kotle..

Dláždění ve Švermově ulici (dnes Dr. Beneše).  Dlažby byla provedena  od nové lékárny pana Chmelíka (dnes kavárna "Lucerna") směrem k Parníku nákladem 360 tis. Kčs znovu vydlážděna vozovka po opravě kanalizace z předchozího roku. Další dláždění bylo provedeno na náměstí po postavení a odhalení nového pomníku Sbratření (10. června 1951). Na náměstí byly odstraněny železné sloupy se svítilnami stojící v rozích náměstí a nové osvětlení bylo řešeno jednodušeji  tak, že světla byla umístěna přímo na zdech domů. Na věži staré radnice provedl zámečnický mistr Hrdina, zaměstnanec komunálu, nové oplechování  a podle předchozího vzoru  pořídil nového Kohouta s lidskou hlavou, jako znak města.  Starý poškozený znak byl předán do městského muzea.

Demolice dřevěných baráků v Podbranské. V Podbranské ulici byla (v Tykačově zahradě - později na území prodejny stavebnin) v roce 1951 provedena demolice dřevěných baráků, v nichž krátkou dobu nouzově bydleli žáci železniční průmyslovky. U cihelny byl postaven jiný dřevěný barák pro skladiště keramiky.

Hubálkova a Lidická ulice Byl zhotoven plán na úpravu ulice bří Hubálků (od Müllerova - Herzánova mostu k tehdejší továrně Orlana), která byla celá vydlážděna. V kronice je akce za cca 172 tis. Kč uváděna jako nejúspěšnější akce roku.  Pomocné práce konali opět brigádníci, kteří zde bydleli. Bylo dokončeno dláždění ulice Lidické v té nejzadnější části v délce 160 metrů, čímž byla rekonstrukce této ulice trvající 3 roky dokončena. Zbývalo tehdy vybudovat nový most přes řeku a vydláždit ulici za mostem až ke křižovatce ke Kostelíčku.

Na Parníku byla ještě vydlážděna ulice vedoucí k hasičské zbrojnici od hostince p. Adolfa Rybky a položeny obrubníky v délce 182 metrů. Budova parnické školy dostala novou střechu pokrytou azbestem za 420 tisíc Kčs a byla zbudována nová betonová žumpa. Na Semanínské silnici bylo započato s výstavbou garáží ČSAD (dnes Solida)  a na Křibu byly postaveny 4 finské dřevěné domky.

Na Starém náměstí byl 10. června 1951 slavnostně odhalen památník Sbratření. Stalo se tehdy za přítomnosti ministra zdravotnictví ČSR Ployhara. (Z události se mi podařilo zajistit amatérský 8mm film, který bude k výročí zveřejněn.) Památník Sbratření vznikl z iniciativy českotřebovských železničářů a měl podle původní myšlenky zobrazovat objeté sovětského vojáka a železničáře. Nakonec byl ze železničáře partyzán a celý symbol Sbratření se pak původní myšlence vzdaloval. Kopie pomníku byla vztyčena v Praze v parku u hl. nádraží, tehdejším komunistickým funkcionářem Štěpánek v roce 1988. . Ze sousoší Sbraření se stal symbol československo-sovětského přátelství,  objevil se např. na padesátikorunové bankovce. k Odhalení bude zvláštní článek.

Opravy dlažeb ve městě. Byly také provedeny veškeré opravy dlažeb ulic a chodníků narušených položením telefonního kabelu v ulicích Litomyšlská, Hýblova, Kozlovská, Švermova a Stalinova. V Kobylím dole byla po celé léto prováděna rekonstrukce stoky. Zakrytím tak byla konečně odstraněna smrdutá páchnoucí stoka, která odváděla vodu z továrny Orlana a z jatek. To si vyžádalo náklad větší než milion Kčs. Další stoka o délce 160 metrů byla vybudována od parnické školy přes zahrady pod stavidlo k mlýnskému náhodu Paarova mlýna. Ve sklepních místnostech tzv. tovární restaurace (čp. 651)  byla vybudována vodoléčba

Internát na Skalce - zahájení. Ke stavbě internátu na Skalce byla provedena stavba vodovodní přípojky od Švermovy ulice. Dne 1. dubna byla zahájena stavba internátu na Skalce.

Stavba nové koleje na Farářství. Pro ČSD se provádí výstavbu nové koleje na Farářství, akce řeší podnik Baraba.  Na začátku roku 1950 byl zbourán tzv. Fibigarův most spojující Skalku a elektrárnu pod Jelenicí. Do Tykačovy ulice se pro kolej buduje zářez, kterým se silnice zužuje. Na tomto úseku se stala v březnu  roku 1950 nehoda (zmrzlý spodek koleje  jarním teplem povolil a kolej klesla, způsobila vykolejení několika vozů a jejich vzpříčení. Proto se pak asi celý rok na této  stavbě  trati a projektované železniční vlečky do do parnické továrny nepokračovalo, projekt bylo nutné přepracovat. Byly zhotoveny plány pro vybudování kasáren v Borku.

Otevření zdravotního střediska v České Třebové 1. ledna 1951.   Dnem 1.1. 1951 všichni praktičtí lékaři v České Třebové ukončili své lékařské soukromé praxe a přenesli je do nově otevřeného Ústavu národního zdraví, který je umístěn v jedné společné budově Do této nové formy zdravotnické péče bylo zahrnuto všechno obyvatelstvo město a lékařské prohlídky byly konány i pro pacienty nepojištěné, pokud ještě nějací byli. V Domě zdraví byly umístěny také ordinace pro choroby srdeční, vnitřní, plicní, oční, ušní a nosní, zubní ambulatorium a oddělení dětské. V určitých dnech zde ordinovali odborní lékaři  z okresních nemocnic v Ústí a v Litomyšli. Rychle se ukázalo, že budova nestačí, má  nejen nevyhovující úzké schodiště a málo prostorné čekárny, zvláště v zubním ambulatoriu, kde pacienti čekají i na chodbě a na schodišti. Úpravy Domu zdraví byly prováděny již po celý rok 1950. Postupně se odtud vystěhovali všichni nájemníci. Původně objekt sloužil jako Dům sociální péče.  (Pozn. Další rekonstrukce polikliniky prováděla TEZA, s.r.o. v r. 2005)

Foto reálky a Domu soc. péče v původní podobě přes fotbalové hřiště kolem r. 1930 a druhá fotografie byla pořízena krátce po dostavění někdy v roce 1925 / 26. Tehdy jako poliklinika nesloužil.  (Snímky z archivu Martina Šebely).

A ještě jeden obrázek z této doby po zřízení  "Ústavu národního zdraví".  Obrázek zaslala redakci Vojtěška Vohralíková jako nález zachycený při stěhování polikliniky a je to snímek velmi zajímavý. Spolu s fotkou přišla i otázka: ze kterého je roku?  Já sám se domnívám, že jde o padesátá léta před rokem 1960, před  zřízením "velkých okresů" (v r. 1960).  Auta mají ještě staré značky , čitelné je "NE", nikoliv UO. Jenže nevím, kdy se systém značek měnil. OÚNZ vznikl v r. 1951 a převzal tehdy údajně tři nebo čtyři sanity, které měla dopravní služba Červeného kříže a Liga proti tuberkulóze. Mezitím byl zřejmě park sanitek rozšířen a vystavěny garáže. Datum jejich kolaudace by se dal zjistit na odboru výstavby MěÚ. Dalším určujícím prvkem by mohl být postavený stožár veřejného osvětlení se zářivkou v dnešní Masarykově ulici, který však spíše odpovídá létům 1960 až 63...