Popova chalupa čp. 331 v Kobylím dole

V pátek 23. dubna  2021 se demolicí uzavřely osudy jednoho z nejstarších stavení našeho města, Popovy chalupy čp. 331 v Kobylím dole.   Původními majiteli stavení byla rodina Vorlova. To dokládal nápis na záklopě střechy, do doby demolice pravděpodobně poslední dochovaný v našem městě. Ve dvoubarevném, černém a červeném provedení, zde bylo uvedeno: 1801 - tato chalupa je z nákladu Waclava Worla. dne  3. zaři Nápis byl ještě doplněn černou kresbou listnatého věnce ovázaného stuhou. Horní část záklopového prkna s letopočtem byla v době demolice zachráněna. Jeho spodní část s dalším textem se bohužel, při odvážení palivového dříví, uchovat nepodařilo. Chalupa byla vystavěna v kombinaci tří druhů zdiva. Levý roh přední části chalupy byl vytvořen  z lomového kamene s  hliněným pojivem. Na něj navazovalo zdivo cihelné, které se nacházelo ve zbytku  štítové stěny, bočních zdech chalupy a také uvnitř stavení. Zadní část chalupy byla  roubená ze silných trámů. Uvnitř stavení bývala v minulosti pravděpodobně, jak tomu bylo i jinde ve Třebové, jedna hlavní obytná světnice, v níž se nacházel dřevěný strop s trámovým podhledem, opatřený tmavým nátěrem. K těmto účelům se v minulosti používala volská krev. Tento nátěr dřevo také konzervoval proti živočišným škůdcům. V pozdější době byla místnost  rozdělena přepážkou z cihelného zdiva a vytvořen zde snížený strop s rovným podhledem. Obě místnosti rodina Popova využívala k obytným účelům. Pravá místnost (při pohledu z uličky) sloužila  jako kuchyně, zatímco levá jako pokoj. Při demolici stavení byl tento snížený strop odhalen. V zadním pokoji, umístěném vlevo od chodby,  nacházejícím se již v roubené části stavení,  byl do doby demolice viditelný strop trámový. Tato místnost byla Popovými pronajímána. Krátce po svatbě, před přestěhováním na sídliště Křib v roce 1971, v této místnosti žila vnučka Popových, Jana Voglová, spolu s manželem Wigandem a dvěma syny. Ve vstupní chodbě také  býval zdroj pitné vody, jediný v celém domě, litinová vodovodní výlevka. V čele chodby se vcházelo dveřmi  do přistavěné stodůlky, nalézající se na pravém boku chalupy. Ve stodůlce býval umístěn kotel, sloužící k vyváření prádla. Také se zde pravidelně prádlo pralo v neckách. Poté se chodilo máchat do řeky, k zelené lávce, a to i v zimě. Později zde byla umístěna pračka vlastní výroby s elektrickým pohonem. Odsud vedly dvoje dveře do zadní, roubené části. Pravými se vcházelo na suchý klozet, umístěný naproti kurníku. . Levé dveře vedly do tmavé prostory bez oken, která byla celá dřevěná. Tato místnost s roubenými stěnami a trámovým stropem, sloužící v minulosti jako chlév, byla rozdělena na dvě části. Jedna z nich se využívala  jako komora, k uskladnění domácího náčiní,  jako byly rozměrné hrnce na vaření,  mísy na zadělání těsta, hrnec na zelí  apod. Druhá část sloužila jako spižírna, uskladněny zde byly zavařeniny. Ze stodoly také vedly dřevěné schody do podkroví. K zadní štítové zdi,  situované do skály, přiléhaly dřevěné kolny  na uhlí a dříví. Chalupa měla v minulosti šindelovou střešní krytinu, která byla následně na levé straně překryta  lepenkou a na straně pravé eternitovými šablonami. Od Vorlových zakoupil chalupu čp. 331 obuvník Antonín Pop. Obýval ji spolu manželkou Marií, rozenou Rybkovou, pocházející z Parníka a sedmi dětmi. Poté, co ovdověl, se nanovo oženil. Ve stáří zůstal ve stavení sám a zadní světničku pronajímal. Žili zde postupně Řeháčkovi (později bytem u kostelíčka), Turkovi,  Popova dcera, Emilie Borůvková s rodinou a paní Škodová. Na chalupě čp. 331 zůstal Popův syn Jan, který zde žil spolu s manželkou Aloisií, rozenou Olšanovou a dvěma dcerami, Růženou a Miladou. Rodina Jana Popa žila původně ve Fialově domku pod kostelíčkem, do Kobylího dolu se Popovi  nastěhovali teprve po úmrtí otce. Jan Pop se po ukončení obecné školy ve Vídni vyučil krejčím. Běh událostí první světové války, do níž narukoval, jej přivedl do ruských legií. Jeho působení v legiích, v nichž setrval až do doby ukončení válečného konfliktu a zásluhy o vznik republiky tak byly následně oceněny třemi medailemi, mezi nimiž nescházela ani „Za bitvu u Zborova“. Po návratu domů nalezl zaměstnání na  železnici, kde setrval až do začátku 2. světové války. Tehdy byl propuštěn pro urážku Říše a poté, delší čas, z politických důvodů vězněn. Po návratu domů nebylo pro něj na železnici místo. Nalezl tedy práci v lese a poté, co byl rehabilitován, mohl se vrátit ke své profesi železničáře. Zde pak již setrval až do doby odchodu na odpočinek. Jan Pop zemřel 28. února  1982. Na půdě chalupy, pod již vzpomenutou záklopou, měl Jan Pop po celou 2. světovou válku pečlivě ukrytý legionářský stejnokroj. V květnu 1945 jej oblékl a vydal  se na Staré náměstí vítat ruské osvoboditele. V roce 1982 došlo k prodeji chalupy čp. 331 manželům Šedovým. Tehdy byly odstraněny přístavky v zadní části chalupy a vyrostla zde nová patrová přístavba, zhotovená  z šedých tvárnic. Ta měla být začátkem přestavby celé chalupy. Přístavba však nebyla dokončena a chalupa zůstala ve své původní podobě. Nový majitel zde ještě provedl výměnu dvou oken do Kobylího dolů, kdy dosavadní dvoukřídlá okna byla nahrazena novými, širokými. V rámci likvidace přístavků za chalupou a jejich vyklízení, byly nepotřebné věci a odpad vyváženy na skládku na Podhorce,  ležící podél cesty  vedle brodu přes řeku. Tehdy se mi tam z hromady smetí podařilo zachránit plechovou nádobku od cídila kovů Derby – Obé, pocházející z meziválečného období. Po Šedových chalupu čp. 331 obývala spřízněná rodina Nehybova. Tehdy byly v chalupě prováděny další drobné stavební úpravy.   V poslední době byla chalupa čp. 331 ve velmi špatném stavu a k obývání nezpůsobilá. Pozornost kolemjdoucích zejména  poutala  rozpadající se lepenková střecha, s velkými dírami. Díky nim do chalupy zatékalo a o jejím dalším osudu tak  bylo rozhodnuto. Demolice chalupy proběhla v dubnu 2021 po 220  letech její existence.     Martin Šebela Fotografie z demolice v dubnu 2021 - Foto Martin Šebela Česká Třebová 13. května 2021  Foto Martin Šebela