(72 let od
vzniku podniku PERLA, 52 let od vzniku podniku PRIMONA)
Z celého komplexu
zůstala jen niťárna......
Před 10 lety
zbourali budovu přádelnu
V Českotřebovském deníku se věnujeme pravidelně všem významným výročím,
vztaženým k městu, jeho závodům, spolkům, organizacím i jeho občanům.
Tentokrát to Primona namá žádné kulaté výročí, nepočítáme-li
zbourání přádelny v roce 2011, ale protože se zde chystá další nové
využití prostoru, stojí za to připomenout jako bylo dříve....
Pokračovatelem textilní výroby započaté v roce 1849 byla a.s. Primona
Česká Třebová, která se však již dnešních dnů nedožila. Letos bychom
si tedy mohli připomínat 172 let od zahájení tovární textilní výroby, 72
let od vzniku podniku Perla a 52 let od vzniku Primony. V České Třebové
totiž vznikly dvě současné významné značky - Perla (v roce 1958 bohužel
převzatá do Ústí n.O.) a o deset let později pak Primona. Obě dvě na trhu
bavlněných tkanin mnoho znamenaly.
 Skutečná
textilní tovární výroba byla na Parníku zahájena v roce 1849 díky
panu Šponerovi ze Svitav, který zakoupený mlýn (později využívaný jako
valchu na praní ovčí vlny) toho roku rozšířil o jednopatrovou budovu,
přeměnil ji v přádelnu bavlněných odpadků a vybavil vertikálním parním
strojem. Teprve tímto opatřením vznikla hromadná tovární výroba podstatně
se odlišující od domácí tkalcovské práce, prováděné v parnických i
třebovských domácnostech celá staletí. Tato tzv. "stará fabrika" byla dále
rozšířena v roce 1858 o další patro. Byla zde zřízena také přípravna a
tkalcovna. Po třiceti letech v parnické továrně pracovalo za Leopolda
Abelese již 150 tkalců na 300 stavech.
Důležitým datem v rozšiřování továrny je rok 1882, kdy Leopold a Bedřich
Pollackové od Abelese továrnu zakoupili a dále rychle rozšiřovali: Již v
roce 1882 byla postavena nová přádelna, 1884 plynárna a komín, 1887 "velký
dům" v dnešní Husově ulici, ještě dnes tak nazývaný, 1887 truhlárna a
kovárna, v roce 1893 kotelna s komínem, 1894 nová tkalcovna a budova
přípravny, 1895 vodárna, 1900 barevna příze, 1905 - 1910 obytné dony tzv.
"vily" u tratě a vila v parku, 1907 úpravna, 1911 sklad zboží… Od roku
1981 se v továrně svítilo plynem a od roku 1988 bylo dokonce zřízeno
elektrické osvětlení. Samozřejmě pouze v továrně - v obci Parník se
elektrické žárovky rozsvítili až roku 1913. Díky formě Herrman Pollack byl
na Parníku zřízen samostatný poštovní úřad. Telefon poprvé zadrnčel v
parnické textilce v roce 1913. Po příchodu Pollackových vzniká ve Třebové
nový německý živel, úředníci i mistři v továrně byli Němci. Úřední řečí v
továrně byla němčina.
 Pollackové
ve třicátých letech o jmění přišli a od 1. 1. 1937 byla založena veřejná
společnost HPS - Česká Třebová - Parník. To už zde od roku 1930 pracovala
také samostatná niťárna a od roku 1928 i nový výkonný zdroj energie se
dvěma turbínami. Od roku 1938 se pak na Parník přestěhoval z Vídně atelier
a technické oddělení, které dodnes patří mezi důležitá aktiva textilky.
Firma HPS - Hermann Pollack Söhne zůstala jako jediný pozůstatek slávy
rodu. Dodnes je uplatněna ve stylizaci podnikové značky. Definitivně
skončila éra textilní monarchie Pollacků za druhé světové války. V roce
1942 převzala závod německá firma Deutsche Textil - Aktiengeselschaft
neboli "DETAG". Textilní výroba zde postupně zanikala. Naplno pracovali
nejdéle v niťárně, ale i zde bylo ke konci války již jen asi 20 lidí. Celé
ročníky lidí odjeli na nucené práce do Německy, počet zaměstnanců rychle
klesal z 1775 (v roce 1938) až na 585 v roce 1945. Navíc byla v továrně
umístěna část zbrojní výroby firmy Hanseatische Kettenwerke A.G. ("HAG") z
Hamburgu, zbrojní součástky vyráběla i firma DETAG v údržbářských dílnách.
K době války se vztahuje i záměr vybudovat ve skále proti Továrně nad
Třebovkou podzemní kryty - haly s kapacitou až 500 lidí. Projekt zůstal
nedokončen - proražené zabezpečené a dodnes dochované chodby sloužily jako
kryty při leteckém poplachu. (Vznikly i další kryty v továrním parku a u
vstupu do továrny.)
 Po
válce se poprvé začalo pracovat 11. června 1945.Dne 3. srpna 1945 bylo
Zemským národním výborem potvrzeno předání závodu do národní správy a
prvním lednem 1946 vznikl rozhodnutím ministerstva průmyslu a dekretem
prezidenta č. 100 velký textilní kombinát s celkem 39 malými i většími
závody pod názvem "Spojené české a moravské bavlnářské závody" se sídlem v
Ústí n.O. Třebovský závod dostal číslo 02. Je to potvrzeno ve zřizovací
listině vydané 7. března 1946. Byl to však různorodý a velmi těžkopádný
mechanismus, který neměl naději na dlouhou existenci. Byl proto rozdělen
na menší, ovladatelnější celky. A tak se přesně před padesáti lety, právě
sto let po vzniku parnické textilky, stal českotřebovský závod vedoucím
závodem nového podniku s názvem "Perla Česká Třebová". Pod českotřebovské
podnikové ředitelství patřily i další přidružené závody, z nichž největší
byl v Poličce. Prvním ředitelem nové perly se stal Karel Vavřín, vedoucím
výroby František Blásl. Struktura podniku Perla se postupně měnila.
Osamostatnil s závod v Poličce, naopak nově začleněna byla Perla Zábřeh a
Perla Třebářov. Postupně se obměňovalo vybavení, např. Úpravny, v parku
byl vybudován nový vodojem s kapacitou 1000 m2 provozní vody. Perla
získala a rekonstruovala bývalý Lidový dům (nové ústřední topení a
osvětlení). V roce 1958 byla zahájena velká stavební akce: výstavba nové
teplárny a vlečky. Toho roku však došlo k velké reorganizaci průmyslu v
ČSR. Českotřebovská textilka byla pohlcena komplexem textilních závodů
UTEX a sídlo nového podniku, který si ponechal (českotřebovský) název
"Perla", přešlo do Ústí nad Orlicí. A to přesto, že českotřebovský závod
"Perla 02" byl největším a plně organizovaným závodem s ucelenou
čtyřstupňovou výrobou.
Začlenění českotřebovské textilky do velkého komplexu určitě zbrzdilo jeho
samostatný rozvoj. Proto v podniku trvale vznikaly snahy o osamostatnění.
Plány se naplnily před 30 lety 1. ledna 1969, kdy opět vzniká samostatný
podnik "PRIMONA Česká Třebová". Tato samostatnost však vydržela pouze do
konce roku 1977, neboť od 1. ledna 1978 byla Primona opět začleněna jako
závod Perla 02. I tato vynucená změna znamenala pro českotřebovskou
textilku ztrátu tempa rozvoje a hlavně možností rozhodovat o svém vývoji.
Hned po listopadu 1989 bylo tedy zřejmé, že se českotřebovskému podniku
vrátí samostatnost a s ní opět název Primona. Po dlouhé éře národních a
státních podniků vznikla již jako akciová společnost a byla začleněna do
I. vlny kuponové privatizace. Privatizační projekt, schválený
ministerstvem pro privatizaci Ing. Tomášem Ježkem v lednu 1992 počítal s
určením 89,3% akcií do kuponové privatizace, 5% na zaměstnanecké akcie, 3%
na RIF a 2,7% na restituce.Skutečným vlastníkem Primony se pak stalo
několik investičních fondů, které vlastnily 75,5% a drobní akcionáři pak
zbylých 24,55 akcií.
Ptimobva se současnosti nedožila nakonec jako většina textilek v Česku.
Byla poznamenána zastaralým strojním parkem, omezenými možnostmi investic
do rozvoje textilní výroby a tvrdou konkurencí především asijských trhů.
Nepomohlo ani zakoupení moderně vybavené tkalcovny bývalé firmy CES UNIWEB
Letohrad, která umožní významné zvýšení produktivity a kvality výroby.
Nepomohla restrukturalizace podniku, rozprodávání částí. Skončila v
likvidaci.
PRIMONA zůstala jen ve vzpomínkách, z území se stala obchodní zóna a nyní
na zbytku území bývalého podniku vznikne ještě obytná zóna se 128
byty..... Byli bychom rádi, kdyby záměr vyšel a území textilky začalo opět
sloužit Třebovákům.
Milan Mikolecký
-
A protože zde přece jen nějaké
výročí máme - 10 let od zbourání velkého objektu přádelny - připomeňme
si to na dále uvedených fotografiích. Psal se rok 2011:
|