Historický expres Kralický Sněžník vyjel na Kralicko letos poprvé
3. července. Nikoliv z České Třebové, jako v předchozích letech, ale z
Ústí nad Orlicí. Bude jezdit po celé prázdniny a to výhradně s parními
lokomotivami.
Poprvé vedly vlak dokonce oba letos používané typy, vyrobené v
Rakousku.
Z Ústí nad Orlicí vedly v sobotu 3/7 do Hanušovic vlakovou soupravu
hned dvě lokomotivy, které poskytlo Muzeum starých strojů v Žamberku.
Vpředu je Ventilovka, za ní je zařazená parní lokomotiva přezdívaná
Němka z roku 1944, kterou budou lidé vídat na stejných kolejích téměř
každý prázdninový víkend
Starší šedesátitunová Ventilovka řady 431.0 z roku 1927 a
mladší, více než dvakrát tak těžká, za války vyrobená Němka řady
555.0, která u nás sloužila jako válečná kořist. Byla jednou z
nejvýkonnějších lokomotiv ČSD. O oba stroje se stará Muzeum starých
strojů v Žamberku. Je garantem toho, že všechny plánované prázdninové
jízdy dojedou do svého cíle.
Zajímavostí letošní sezóny
je parní lokomotiva 555.0153 Němka
Lokomotiva byla vyrobena v roce 1944 ve Floridsdorfu v Rakousku
pod výrobním číslem 16968, BR 52.7620. Po válce zůstala v
Československu jako válečná kořist. V roce 1960 byla prodána do
Jugoslávie do uhelných dolů Kreka, kde pracovala až do roku 1990.
Mezi říjnem 2001 a listopadem 2002 prošla generální opravou v
dílnách ŽOS České Velenice. V loňském roce skončila způsobilost
kotle a bylo nutné vykonat další hlavní opravu kotle. Majitel
společnost KHKD by lokomotivu z finančních důvodů dále neprovozovala
a stroj by se tak zařadil mezi mnohé odstavené parní lokomotivy v ČR
bez brzké vyhlídky na opětovné zprovoznění a právě navázaná úzká
spolupráce mezi Muzeem starých strojů a majitelem lokomotivy
společností Hekrules KHKD umožnila lokomotivě prodloužit život o
další etapu.
Pietní
akt k uctění památky mistra Jana Husa
Česká Třebová si tradičně připomíná v den upálení Mistra Jana
Husa u jeho památníku v Javorce výročí této události. Stejně jako v
jiných letech se pietní akt uskuteční
dne 06.07.2021 od 10.00 hodin v parku Javorku..
Památník
Mistra Jana Husa obsahuje od svého vzniku v roce 1915 práci
akademického sochaře Kvasničky. Ta byla v roce 2005 vandalsky ukradena
a zničena. Hned v dalším roce roce pracoval umělecký kovář František
Bečka na jejím obnovení. Obnova byla možná díky grantové podpoře
Nadace Občanského
fóra Praha a také díky tomu, že sádrový model desky s reliéfem Mistra
Jana Husa se podařilo zachovat v evangelickém kostele na Trávníku.
Restaurovaný pomník byl v říjnu
2006 znovu odhalen
Česká Třebová tak o svůj památník věnovaný Mistru Janu Husovi jako
šiřiteli pravdy stále pečuje a každoročně si společně s předtsavitreli
Církve československé husitské a Městským muzeem připomíná u
příležitostí svátku 6. července jeho odkaz.
Literární
čtení Blanky Kostřicové poprvé v Javorce
Jako prostor pro
komunikaci mezi autorkou Blankou Kostřicovou a jejími čtenáři
tentokrát posloužil prostor jeviště hudebního pavilonu Antonína
Bennewitze. Tentokrát - v pondělí 28. června nesloužil pro předávání
hudebních vjemů, ale pro díla literární. Je třeba říci, že jsem byl
překvapen, že se našlo tolik příznivců, kteří za autorkou do Javorky
přišli. Byl také krásný letní podvečer, čas jako stvořený pro takovou
akci. Také podtitul byl zvolen velmi dobře, byl ve shodě s poslední
vydanou publikací "Dobré umění není proti životu"
Na čtení byla skutečně nejdříve uvedena tato zmíněná knížka, a
poté následoval průřez celou tvorbou, čtení z téměř všech dosud
vydaných knížek, z nichž autorka vybrala takové povídky a pasáže,
které v České Třebové ještě nezazněly.Posluchači byli spokojeni,
mezi nimi přišla poslechnout úryvky z díla také starostka Magdaléna
Peterková. Z literárního večera jsem natočil také krátké video,
které bude lépe prezentovat dění na literárním čtení v Javorce než
sebedelší popis. Bude uvedeno v pondělí 5.července večer. (mm)
Z postřehů k
dění ve městě
Stánkaři na Starém náměstí jsou fajn, opravdu se centrum oživilo,
čtvrteční trhy jsou také přínosem, jen je škoda, že když jdu ve 4
hodiny z práce, tak už jsou pryč. Chválíte pracovníky Eko Bi , že
zalévají květiny na stožárech, ale to se snad dělá v každém městě,
sekají trávu, vyvážejí odpadky … asi že je to jejich zaměstnání, že.
Běžte se podívat na betonové truhlíky na Nové náměstí ( nevím, zda je
jejich údržba v kompetenci Eko Bi). Ano, jsou krásně osázené, ale také
porostlé mechem, zašlé a už i popraskané a odrolené, začínají se
rozpadat. Poslední roky jsou zimy bez sněhu ( letos tedy pár dní
troška sněhu byla). Co kdyby se přes zimu truhlíky očistily,
opravily, natřely, zkrátka zrenovovaly. Tuším, že až se začnou úplně
rozpadat, tak se odvezou na skládku, a jiné už nikdy nebudou.
MV
Já myslím,
že chválit je potřeba
Možná to nevíte, ale v
Eko bi je letos vlastně revoluční rok.
Poprvé nebyly letos uzavřeny drahé smlouvy s odbornými
zahradnickými firmami, které nám prováděly (podle toho kdy na nás měly
čas) údržbu osázených ploch ve městě a nebylo to tedy zcela podle potřeb města. Navíc
to býval dlouhou dobu (skoro) monopol jedné firmy. V posledním období
jsme nejdříve zajistili konec "automatického monopolu" jedné firmy,
bylo vyhlášeno výběrové řízení, ale i tak vše nebylo úplně dle potřeb
města. A stálo to dost peněz. Dalším krokem tedy bylo splnění předvolebního slibu na
vytvoření institutu městského zahradníka. Ten pracuje letos od dubna
prvním rokem se dvěma dalšími pracovníky a práce má víc než dost. A je
to práce každodenní, nikoliv nárazová, jak jsme byli svědky při údržbě
osázených ploch v předchozích letech. Takže pokud chválím každodenní
péči o zeleň umístěnou v ne příliš snadno dosažitelných polohách, tak
myslím, že by to nikomu vadit nemělo. Institut městského
zahradníka se projeví lépe jistě v budoucnu, bude možné dobře
nachystat novou vegetační sezónu. (mm)
Ještě k
Novému náměstí
Mně
se tam ty staré betonové truhlíky také už delší dobu nelíbí, zvláště
po zimě je v nich více vajglů než macešek. Je to dědictví devadesátých
let, kdy se všechno ještě dělalo za co nejméně peněz a vlastními
silami. V tomto případě šlo o brigádnickou práci členů tehdy nově
obnoveného Okrašlovacího spolku, díky kterému byla pořízeno do města
řada laviček. Tehdy je na objednávku Okrašlovacího spolku vyráběl pan Charamza. Zmíněné betonové nádoby na zeleň pro Nové náměstí byly
vyrobeny podle vzoru brigádnickou spoluprací pana Otakara
Nerudy, p. Nekvindy a dalších spolupracovníků společně s panem
Homolkou s firmy Jevisport. Bylo to skoro zadarmo. Je jasné že už
přežily svou dobu a spolu s celým Novým náměstím vyžadují obnovu,
obměnu, rekonstrukci celého řešení. Je to vše zatím ve stádiu
studií, finální řešení se připravuje. Je zde třeba zachránit
vzrostlou zeleň v lokalitě a rozšířit počet parkovacích míst a obnovit
chodníky v nové úrovni, to také vyžaduje přeložku kabelů. To je třeba
řešit ve spolupráci se energetiky a to není vždy jednoduché. Proto se
na Novém náměstí nedělají žádné dílčí úpravy, neměly by smysl. Dalším
problémem, který zatíží prostor Nového náměstí bude připravovaná
rekonstrukce hotelového domu, podle zveřejněných slibů se má co
nejdříve pustit do díla společnost Metrostav a do příštího roku
připravit pro prodeji nebo snad i pronájmu 88 bytů.
Připravuje
se také finální řešení krytu CO v ulici Pražského v těsné blízkosti
Nového náměstí, nové řešení může být příjemným překvapením. Jde
o nové využití plochy na krytu a jeho celkovou úpravu od Pražského
ulice. Stavět zde nic nebudeme, způsobilo by to stínění sousedům.
A rozhodně zde nebude to, co navrhli autoři v jedné objednané studii -
tedy parkovací věže, které měly spasit sídliště Trávník a vyřešit
nedostatek parkovacích míst.Tento prostor má sloužit školám jako venkovní víceúčelová
učebna, zájmovým útvarům Domu dětí a mládeže a také pro volnočasové
aktivity veřejnosti. Večer
se bude uzavírat, aby byl vybavený prostor ochráněn před nekalými živly. Na
finalizaci projektu se podílí řada lidí, učitelů ZŠ Nádražní a ZŠ
Habrmanova, DDM Kamarád a skupina zastupitelů. Ještě není vše
zcela dořešeno. Není správné psát o projektech v přípravě, ale v
souvislosti s kritikou, že "vše je pořád postaru" to považuji za dobré
napsat. Obrázek budoucího řešení zatím nemohu poskytnout, návrh není
definitivní, probíhá připomínkové řízení, nebyl schválen. (mm)
Také Kozlov se chtěl osamostatnit a málem to
dokázal:
Kozlov
jako samostatná obec zanikl v roce 1989 a od 1.1. 1990 se stal
součástí České Třebové. (Již dříve byl organizačně spojen např. s
obcí Svinnou.) V devadesátých letech bylo časté nové rozpojování
vzniklých spojených celků, taková snaha vznikla i v Kozlově. Úsilí
o osamostatnění obce v Kozlově sílilo v roce 1993, kdy se podobně
intenzivně ucházel o samostatnost Semamín. V Semaníně se podařilo
dotáhnout osamostatnění obce až do konce, od roku 1994 zde pracuje
vlastní obecní zastupitelstvo. Také v Kozlově ovšem proběhlo v
červnu 1993 referendum. Neskončilo tak drtivě pro osamostatnění
obce, ale přesto zvítězili ti, kteří osamostatnění chtěli realizovat
a to v poměru 64 : 41. Další kroky k osamostatnění obce se však již
nekonaly, protože přípravný výbor pro osamostatnění obce ze
zdravotních důvodů některých klíčových osob na pokračování procesu
netrval. Následně byla přijata novela zákona o obcích, která
dovoluje osamostatnění obcí jen tehdy, má-li obce vlastní
katastrální území a minimálně 1000 obyvatel. Výsledek hlasování
občanů Kozlova v místním referendu je však připomínán v Kozlovské
kronice...