Jako vždy se koná za prodejnou v Přívratu.

15 let od úmrtí prof. Karla Holbika     

Před 15 lety přišla z amerického Bostonu (Massachucetts) smutná zpráva. Po úraze, který měl skutečně velmi těžké následky, byl stav  dvaaosmdesátiletého prof. Karla Holbika  kritický a neslučitelný se životem. Dne 2. 7. 2006 Karel Holbik zemřel. Nemohl tak podniknout svou další plánovanou cestu do svého rodiště, do České Třebové. A měl ji jasně naplánovanou,  letenky objednány včetně noclehů ve zdejším hotelu Korado. Karel Holbik byl velkým ctitelem našeho města a zdejšího gymnázia, vážil si města svého mládí, zajímal se o jeho rozvoj a podle svých možností jej podporoval. Velmi jej zaujala stavba rozhledny na Kozlovském kopci, vážil si přijetí na zdejší radnici, které se mu dostalo jak při jeho květnové návštěvě v r. 2003, červnové návštěvě v roce 2004, tak  i loni v říjnu.  Velmi se těšil i na další návštěvu České Třebové v letošním roce. Měl zde řadu přátel, při každé příležitosti navštívil i českotřebovský hřbitov, kde navštívil jak hrob svého bratra, tak  i svého spolužáka p. Hickla nebo prof. Hany Habrmanové. Podporoval činnost zdejšího Okrašlovacího spolku, Spolku přátel gymnázia, gymnázia a sponzoroval i výstavbu nových varhan v kostele  sv. Jakuba.  Studoval na českotřebovském gymnáziu, maturoval však v Praze.  Poté nastoupil do Baťových závodů ve Zlíně, kde pracoval přes válku a odtud odešel do USA, kde se vypracoval až do vysoké funkce v OSN a přednášel i na amerických univerzitách  ekonomii. Svou publikaci věnoval i s doprovodným dopisem prezidentu Václavu Klausovi při  jeho návštěvě v České Třebové v prosinci 2005. Byla to kniha v angličtině s názvem "Monetary Policy in Twelve Countries", připomínající působení  Karla Holbika v USA na univerzitách a v bankovním sektoru. Prof. Holbik knihu zaslal pro českého prezidenta na českotřebovskou radnici s průvodním dopisem, ve kterém psal o tom, že si v souvislosti s Českou Třebovou připomíná nejen současnou návštěvu prof. Klause, ale také návštěvu prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka v roce 1925 po otevření nového českotřebovského nádraží.

  

Veřejná zeleň je vizitkou každého města. V Ústí nad Orlicí pro zuvelebení zelených ploch zřídili v roce 2012 Nadační fond Zelené Ústí. Prvním dárce do fondu byla společnost Rieter CZ, která přispěla částkou 558 tis. Kč. Fond usiluje o to, aby Ústí nad Orlicí bylo zelenější, veřejné zeleně přibývalo a dařilo se jí dobře. Z fondu jsou podporovány aktivity, které vedou k ochraně, údržbě a rozvoji veřejné zeleně na území města bez rozdílu vlastnictví pozemku. V posledních letech čerpal prostředky ze Zeleného Oustí na své projekty TJ Sokol Ústí nad Orlicí, který se ve třech etapách pustil do revitalizace zeleně a sadových úprav ve sportovním areálu.

V letošním roce bude z fondu financována výsadba zeleně v ulici Družstevní. Žádost o příspěvek z Nadačního fondu Zelené Oustí mohou podat právnické nebo fyzické osoby, o jeho poskytnutí rozhoduje správní rada. Podrobné informace včetně pravidel a písemné žádosti lze najít na webových stránkách fondu www.zeleneousti.cz. Web obsahuje i obrazovou dokumentaci ke všem realizovaným projektům, které fond podpořil od doby svého založení. Vítaní jsou všichni ti, kteří veřejnou zeleň považují za důležitou a chtějí pomoct s péčí o ni. Předsedou správní rady nadačního fondu je doc. Ing. Václav Klička, CSc., Ph. D., členy správní rady  Mgr. Helena Křížová  a  Ing. Václav Procházka

Cílová skupina jsou lidé uzavření doma bez jiného kontaktu s lidmi, tedy důchodci a ženy v domácnosti. Šíří se lži i pomluvy, fal,ešně upravované fotografie,  vybrané "citáty", které nikdo neřekl. A co horší přeposílají to i lidé, které považuji za rozumné a kteří by měli vědět , že se tak vlastně podílejí na oblbovacím mechanismu dobře organizované skupiny, které tím slouží,  aniž by z toho měli sami prospěch. Počet takových zpráv roste a  opravdu nevím, jak bojovat, snad přidat tam k dalšímu šíření jiný obsah, ze kterého by to bylo všechno zřejmé. A protože mě těch nebezpečných blbostí  chodí stále víc, tak o tom vážně přemýšlím....

BĚH DO SMRČIN