Českotřebovský deník 190/2021 (8/7) 
Nové video Českotřebovského deníku:
Česká Třebová si připomněla 606. výročí upálení Mistra Jana Husa
  Plná velikost videa ZDE
Na tradičním shromáždění u Husova pomníku v Javorce si občané města a Církev československá husitská připomněli  letošní  606. výročí upálení Mistra Jana Husa.  Po úvodu starostka města  Magdaléna Peterková  položila k pomníku květiny, s projevy vystoupili Jana Voleská a Erwín Kukuczka.  Tradice uctít Husovu památku a zdůraznit jeho odkaz nebyla ani v letošním roce přerušena.  Město se o památník pečlivě stará a dbá, aby památka, která stála Českotřebovákům v době I. světové války za to, aby s pomocí sbírky tento Husův památník postavili, nezapadla ani v dnešní době dostatku.  Dnes se mnohým lidem myšlenky navozené před více než 600 lety kazatelem Mistrem Janem Husem se již nezdají aktuální. Ale jistě jen proto, že se s nimi neseznámili. Nová doba ukazuje, že potřeba plnit odkaz Mistra Jana Husa nezapadá.
Českotřebovský deník natočil ze setkání jedenáctiminutové video, na kterém je možné vyslechnout celý znamenitý projev ředitelky Městského muzea Mgr. Jany Voleské a seznámit se i s hlavními myšlenkami z projevu ThMgr. Erwína Kukuczky, faráře Církve Československé husitské. 
Porovnejme letošní a loňskou vzpomínku na Mistra Jana Husa u javoreckého památníku...(mm)
Studie proveditelnosti
zařízení pro energetické využití odpadů v České Třebové
Město Česká Třebová zadalo vypracování studie na posuzuje realizovatelnosti výstavby zařízení pro energetické využití odpadů (dále jen „ZEVO“) a souvisejících infrastruktur. Podobně stojí před touto otázkou také v radě dalších měst prakticky v celé republice. Zejména nyní po schválení nového odpadového zákona je Nerudovský problém "KAM S NÍM" (tedy s komunálním odpadem) stále aktuálnější. Skládkování bude brzy významně omezeno jednak naplněním polední kazety skládky v Třebovici, jednak legislativně.
Přitom v areálu depa kolejových vozidel Českých drah je uzlová kotelna na hranici své životnosti, komunikačně přístupná a pro realizaci výše zmíněného zařízení  ZEVO vhodná  Studie byla vypracována v květnu t.r. a předložena k posouzení.  Je to objemný a odborný materiál (107 stran + přílohy), nicméně bude správné se s ním a jeho závěry postupně seznámit. Dle studie by vliv na životní prostředí způsobený provozem zařízení neměl být nijak poznatelný a přínos spojený s vyřešením procesu likvidace komunálního odpadu velký. Jenže jde o opravdu velikánskou investici, kterou si město se svým rozpočtem nemůže dovolit. A dotace navíc do takového zařízení aspoň nyní neexistují.
Součástí studie jsou výsledky hmotové a energetické bilance ZEVO (posouzení vstupů a výstupů) a vliv provozu ZEVO pro lokalitu umístění ZEVO ve městě Česká Třebová. Nejde tedy "jen" o peníze.  Jde o to, jaký musí být objem vstupů a zda lze tento potřebný objem naplnit (objem odpadu vhodného pro energetické spalování) a také zda je vůbec šance vyrobené teplo někde smysluplně využít. A zde se ukazuje, že současný trend nevede k systému dálkového zdroje tepla a dlouhých teplovodů, že existuje rozpor mezi odběrem tepla v létě a v zimě (v létě klesá jen na 10% zimní hodnoty). Kdybychom se měli pro tento systém rozhodnout, znamenalo by to zásadní změnu strategie, která nyní pracuje s okrskovými nebo i blokovými kotelnami na daleko zranitelnější systém dálkového vytápění. Výstupem má být možnost vybudovat zařízení ZEVO s (malou) velikostí dosud vlastně v Česku nikde nepostavené. Zatím stojí a pracují zejména z ekonomických důvodů jen velké spalovny ve velkoměstech Praha, Brno, Liberec, Plzeň. (Menší zařízení ZEVO jen v cizině.)
Byla vytvořena studie proveditelnosti. Proč: abychom věděli jak se věci mají a s rozumem mohli posoudit, zda by takové zařízení,. i když by mělo vzniknout až za více let, mělo pro naši lokalitu smysl a zda nejsou jiné způsoby řešení mnohem vhodnější.
Berme tento text jako jakýsi úvod. Informuje o tom, že takovou studii máme, proto se s ní v několika etapách postupně seznáme a provedeme spolu s jejími autory kritickou analýzu jednotlivých diskutovaných problémů. Ještě kdo studii "vyrobil": byli to lidé ze společnosti Damaris Solutions, s.r.o. (Ing. Marek Filip, Ph. D. Ing. Marek Šarlej, Ph. D), kteří ukázali, že problému dobře rozumí a jsou si vědomi přínosů, rizik i vysokých nákladů....  (mm)  Obrázky: 1 - Princip technologie ZEVO 2 - parní turbogenerátor.
ZEVO obdobné velikosti (s obdobným výkonem) jako bylo posuzováno  pro Českou Třebovou jsou na obrázcích:
3 - TAP - Minden, Německo (40 kt TKO /rok) 4 - MÜVE - Biel, Švýcarsko (56 kt TKO/rok - o 40% větší výkon)
30 let od úmrtí Karla TOMŠE (2.7. 1991), všestranně nadaného umělce
Narodil se v pekárně u Vavřinů v Bezděkově jako prvorozený syn dekoračního malíře, později vlakvedoucího ČSD Karla Tomše staršího. Matka byla kuchařkou v ředitelské vile textilní firmy HPS na Parníku. Měl ještě dva sourozence, sestru a bratra. Českotřebovské čtvrti Bezděkovu zůstal věrný po celý život.
Od malička chtěl být akademickým malířem. Protože na vyšší vzdělání nebyly finanční prostředky, alespoň se vyučil malířem dekorací v nedalekých Svitavách. Poučením pro něho bylo i jeho přátelství s několika akademickými malíři, jejich společné úvahy o krajinářství a také tvorba v jejich blízkosti. Když se vyučil, odešel k táborskému dekoračnímu malíři Touskovi a pak ještě k malíři Petraňkovi do Prahy, kde působil do povinného nástupu na vojenskou službu. Z těchto ateliérů i jeho přičiněním odcházely do celé republiky nástěnné reklamy a divadelní kulisy. Po návratu z vojny nebylo pro něho v jeho oboru místo. Nezbývalo, než nastoupit do zaměstnání k ČSD. Byl alespoň doma. Prošel tzv. vrchní stavbou, topírnou, byl malířem písma, vychovatelem v žákovském domově ČSD, věnoval se drážní propagaci. V roce 1959 nastoupil do funkce vedoucího ZK železničářů, kde pracoval až do odchodu na zasloužený odpočinek.
Byl všestranně nadaný. Znali jsme jej nejen jako malíře a grafika, ale i sochaře, řezbáře, zpěváka, herce a režiséra. Přitom vše dělal na vysoké, až profesionální úrovni. Divadlo začal hrát v sedmnácti letech (operety, činohry …). Vytvořil desítky nezapomenutelných postav, většinou komických. K jeho 70. narozeninám připravil divadelní odbor Hýbl hru G.B. Shawa Pygmalion. Oslavenec si zde úspěšně zahrál Alfréda Doolittla. Z dalších jeho oblíbených rolí je třeba jmenovat Šavličku (Strakonický dudák), Célestina (Mamzelle Nitouche) nebo mladokomika ze hry Podej štěstí ruku.
Základem jeho malířské tvorby je reálná kresba dokumentárního významu, zachycující mizející krásu nejen České Třebové a jejího okolí, ale i vzdálených míst. Víme, že maloval v jižních a středních Čechách, v hlavním městě Praze, kam jezdil za dcerou, na milované Vysočině, východním Slovensku a také v Jugoslávii a bývalém Sovětském svazu (Jalta, Krym). Vedle krajin maloval květiny, městská zákoutí, staré mizející chaloupky, ilustroval knížky. Pokoušel se i o portrét. Známé jsou zdařilé podobizny jeho rodičů. Je autorem divadelních kulis, plesových pozvánek, nejrůznějších dekorací k výzdobě sálů, plakátů k divadelním představením a Jabkancové pouti. V roce 1931 zhotovil (v 19 letech!) divadelní oponu pro sál kozlovské hospody. Jeho rukopis najdeme také na nástěnných malbách ve spolkové chalupě u Kostelíčka a je také autorem sgrafita na fasádě štítové stěny Chalupy u Kateřiny.  Byl i autorem nástěnných maleb v tzv. Bosenském pavilonu v Javorce a v jeho oblíbené restauraci Křib. Bohužel, v dnešní době tyto malby zde již nenajdete. Používal převážně olejové barvy, ale pracoval i s ředěnou tuší, akvarelem a temperou. Jako sochař je autorem dvou vodníků, z nichž jeden je uprostřed rybníčka v Javorce a druhý zdobí kašnu v lokomotivním depu.
Patřil k velkým fanouškům českotřebovského sportu. Miloval hlavně fotbal, volejbal a házenou. V mladých letech se věnoval trampingu. Přestože toho uměl hodně, zdobila jej skromnost. Miloval rodné město Českou Třebovou, přírodu, život, měl přátelský vztah ke všem lidem. Až jeho nečekaný odchod před třiceti lety zarmoutil všechny, kteří jej znali.  Jan Skalický
Foto: obraz Karla Tomeše ze sbírek Městského muzea Česká Třebová
Interpretační kurzy Litomyšl obohacují kulturní život celého regionu
Setkání přátel komorní hudby a interpretační semináře se konají již 48. rokem, v Litomyšli už pošestnácté. Jedná se o interpretační kurzy a tvůrčí dílnu komorní hudby, kde se mohou účastnit také amatérské komorní soubory i jednotlivci. Jde o  interpretační kurzy probíhající v individuální výuce hry na smyčcové nástroje, klavír a příčnou flétnu. Všichni dohromady si mohou zahrát v komorním orchestru nebo zazpívat ve sboru. Navíc pro vás opět připravujeme zajímavé večerní koncerty.
Kurzy se konají od pondělí 12. do pátku 23. července. Uskuteční se ve třídách ZUŠ B. Smetany (R. Stříteského 194, naproti kostelu) a v klubových učebnách Domova mládeže v Litomyšli. Ten patří Vyšší odborné škole pedagogické a Střední pedagogické škole v Litomyšli:
Letošní lektorské obsazení:
 • Klavír: • Housle: I. Štraus, L. Čepický, Č. Pavlík • Housle dětská sekce: M. Štrausová • Viola: J. Pěruška • Violoncello: • Kontrabas: P. Ries • Komorní hra: B. Mimra, M. Kaňka a další lektoři • Příčná flétna: M. Bílková Tůmová • Orchestr: B. Mimra • Korepetice: L. Čermáková, J. Vychodilová (Holmanová) • Sborový zpěv: J. Mimrová. Významnou osobností intepretačních kurzů v Litomyšli je dlouhá léta Českotřebovák Bohuslav Mimra a nyní také jeho dcera Jana Mimrová. Některé akce z interpretačních kurzů v Litomyšli bude sledovat také Českotřebovský deník.
Součástí kurzů jsou také koncerty - uskuteční ve Smetanově domě a v kostele povýšení sv. kříže.
13.7. út - Ivan a Michaela Štrausovi + Miroslav Sekera
14.7. stř - Leoš Čepický + Michal Kaňka + Jakub Čepický
15.7. čtvr - Petr Ries + Jana Vychodilová
16.7. pá - KOJK + B. Mimra (kostel)
17.7. so - Wihanovo kvarteto (kostel)
18.7. ne - Jan Pěruška and comp.
19.7. po - Trio KTP- Mirek Sekera, Markéta Vokáčová, Jan Zemen
20.7. út - Marek Jerie, Čeněk Pavlík, Miroslav Sekera
21.7. stř - Závěrečný koncert účastníků
U obřího křemene v Podhořanech - Bílém kameni měl odpočívat  Jan Žižka
Další obcí, kterou v minulých dnech navštívil při svých cestách po Pardubickém kraji radní pro venkov, zemědělství a životní prostředí Miroslav Krčil, byly Podhořany u Ronova. Obec leží na samé hranici krajů Pardubického a Středočeského.
Se starostkou Lenkou Štěpánkovou hovořil například o problematice zásobování pitnou vodou obyvatel místní části Bílý kámen. Název tato část Podhořan získala podle obřího křemene, který obec nechala nedávno přemístit k nově vybudované odpočívce. „Podle legendy, s níž mne seznámila paní starostka, se měl u balvanu zastavit a odpočívat i legendární husitský vojevůdce Jan Žižka,“ říká radní Krčil.
Podhořany protíná silnice první třídy číslo 17 a dalším logickým tématem tak byla bezpečnost provozu. „Provoz je v obci skutečně silný. Kvůli nedostatečným rozhledům údajně nelze v žádném z míst vybudovat přechod pro chodce. Podle mého názoru by ale měla policie tyto situace posuzovat citlivěji s ohledem na konkrétní situaci. Paní starostce rozumím a chápu ji, že by uvítala jakékoliv opatření, které by zvýšilo bezpečnost, třeba i stacionární nebo úsekový radar,“ říká Miroslav Krčil.
Podhořany se chystají také na investici do nových stavebních parcel a řeší opravu místních komunikací. Především pak kvůli bezpečnosti dětí už mají připraven i projekt přesunu autobusové zastávky, aby školáci nemuseli přecházet právě frekventovanou silnici první třídy.