|
Litomyšlský
"Plán B", ročník 2021 |
Shodou všech epidemiologických okolností se z výstavy objektů ve veřejném prostoru města začíná rodit nová tradice. Z loňského projektu Plán B, který vznikl na základě nutnosti opustit galerijní interiéry, se v letošním ročníku Smetanovy výtvarné Litomyšle stává „Plán A“. Festivalové téma Klíče od domova projekt Plán B přeneseně artikuluje jako zniternění, návrat k sobě, místu, které nás limituje, ale zároveň je naším důležitým stanovištěm. Někteří umělci stejně jako v loňském roce vytvořili pro Litomyšl site-specific objekty a instalace, které připomínají historické momenty města, jiní variovali již vytvořená díla pro vybraná poetická místa. Další umělci pokládají aktuální znepokojivé otázky a motivují kolemjdoucí k sebereflexi. Osloveni byli umělkyně a umělci napříč generacemi i lokalitami, jejichž tvorba je žánrově pestrá a komunikativní a rovněž nás významně reprezentuje v zahraničí. Hlavním posláním Plánu B je zlepšit obyvatelům i návštěvníkům Litomyšle náladu, obohatit všechny po hladové době novou kulturní nabídkou a připomenout pozitivní horizonty. Vystavující umělci: Matěj Al-Ali, Erika Bornová, Milena Dopitová, Josef Duchan, Tomáš Hlavina, Kryštof Kaplan, Lenka Klodová, Eva Koťátková, Vladimír Kovařík, Pavel Mrkus, Richard Wiesner. Vystavená díla: Matěj Al-Ali Kouzlo osobnosti (Vodní valy) Matěj Al-Ali (1985) je intermediální umělec, jehož tvorba se pohybuje v rozpětí od tradičního objektu až po situační performanci. Ve svých dílech tematizuje sociální i politické otázky, absurditu lidského konání a možnosti svobodné vůle. V objektu Kouzlo osobnosti glosuje rychlé změny společenských priorit v uctívání různých osobností. Divák se může vlastnoručně podílet na vztyčení pomníku anonymnímu velikánovi a přemýšlet o společně sdílených hodnotách i diverzitě názorů uvnitř společnosti.
Erika Bornová Setkání Boženy Němcové a Magdaleny Rettigové (Klášterní zahrady) Erika Bornová (1964) se ve své umělecké tvorbě zabývá dlouhodobě postavením ženy v osobním i společenském životě a jeho změnami v průběhu historie. S Litomyšlí jsou historicky spjaté dvě svérázné ženské osobnosti – Božena Němcová a Magdalena Dobromila Rettigová, které se díky site specific objektu náhle setkávají prostřednictvím dvou poetických symbolů. Tentokrát autorka odbočila od své specifické sochařské hmoty – polystyrenu – ke dřevu s vůní domova v doslovně nazvanému sousoší Setkání Boženy Němcové a Magdaleny Rettigové.
Milena Dopitová „A tvůj kousek ráje?“ (Toulovcovo náměstí) Milena Dopitová (1963) se dokáže podívat pod povrch věcí a jevů. Její objekty, fotografie či videa nenechají nikoho chladným. Umělkyně často artikuluje lidské limity a schopnost naší sebereflexe. Svými díly přímo vyzývá diváka k zamyšlení nad realitou, kterou někdy záměrně vidět nechceme. Názvy jejích prací většinou obsahují otázku či tajemný návod, jak obrátit pozornost od aktuálních banálních okamžiků k hodnotám na horizontu. „A tvůj kousek ráje?“ ptá se nás autorka prostřednictvím nedosažitelného basketbalového koše.
Josef Duchan Oči (Vchod do klášterních zahrad) Josef Duchan (1970) je restaurátor a virtuózní kreslíř a malíř, který v poslední době plné nejrůznějších limitů pracuje také s nalezenými materiály a předměty. Stejně tak jako v jeho nekonečných kresbách, lze i z bývalé podpěrné mostní konstrukce vytvářet struktury a rozvíjet je do rozmanité symboliky fraktálů. Výsek z nekonečné struktury nazvaný Oči je vizuální hrou inspirující diváka k jinému způsobu pozorování a také k úvaze o formách recyklace v současném umění.
Tomáš Hlavina Paralelní zapojení (Vodní valy) Tomáš Hlavina (1966) je sochař se zapamatovatelným minimalistickým rukopisem, jehož křehké objekty občas vystoupí z galerie do veřejného prostoru. Jeho sochy vznikají z hotových předmětů (ready made), které autor kombinuje s dalšími prvky a vše pečlivě řemeslně zpracovává. Díla tak mají hybridní podobu, v níž se vysoká estetika kříží s prostou krásou běžných věcí naší každodennosti. Sousoší Paralelní zapojení není jednoznačné, a přece tak prostě srozumitelné: houby v terénu jako důsledek...
Kryštof Kaplan Turniket (Na pobřeží loučné u sídliště) Kryštof Kaplan (1987) působí jako hudebník v kapele Vložte kočku a zároveň je také autorem expresivních a monumentálních objektů balancujících na kontrastech hmoty i významů. Řada z nich vznikala právě pro veřejný prostor. Turniket symbolizující vstup do kontrolované zóny, ale třeba také do světa za zrcadlem, zapadá do charakteristiky scénické dramatičnosti Kaplanovy tvorby. Většinou do svých objektů vkládá i nějakou funkci, která vytváří napětí mezi dynamičností a stabilitou.
Lenka Klodová Sluneční rodina (naproti soše Zdeňka Nejedlého) Lenka Klodová (1969) je autorkou otevřeně deklarovaných feministických prací od klasických soch přes instalace až k performancím. Často pracuje se svým vlastním tělem a velmi razantně klade divákům choulostivé otázky. Zároveň se v její tvorbě objevuje spousta něhy a mateřské lásky, podpora ženství vůbec. Objekt Sluneční rodina představuje postavy žen tří generací jako symbol plynutí času, ale zároveň jako estetický mechanismus slunečních hodin odkazujících k historii vědy, která se bez žen obešla.
Eva Koťátková Sleeping Woman Goes in Battle | Woman in Public Space | Tree-Octopus-Woman Eva Koťátková (1982) se už jako mladá umělkyně proslavila na zahraniční umělecké scéně, zatímco tady ji diváci stále objevují. K hlavním tématům její tvorby patří výchova a vzdělávání, vztah jedince ke společnosti. Zpracovává je ve větších cyklech zahrnujících kresby, koláže, objekty a instalace. Jeden z objektů, který byl součástí společné výstavy s Evou Kmentovou, nazvaný Sleeping Woman Goes in Battle (Spící žena vyráží do boje) získává v kontextu výstavy v prostoru města nové významy. Může například představovat speciální ochranu a úkryt.
Vladimír Kovařík Z ruky do ruky si podáváme ( Na Dvoře Domu U Rytířů, Smetanovo náměstí) Vladimír Kovařík (1965) kromě navrhování designu vytváří sochy a objekty, jejichž estetika kombinuje praktičnost získanou působením v oblasti produktového designu s čistě uměleckými přístupy. Výsledkem jsou díla redukovaná na základní tvar, jenž dává vyniknout především materiálu. Objekt Z ruky do ruky si podáváme má podobu otevřené police, která v průběhu léta slouží jako tzv. SWAP, to znamená místo komunitní výměny mezi lidmi, a po sbalení se stane místem pro sezení.
Pavel Mrkus Forest - Videoprojekce Pavel Mrkus (1970) patří k prvním umělcům, kteří se vrhli do digitální tvorby a pokoušeli se svět mezi realitou a skutečností umělecky uchopit. Jeho konceptuální projekty pracují s programováním i s náhodou a pohybují se od čisté abstrakce až k figurálnímu videu. Videoprojekce se zvukem nazvaná Forest (Les) a promítaná na jednu ze vstupních budov renesančního zámku přivede noční návštěvníky města do stylizovaného virtuálního lesa, místa meditace. Termín videoprojekce: 5. a 11. 7. 2021 ve 22.00 hod.
Richard Wiesner Personal Infinity (nábřeží Loučné u sídliště) Richard Wiesner (1976) je autorem angažovaného umění – instalací a intervencí do veřejného prostoru, kterými chce motivovat diváky ke kritickému myšlení. Zabývá se společenskou problematikou a relativizuje i umění samotné. Pracuje s nalezenými materiály i dalšími lidskými stopami, které vrací do života ve formě otázek. Personal Infinity (Osobní nekonečno) vypadá jako soubor zašlých zrcadel, která nejenže nastavují pravou tvář této době, ale lze se v nich ztratit.
|