Rating je obecně používaný nástroj k hodnocení subjektů, např. státu, podniku, obcí či krajů. V zásadě odráží míru rizika, zda daný subjekt dodrží své závazky, vyplývající zejména z přijetí půjčky, což ovlivní podmínky, za kterých mu věřitel půjčí. Ratingové hodnocení může být výsledkem buď automatizovaného přístupu, nebo expertního posouzení. V prvním případě je hodnocení založeno na modelových či bodovacích přístupech, lze jej provést poměrně rychle a pro velkou skupinu subjektů najednou. Ve druhém případě se jedná o detailnější posouzení konkrétního, přičemž se berou v úvahu specifika hodnoceného subjektu, včetně těch, která se obtížně kvantifikují. Tento proces trvá déle a je samozřejmě finančně náročnější.

Systém iRating pro hodnocení obcí, který je zde použit, vychází z veřejně dostupných údajů o finančním hospodaření obcí. Přidělení jednoho z ratingových stupňů obcí z odstupňované škály sedmi stupňů (nejlepší je A+ a nejhorší C-) závisí na vyhodnocení 20 finančních a 7 nefinančních ukazatelů. K nejdůležitějším finančním ukazatelům patří např. dluh (v přepočtu na obyvatele a ve vztahu k hodnotě pasiv), saldo rozpočtu, zejména běžných příjmů a výdajů, výše dluhové služby, vypovídající o možnostech obce splácet půjčky, likvidita odrážející schopnost obce dostát svým krátkodobým závazkům. Do skupiny nefinančních ukazatelů se řadí základní informace o vybavenosti či infrastruktuře obce nebo věková skladba obyvatel, která ovlivňuje řadu výdajů obce.

Proč je znalost ratingu obce důležitá? Původní smyslem ratingu bylo přinést věřiteli základní informaci o finanční situaci dlužníka, a tím nastavit podmínky dluhu tak, aby věřitel minimalizoval riziko nesplacení své půjčky. Časem se rating stal i ukazatelem pro souhrnné hodnocení obcí. Může přinést významnou informaci obyvatelům obce, o tom, jak s obecními penězi hospodaří jimi zvolení zastupitelé i zastupitelům samotným.

Přiřazení konkrétního ratingového stupně doplňuje i výčet silných a slabých stránek obecního hospodaření. Může být tudíž i námětem, jak nakládání s penězi v rozpočtu obce zlepšit a případně předejít finančním obtížím v budoucnosti.

Špatná finanční situace obce může vést až k obstavení jejích účtů, k nedobrovolnému prodeji obecního majetku, či k výraznému omezení kvality a objemu poskytovaných služeb obyvatelstvu. Přitom tato situace nemusí být jen důsledkem protiprávního jednání, ale např. i špatného odhadu situace na trhu, volby nevhodného partnera pro investiční projekt, či přecenění schopností a možností obce.

Riziko selhání obce může pramenit z několika faktorů. Některé platí obecně, některé jsou výsledkem podmínek, za jakých české obce fungují. Pro ně platí, že se vyznačují poměrně vysokým podílem kapitálových výdajů na celkových. Výnosy z jejich projektů v naprosté většině nedávají možnost splatit půjčku, spojenou s jejich financováním. Je to spíše naopak. Tyto investice zatíží budoucí výdaje obce vyššími provozními náklady. Jejich splacení se pak uskuteční na úkor jiných výdajů obce. To platí i pro projekty spolufinancované z evropských fondů.

Dalším faktorem je skutečnost, že české obce mají velmi limitovaný prostor pro zvýšení svých příjmů při hledání peněz na splacení dluhu. Naprostou většinu příjmů získává obec v rámci rozpočtového určení daní a v podobě dotací. Jediným zdrojem dodatečných příjmů může být jen zvýšení sazby daně z nemovitosti, prodej majetku, či zvýšení příjmů z vlastní činnosti. A to nejsou zdroje slibující výrazné zvýšení příjmů, z prodeje určitého majetku připlynou peníze do rozpočtu jen jednou. Z toho vyplývá, že obec musí být při zvažování půjčky velmi obezřetná s ohledem na budoucí možnosti její řádné úhrady.

Až dosud se obce jako celek chovaly řádně. Finanční obtíže se vyskytly jen u několika málo obcí. Většina jejich problémů neměla s přímých zadlužením ve formě bankovního úvěru mnoho společného. Často vznikly v souvislosti s poskytnutou a dotací a následnou kontrolou plnění podmínek dotační smlouvy.

V posledních letech se u obcí prosazuje silný sklon k úsporám a konzervativní přístup k půjčkám. Koncem „covidového“ roku 2020 dosáhl rozdíl mezi úsporami a dluhem obcí (bez Prahy) výše 100 mld. Kč. U nejmenších obcí tvořil dluh jednu desetinu jejich úspor a i u největších obcích byl objem dluhu ve srovnání s objemem úspor méně než poloviční. Obce si tak vytvořily dostatečný prostor pro investice v následujícím období, které mohou financovat zcela nebo v převažující míře z vlastních zdrojů.

Jak dopadlo souhrnné hodnocení obcí v loňském roce? Graf 1 ukazuje, změnu v rozložení obcí mezi jednotlivé ratingové stupně v roce 2019 (před covidem) a v roce 2020 v roce s covidem). Na první pohled je zřejmé, že se finanční situace obcí výrazně nezměnil, spíše se vyhranila. V roce 2020 mírně stoupl počet obcí ve dvou prvních stupních, ale zároveň se zvedl počet obcí ve dvou nejhorších stupních a mírně se snížil počet obcí v prostředních třech stupních. Na mírném zhoršení se podepsala nejistota ohledně daňových výnosů a ekonomické situace obecně, menších ochota investovat i přes poměrně značný růst investičních dotací, mírný růst dluhu a další faktory spojené s pandemií.

Pro hodnocení skupiny obcí se počítá průměrný rating, který umožňuje porovnat velikostní kategorie obcí stejně jako obce podle krajů. Platí, čím nižší je jeho hodnota, tím je hodnocení lepší a naopak. V rámci velikostních kategorií jsou vítězem nejmenší obcí. V loňském roce vykázaly zdaleka nejvyšší příjmy v přepočtu na obyvatele. K tomu jim pomohla i kompenzace vlády za propad daňových příjmů, která se rozdělovala, na rozdíl od mechanismu rozdělení sdílených daní, čistě podle počtu obyvatel a poměrně nízké kapitálové výdaje.

Nejhorší průměrný rating měly obce s počtem obyvatel od 1 000 do 4 999. Ty vykazují dlouhodobě nejnižší celkové příjmy v přepočtu na obyvatele a v jejich rámci i nejnižší dotace. Meziroční dynamika celkových příjmů byla v loňském roce po největších obcí druhá nejnižší. Jsou jedinou kategorií obcí, která meziročně zvedla kapitálové příjmy, a to dokonce o 22 %.

V rámci krajů nejlépe dopadl Středočeský kraj. Není to poprvé a svou roli hraje i skutečnost, že se jedná o kraj s velkým podílem malých obcí, které mají většinou lepší hodnocení než obce velké. Ostatně pořadí krajů se meziročně významněji nezměnilo.

Průměrný rating obcí za rok 2020 se velmi mírně zhoršil (z hodnoty 3,53 stoupl na 3,54). V rámci krajů se průměrný rating meziročně zhoršil jen u Středočeského kraje (ani to jej nepřipravilo však o prvenství) v Olomouckém kraji (tento kraj si tak ještě upevnil pozici na konci pomyslného řebříčku). V ostatních krajích se rating zlepšil, nejvíce to bylo v Moravskoslezském, Pardubickém a Ústeckém kraji, přičemž první a třetí z nich patří k těm krajům, které se v hodnocení na základě ratingu pravidelně ocitají na konci.

I ratingové hodnocení obcí ukázalo, že se obce vypořádaly s obtížnými podmínky loňského roku, oproti původním předpokladům, poměrně dobře. Přispěl k tomu nejen jednorázový kompenzační příspěvek vyplacený v srpnu, ale i obezřetnost v rozhodování v podmínkách nečekaného výpadku příjmů a neplánovaného vzestupu některých výdajů.