Významné životní jubileum Marie Vlčkové

V srpnu roku 2021 se dožívá významného životního jubilea, pětadevadesáti let, bývalá českotřebovská prodavačka a vedoucí prodejny Chléb - pečivo, n. p. Pramen, později Potraviny,  v Hýblově ulici, paní Marie Vlčková.

Marie Vlčková se narodila  1. srpna 1926 ve Vejvánovicích, v okrese Chrudim, do zemědělské rodiny, jako mladší ze dvou dětí.  Měla ještě staršího bratra Karla. Svojí profesní dráhu Marie Vlčková ve Třebové začínala v bývalé prodejně potravin „U Válků“ ve Slovanské ulici čp. 720 – 721, u tehdejší vedoucí, paní Metelcové. Vlčkovi t v té době  bydleli nedaleko odsud, u Langů v Broulíkově ulici. Odsud se Marie Vlčková  dostala  právě do prodejny pečiva, nacházející se v domě čp. 66 v Hýblově ulici, bývalého Laškova pekařství, kde byla vedoucí Růžena Jílková. K ní nastoupila jako prodavačka na zkrácený čtyřhodinový úvazek. Společně s ní zde pracoval Josef Kovář, bývalý majitel koloniálního obchodu v Sadové ulici čp. 491. V té době Růžena Jílková odešla z prodejny a nastaly problémy s hledáním nové vedoucí. Uvolněné místo bylo nabídnuto právě Marii Vlčkové, která jej však z důvodu péče o dvě malé dcerky, Danu a Hanu,  nemohla přijmout. Jako nová vedoucí se zde objevila paní Růžena Čejková, moje babička, dosud zaměstnaná jako prodavačka v prodejně u Beranů  čp. 40 v Moravské ulici. Po odchodu Růženy Čejkové do důchodu nebyl nikdo jiný, kdo by vedení prodejny  pečiva převzal. Funkce byla tedy v roce 1965  předána právě Marii Vlčkové. Spolu s ní zde během let  působily jako prodavačky Marie Macková, vdova po někdejším nájemci pekařství u gymnázia a paní Marie Chudá,  manželka zdejšího profesora gymnázia. Po odchodu Marie Vlčkové do důchodu se vedoucí stala Věra Jasanská a Marie Vlčková zde zůstala nadále jako prodavačka. Nezahálela však ani po odchodu z prodejny, kdy jako brigádnice vypomáhala v cukrárně na Novém náměstí a v prodejně Večerka na Tyršově náměstí. V prodejně pečiva poté působila jako vedoucí Marta Ježková, manželka zdejšího kominického mistra a posledně potom pan Zdeněk Rybka, který však již prodejnu provozoval jako soukromý podnikatel.

Marie Vlčková se spolu s manželem Vladimírem věnovala pěší turistice. Oba se stali známými členy turistické skupiny Miloslava Nerudy. Bylo je možné spatřit na většině výletů této skupiny.

Marie Vlčková je poslední „Prameňačkou“, jak jsme byli zvyklí nazývat někdejší pracovnice n. p. Pramen, z doby kdy zde pracovala moje babička. Není tedy divu, že paní Vlčkovou znám od svého dětství a ona mě jak se říká, „od kolébky“.  V dobách mého dětství, když mě babička hlídala a chodili jsme pravidelně na vycházky do města za nákupy, stavovali jsme se vždy v „pekárně“ u paní Vlčkové, pro kus chleba. Babička mi zde vždy koupila nevídanou dobrotu, barevný kokosový kmen, kterého byly naskládány hromady za proskleným pultem. Jednou dokonce babičku paní Vlčková požádala, aby ji v krámě na chvíli počkala, že si musí odskočit kamsi vedle. A tak  se babička, tak jak byla, v kabátě asi na deset minut,  posledně v životě, postavila za pult. A já, s pusou plnou kokosového kmenu, na ni zatím způsobně čekal. V paměti také zůstala veliká kráječka chleba, položená na pultě, která mě jako kluka fascinovala. Nikde jinde v obchodech totiž nebyla. Moje dětství a Marie Vlčková patří tedy neodmyslitelně k sobě.  Během let, když zde již moje babička nebyla a s paní Vlčkovou jsme se potkali, vždy rozhovor skončil u pekárny. Posledně jsme spolu mluvili před několika dny. A opět se vzpomínalo, pochopitelně na doby dávno minulé, prožité za krámským pultem.

Popřejme Marii Vlčkové mnoho zdraví  a tolik potřebného životního elánu do dalších let.

Martin Šebela