-
K článku
Martina Šebely (iČTD 230/2021, 17.8.2021) jen několik vět (jak se
s oblibou píše) na doplnění.
-
Text na tabulce má totiž pokračování: Na ostrovské silnici stával ještě
před sedmdesáti lety (cca 1855?) zvětralý zbytek božích muk. Když průvod
s odsouzencem došel až sem, ke čtyřbokému zděnému sloupku, začali v Lanškrouně
zvonit umíráčkem. Zvonili, až se došlo k šibenici. Na jejím místě
vysadili o nějaký ten rok později dub - šibeničák. Vedle se košatila
lípa, pod kterou stávalo právo soudní, hrdelní soudci. Zub času zdivo
rozházel a místo se proměnilo v pole. Tak píše o lanškrounském
popravišti nad Dlouhým rybníkem Václav Zd. Hackenschmied ve sbírce
báchorek, bájí a pověstí „Na besedě“ (1928).
-
Jak by se dalo pokračovat jsem našel v pojednání Pavla Drnovského a
Nikoly Vondráčkové, kde je jednak popis šibenice u Letohradu, ale také
symboly, které se pro ně používaly. Z tam uvedené šibenice u Žamberka
zbyla v době kreslení mapy už jen kamenná podstava.
|