Boží muka u Lanškrouna                    

 K článku Martina Šebely (iČTD 230/2021, 17.8.2021) jen několik vět (jak se s oblibou píše) na doplnění.
Text na tabulce má totiž pokračování: Na ostrovské silnici stával ještě před sedmdesáti lety (cca 1855?) zvětralý zbytek božích muk. Když průvod s odsouzencem došel až sem, ke čtyřbokému zděnému sloupku, začali v Lanškrouně zvonit umíráčkem. Zvonili, až se došlo k šibenici. Na jejím místě vysadili o nějaký ten rok později dub - šibeničák. Vedle se košatila lípa, pod kterou stávalo právo soudní, hrdelní soudci. Zub času zdivo rozházel a místo se proměnilo v pole. Tak píše o lanškrounském popravišti nad Dlouhým rybníkem Václav Zd. Hackenschmied ve sbírce báchorek, bájí a pověstí „Na besedě“ (1928).
Jak by se dalo pokračovat jsem našel v pojednání Pavla Drnovského a Nikoly Vondráčkové, kde je jednak popis šibenice u Letohradu, ale také symboly, které se pro ně používaly. Z tam uvedené šibenice u Žamberka zbyla v době kreslení mapy už jen kamenná podstava.