Začátkem měsíce září 2021 se provedenou demolicí definitivně uzavřela
historie dvou domků v Kozlovské
ulici, stávajících v těsném sousedství zdejší hudební školy, které byly
jedním z posledních pozůstatků starého Trávníka.
Oba
domky byly vystavěny v roce 1905 zdejším zednickým mistrem Josefem
Wulcem. Během demolice byly ve stavební suti, kromě běžných cihel,
objeveny také další, s vylisovanými písmeny FV. Podle odborníků na
historii výroby cihel v regionu, lze podle typu a velikosti písma
usuzovat, že se jedná o výrobky z cihelny Františka Veselého z Brandýsa
nad Orlicí. Oba domky, částečně podsklepené, byly vystavěny na pozemku,
původně náležejícímu k sousední chalupě Čižinských čp. 298. Obě stavení
měla obdobné uspořádán sestávala ze tří obytných místností,
průchozí chodby, zakončené oknem a suchým klozetem. Do sklepů
s cihelnými stropy zaklenutými do traverz, stejně jako do podkroví,
vedla mírně zatočená schodiště. Domek čp. 801 se od sousedního lišil
pouze menší spižírnou, přístupnou z kuchyně. Ta u čp. 800 scházela. Ze
spižírny vedlo malé okénko do štítové zdi domu. Pod ní, ve sklepě, se
nacházela obdobná místnost stejných rozměrů, sloužící však jako sklep na
uhlí. Využity byly i prostory pod oběma klozety, zde vznikly malé
sklepní komory. U čp. 801 byly ještě dodatečně přistavěny z dřevěného
zdiva dvě podkrovní světnice.
Levý
z domků, s čp. 800 vlastnil v roce 1905 strojvedoucí Ludvík Wacník
s manželkou a Terezií. Ludvík Wacník (* 6. 1. 1874) byl synem Tomáše
Wacníka, zřízence při dráze a bratrem Emila Wacníka, rovněž
strojvedoucího, majitele domu čp. 443 v Litomyšlské ulici. Dne 17.
října 1899 se Ludvík Wacník oženil s dvaadvacetiletou Terezií Bublovou
(* 16. 10. 1877), dcerou drážního topiče Josefa Bubly z České Třebové
čp. 168. Z manželství se narodil syn Ludvík ml., pozdější dílenský ČSD,
a dcery Vlasta (* 25. 11. 1901, † 14. 9. 1987) a Marie (*2. 2. 1905, †
20. 3. 1986). Marie pracovala jako vyšívačka v Perle na Parníku a
později, podle vzpomínek pamětníků, jako prodavačka v Klenotech. Vlasta
zůstala v domácnosti. Obě sestry zůstaly neprovdány a žily spolu v domku
čp. 800 po smrti matky († 27. 9. 1946) a otce († 9. 10. 1960) samy až
do roku 1979, kdy došlo k jeho vyčlenění z bytového fondu. Sestry
Wacníkovy tehdy nalezly, stejně jako ostatní obyvatelé starého Trávníka,
nové bydliště v panelovém domě na sídlišti Trávník. Na sestry Wacníkovy
v září 2021 zavzpomínala Eva Hrdinová, rozená Štanderová, pocházející z čp.
801: „Sestry Wacníkovy byly svobodné. Díky tomu neměly rády děti. Když
jsem si třeba hrála s bratrem na zahradě s míčem a on nám vletěl k nim,
byly schopné ho zabavit a dát nám ho třeba až za několik dní. Obě ženy
žily svým životem a s nikým se nestýkaly, ani s námi, jako nejbližšími
sousedy. Byly velice zvláštní. Když se třeba měl natírat společný plot
mezi oběma zahradami, vstaly už ráno, ve čtyři hodiny a šly natírat. Aby
to měly hotové, než se tam objeví někdo od nás.“
Pravý
z domků, s čp. 801 od Josefa Wulce zakoupil strojvedoucí, později vrchní
oficiál státních drah, Gustav Bock s manželkou. Gustavova matka,
Josefa, rozená Brixová, byla dcerou továrního úředníka Karla Brixe
z Březové. Ta v roce 1909 obdržela živnostenský list na prodej
hedvábných zbytků. Její druhý syn, tedy bratr Gustava Bocka, Ludvík,
studující zvěrolékařství, dne 8. července 1931 ve věku šestatřiceti let
zemřel za tragických okolností předávkováním narkotiky. V roce 1946 byly
v obou pokojích na stávající dřevěnou podlahu položeny nové parkety.
Během demolice domku byla na několika z nich objevena papírová cedulka
s datem a jménem výrobce: „J. Šturma, parketář, Kutná Hora“ . Parkety
byly tehdy od výrobce posílány zákazníkovi, jak prozrazují cedulky. Tím
byl zdejší stavitel, Jan Duchoslav, který parkety v domě pokládal.
Posledními obyvateli domku čp. 801 se stali manželé Bohumír a Zdeňka
Štanderovi, spolu s dcerou a synem, kteří jej zakoupili od vdovy Anny
Zajíčkové.
V září 2021 na domek čp. 801 zavzpomínala
Eva Hrdinová, rozená Štanderová, dcera bývalých majitelů: „Naši koupili
domek asi v roce 1957 od Zajíčků. S námi tam bydlela také naše babička,
byla to nevlastní maminka mé maminky, Růžena Belková. Obývala
podkroví.
Do té doby naše rodina bydlela v obytném domku u cihelny za Vrbovkou.
V domku čp. 801 jsme měli v přízemí tři obytné místnosti. Vzadu to byla
kuchyně s malou spižírnou, do ulice bývala vedle chodby umístěná
ložnice, vedle potom obývací pokoj. Dole bývaly dva sklepy na uhlí,
jeden byl náš, druhý babičky. Bývala tam také prádelna a tatínek,
zaměstnaný celý život ve Strojtexu, tam míval dílnu, kde měl ponk a
nářadí. K našemu i sousednímu domku náležela původně velká zahrada,
která nám byla vyvlastněna, když se stavělo sídliště. Na ní dnes stojí
panelák. Z ní zbyl malý betonový bazének, který se dnes nachází přímo u
tohoto paneláku. Nám sloužil jako nádrž na vodu na zalévání květin a
záhonů.“
Oba domky byly tehdy vykoupeny bývalým
MěstNV, v rámci likvidace starého Trávníka. Jelikož nebyla, kvůli nové
výstavbě, potřeba jejich demolice, zůstaly zde stát. Jeden čas se
uvažovalo o jejich využití pro potřeby bývalé LŠU. Po roce 1989 si je
pronajal Václav Bartoš z Trávníka a zřídil v nich truhlářskou dílnu. Po
jeho nenadálém odchodu v nedávné době, došlo k vyklizení domků, jejichž
technický stav se během let zhoršoval, a následně bylo definitivně
rozhodnuto o jejich demolici, která byla nyní provedena.
Oba
domky byly vystavěny v roce 1905 zdejším zednickým mistrem Josefem
Wulcem. Během demolice byly ve stavební suti, kromě běžných cihel,
objeveny také další, s vylisovanými písmeny FV. Podle odborníků na
historii výroby cihel v regionu, lze podle typu a velikosti písma
usuzovat, že se jedná o výrobky z cihelny Františka Veselého z Brandýsa
nad Orlicí. Oba domky, částečně podsklepené, byly vystavěny na pozemku,
původně náležejícímu k sousední chalupě Čižinských čp. 298. Obě stavení
měla obdobné uspořádán sestávala ze tří obytných místností,
průchozí chodby, zakončené oknem a suchým klozetem. Do sklepů
s cihelnými stropy zaklenutými do traverz, stejně jako do podkroví,
vedla mírně zatočená schodiště. Domek čp. 801 se od sousedního lišil
pouze menší spižírnou, přístupnou z kuchyně. Ta u čp. 800 scházela. Ze
spižírny vedlo malé okénko do štítové zdi domu. Pod ní, ve sklepě, se
nacházela obdobná místnost stejných rozměrů, sloužící však jako sklep na
uhlí. Využity byly i prostory pod oběma klozety, zde vznikly malé
sklepní komory. U čp. 801 byly ještě dodatečně přistavěny z dřevěného
zdiva dvě podkrovní světnice. 
Levý
z domků, s čp. 800 vlastnil v roce 1905 strojvedoucí Ludvík Wacník
s manželkou a Terezií. Ludvík Wacník (* 6. 1. 1874) byl synem Tomáše
Wacníka, zřízence při dráze a bratrem Emila Wacníka, rovněž
strojvedoucího, majitele domu čp. 443 v Litomyšlské ulici. Dne 17.
října 1899 se Ludvík Wacník oženil s dvaadvacetiletou Terezií Bublovou
(* 16. 10. 1877), dcerou drážního topiče Josefa Bubly z České Třebové
čp. 168. Z manželství se narodil syn Ludvík ml., pozdější dílenský ČSD,
a dcery Vlasta (* 25. 11. 1901, † 14. 9. 1987) a Marie (*2. 2. 1905, †
20. 3. 1986). Marie pracovala jako vyšívačka v Perle na Parníku a
později, podle vzpomínek pamětníků, jako prodavačka v Klenotech. Vlasta
zůstala v domácnosti. Obě sestry zůstaly neprovdány a žily spolu v domku
čp. 800 po smrti matky († 27. 9. 1946) a otce († 9. 10. 1960) samy až
do roku 1979, kdy došlo k jeho vyčlenění z bytového fondu. Sestry
Wacníkovy tehdy nalezly, stejně jako ostatní obyvatelé starého Trávníka,
nové bydliště v panelovém domě na sídlišti Trávník. Na sestry Wacníkovy
v září 2021 zavzpomínala Eva Hrdinová, rozená Štanderová, pocházející z čp.
801: „Sestry Wacníkovy byly svobodné. Díky tomu neměly rády děti. Když
jsem si třeba hrála s bratrem na zahradě s míčem a on nám vletěl k nim,
byly schopné ho zabavit a dát nám ho třeba až za několik dní. Obě ženy
žily svým životem a s nikým se nestýkaly, ani s námi, jako nejbližšími
sousedy. Byly velice zvláštní. Když se třeba měl natírat společný plot
mezi oběma zahradami, vstaly už ráno, ve čtyři hodiny a šly natírat. Aby
to měly hotové, než se tam objeví někdo od nás.“
Pravý
z domků, s čp. 801 od Josefa Wulce zakoupil strojvedoucí, později vrchní
oficiál státních drah, Gustav Bock s manželkou. Gustavova matka,
Josefa, rozená Brixová, byla dcerou továrního úředníka Karla Brixe
z Březové. Ta v roce 1909 obdržela živnostenský list na prodej
hedvábných zbytků. Její druhý syn, tedy bratr Gustava Bocka, Ludvík,
studující zvěrolékařství, dne 8. července 1931 ve věku šestatřiceti let
zemřel za tragických okolností předávkováním narkotiky. V roce 1946 byly
v obou pokojích na stávající dřevěnou podlahu položeny nové parkety.
Během demolice domku byla na několika z nich objevena papírová cedulka
s datem a jménem výrobce: „J. Šturma, parketář, Kutná Hora“ . Parkety
byly tehdy od výrobce posílány zákazníkovi, jak prozrazují cedulky. Tím
byl zdejší stavitel, Jan Duchoslav, který parkety v domě pokládal.
Posledními obyvateli domku čp. 801 se stali manželé Bohumír a Zdeňka
Štanderovi, spolu s dcerou a synem, kteří jej zakoupili od vdovy Anny
Zajíčkové. 
podkroví.
Do té doby naše rodina bydlela v obytném domku u cihelny za Vrbovkou.
V domku čp. 801 jsme měli v přízemí tři obytné místnosti. Vzadu to byla
kuchyně s malou spižírnou, do ulice bývala vedle chodby umístěná
ložnice, vedle potom obývací pokoj. Dole bývaly dva sklepy na uhlí,
jeden byl náš, druhý babičky. Bývala tam také prádelna a tatínek,
zaměstnaný celý život ve Strojtexu, tam míval dílnu, kde měl ponk a
nářadí. K našemu i sousednímu domku náležela původně velká zahrada,
která nám byla vyvlastněna, když se stavělo sídliště. Na ní dnes stojí
panelák. Z ní zbyl malý betonový bazének, který se dnes nachází přímo u
tohoto paneláku. Nám sloužil jako nádrž na vodu na zalévání květin a
záhonů.“
