Na knize - sborníku "Za Rudolfem a Milenou Zahradníkovými" (nakladatelství Academia, srpen 2021), jejímž editorem byl Jiří Padevět, se podílely tři desítky (nejen českých) autorů význačných jmen. Pavel Kovář se tím tedy ocitl v "dobré společnosti" např. s třemi bývalými předsedy Akademie věd ČR i současnou předsedkyní Evou Zažímalovou či např. virologem Liborem Grubhofferem, astronomem Janem Paloušem nebo také kancléřkou Angelou Merkelovou (žačkou fyzikálního chemika R. Zahradníka).

Vzpomínková fotografie Pavla Kováře ve společnosti Rudolfa Zahradníka a Heleny Illnerové. (Křest knižního rozhovoru P. Kováře s H. Illnerovou „Čas pro světlo“, vyd. Portál 2014, který se konal v Knihovně Václava Havla 21.1.2015.)

Souborná knížka byla vydána na počest vloni zemřelého Rudolfa Zahradníka (1928 - 2020) a jeho manželky Mileny, jde o pohled z mnoha úhlů.  Rudolf Zahradník byl prvním předsedou Akademie věd ČR (1993-2001) a zakládajícím členem a v letech 1994 až 1997 předsedou Učené společnosti ČR.  Po roce 1993 nesl jako předseda AV ČR hlavní tíhu vnějších snah  o likvidaci AV ČR a základního výzkumu, vedoucí k rozsáhlé a kontroverzní redukci Akademie věd v roce 1993 na polovinu.Ve funkci předsedy Akademie věd se zasazoval proti snahám o byrokraticko-politická a jednostranně tržní hodnocení vědeckých výsledků, neberoucím v úvahu zásadní rozdíly mezi vědními obory a nesouměřitelnost různých typů badatelských výsledků. Na Akademickém sněmu roku 2000 shrnul svou sedmiletou aktivitu ve funkci předsedy AV ČR jako „usilování o náležitou pozici vědy a vzdělanosti ve společnosti a úsilí spojené s náležitým legislativním postavením badatelství a vzdělávání“. Současně však konstatoval, že dvě třetiny aktivit v tomto směru byly „zbytečné, iracionální a dílem trapné“....

Pavlu Kovářovi patří od strany 107 dalších deset stránek a jeho text s názvem "Mezi Akademií a Univerzitou". Je to text o setkáních a hovorech s Rudolfem Zahradníkem (nejen) z doby, kdy Pavel Kovář byl po dvě volební období (2003 - 2009) ve funkci děkana Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. O svém podílu na vzniku knížky Pavel Kovář uvádí, že vše vzniklo letos po novém roce v poměrně velkém spěchu  (v lednu požadavek a v únoru odevzdání). V té době neznal žádné spoluautory dalších příspěvků sborníku. Nepřišly nakonec ani běžně zasílané korektury. Editor Jiří Padevět, šéf nakladatelství Academia, nechal Pavla Kováře téma koncipovat  dle osobního výběru tak, aby byla osobnost Rudolfa Zahradníka popsána z více stran a aby neupadly v zapomnění lidské stránky osobnosti .

Pavel Kovář ke svému podílu na sborníku uvádí: "Rudolf Zahradník zemřel takřka "na chlup" rok po svých devadesátinách. Letos v říjnu by mu bylo 92. Spekuluji o tom, že knížka měla vzniknout k jeho výročí a  "čínský virus" vše odložil. S editorem Jiřím Padevětem, šéfem nakladatelství Academia jsme se snad jeden a půl roku nepotkali, ačkoli jinak si každoroční setkání k probrání toho, co „je na stole“ neodepřeme.,  Jako poslední mi coby pořadateli výsledků z projektu vydal  velkou soubornou knihu o výzkumech v českých vesnicích rumunského Banátu (2019), ale o mých předešlých interakcích se všemi předsedy Akademie (Zahradník, Illnerová, Pačes, Drahoš) samozřejmě věděl např. už z knihy rozhovorů vydané v r. 2010, kde byl Rudolf Zahradník přítomen také. Je to ostaně zmíněno i v našem rozhovoru v ČT Zpravodaji v r. 2015. Ve vzpomínkové knižce o Rudolfu Zahradníkovi jsem si mohl srovnat v hlavě všechna moje setkání s ním, poprvé jako "ještě mladý" externista v tzv. Akademickém kruhu hned po Sametu , který připravoval zrod nové Akademie, podruhé jako člen fakultní vědecké rady, kde byl Rudolf Zahradník externím členem a naposledy, když už byl "jen" čestným předsedou Akademie coby starší pán, já děkanem na PřF UK, i později, když jsme si chodili popovídat soukromě do nějakého restauračního zařízení...."

Sborník je dalším příspěvkem Pavla Kováře v rámci knižní produkce související s přírodovědou, který také obohatí knihovnu našeho městského muzea, kde lze dohledat i  jeho  předcházející vyšlé publikace formátu knižního. Začíná se mu povážlivě blížit sedmdesátka a přes dosud trvající aktivity v oboru a zprostředkovávání jeho výsledků směrem k veřejnosti se  stále více zdržuje v domovském kraji, kam především podle svého vlastního vyjádření patří.

Milan Mikolecký 

Pavel Kovář (1952), geobotanik (vegetační a krajinný ekolog), spisovatel a popularizátor vědy. V letech 1975  – 1989 byl vědeckým pracovníkem Akademie věd (Ústav krajinné ekologie, Botanický ústav), od r. 1990 do současnosti působí na katedře botaniky, kde zaváděl a přednášel některé botanické a ekologické disciplíny. Na Přírodovědecké fakultě UK v Praze  se habilitoval (docentura: 1994) a v r. 2002 byl jmenován profesorem. V r. 2000 se stal vedoucím Katedry botaniky a dvě funkční období (2003-09) byl děkanem Přírodovědecké fakulty UK. V r. 2000 s kolegy založil Českou společnost krajinné ekologie, která je národní odnoží IALE - Mezinárodní asociace pro ekologii krajiny Byl jejím prvním předsedou (2000-2004) a po založení jí vydávaného vědeckého časopisu Journal of Landscape Ecology s mezinárodní redakční radou v r. 2008 byl prvních 10 let šéfredaktorem.  V rámci projektů a zahraničních pobytů působil např. ve Velké Británii, Dánsku, Egyptě, Ekvádoru. Za Českou republiku koordinoval projekt BIOHAB v rámci 5. Rámcového programu EU (2003-05). Publikoval přes 200 vědeckých prací a mnoho popularizačních. Po r. 1989 působil v poradních grémiích ministerstev životního prostředí, byl místopředsedou Národního komitétu Programu Člověk a biosféra (MAB – UNESCO, 1995-03), je externím členem Komise pro etiku vědy AV ČR nebo členem Rady Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.  Spoluzakládal Klub spisovatelů nestraníků (K´89) a po r. 1989 se stal členem nově založené Obce spisovatelů (vydal 18 knih v ČR:  poezii, beletristickou prózu, odborné příručky)a kapitolami přispěl do zahraničních monografií.  V letech 2004 – 2011  byl  prezidentem filmového festivalu Ekofilm (MŽP ČR) a v období 1997 – 2008  předsedou redakční rady časopisu Živa.