Nedožitých 80 let Pavla BRKLA (30.1. 1941 – 23.3. 1993)
 Narodil
se v České Třebové v rodině učitele. Znali jsme jej jako
středoškolského pedagoga, vynikajícího klavíristu a především
sbormistra pěveckého sboru na Střední pedagogické škole v Litomyšli.
Hudba, kterou velice miloval, ho provázela po celý život. Během
povinné školní docházky navštěvoval hudební školu, hrál na klavír.
V roce 1963 absolvoval Filozofickou fakultu Palackého univerzity
v Olomouci – obor český jazyk, hudební výchova. Specializovaným
studiem v oboru sborového zpěvu neprošel, spolupracoval však s různými
pěveckými sbory jako klavírista. Orientoval se především na jazzovou a
taneční hudbu. Jeho učitelská praxe začala na ZŠ v Dašicích. Ve
školním roce 1965/ 66 přešel na Střední pedagogickou školu do
Litomyšle, kde působil až do své předčasné smrti. V roce 1974 založil
na škole dívčí pěvecký sbor, který se stal nezanedbatelnou součástí
bohatého litomyšlského hudebního života. Pavel Brkl se také věnoval
kompozici. Některé jeho sbory mělo na repertoáru např. Pěvecké
sdružení jihočeských učitelek. Ve svém rodném městě a také bydlišti
hrával v tanečním orchestru Collegiál a s Velkým swingovým orchestrem.
Zemřel v České Třebové, kde je také pochován.
150 let od narození a 125 let od úmrtí Ladislava Čeňka JANKELEHO
(20.2. 1871 – 17.1. 1896)
Narodil se v rodině českotřebovského tkalce, lakýrníka a malíře
Karla Jankeleho. O Ladislavově mládí nevíme téměř nic. Až z písemností
prof. Hýska se dovídáme, že jako fundatista starobrněnského kláštera
vystudoval gymnázium, odkud přešel na studie do Prahy. Na pražské
univerzitě se věnoval studiu filozofie a práva. Z jeho básnické tvorby
se zachovaly básně Rodná stráň, Kontury podzimu, To bylo kdysi a V mé
duši pusto. Všechny byly otištěny v Pelclových Rozhledech. Zemřel u
rodičů na nemoc chudých, souchotiny. Nebylo mu ani 25 let. Pochován
byl za přítomnosti kaplana Alexandra Štancla na českotřebovském
hřbitově.
130 let od narození akademického sochaře Karla POKORNÉHO (18.1. 1891 –
12.2. 1962)
 Narodil
se v Pavlicích u Znojma.
Ve čtrnácti letech odešel na zkušenou do Vídně, aby se vyučil
zámečníkem. Potom pracoval jako dělník ve Vídni a nedalekém
Atzgersdorfu. V roce 1910 se vrátil domů. Vystudoval
uměleckoprůmyslovou školu (prof. Drahoňovský) a Akademii výtvarných
umění (J.V. Myslbek). Po absolutoriu zůstal v Myslbekově ateliéru až
do Mistrovy smrti. V díle Karla Pokorného se objevovaly převážně
sociální motivy, vytvořil také řadu podobizen. Po druhé světové válce
se věnoval převážně monumentální tvorbě. Z jeho prací byly realizovány
pomníky významných osobností české kultury (Karel IV., Božena Němcová,
Alois Jirásek …). K nejvýznamnějším poválečným realizacím patří pomník
Sbratření (1945 až 1950), který vytvořil pro Českou Třebovou.
K odhalení došlo 10 června 1951 na náměstí za přítomnosti ministra Dr.
Plojhara. Nesmíme zapomenout ani na Pokorného pedagogickou činnost na
ČVUT a v letech 1945 až 1961 také na Akademii výtvarných umění.
10 let od úmrtí PhDr. Jindřicha RŮŽIČKY, CSc. (4.4. 1926 – 7.1. 2011),
archiváře a historika
 Narodil
se v České Třebové v rodině učitele. Mladý Jindřich absolvoval místní
reálné gymnázium a v dalších studiích pokračoval na Filozofické
fakultě Karlovy univerzity v Praze. V letech 1945 až 1947 zde studoval
filozofii a dějepis a od roku 1947 pokračoval ve studiu
československých dějin a pomocných věd historických. Studia ukončil
v roce 1950. Souběžně absolvoval Státní archivní školu v Praze.
K dosažení doktorátu obhájil v roce 1950 disertační práci o nejstarší
českotřebovské městské knize, vydanou později tiskem pod názvem O
knize města České Třebové, z předhusitské doby. V témže roce mu bylo
svěřeno vedení městského muzea a archivu v Litomyšli. S funkcí byla
spojena rovněž správa pobočky zemědělsko – lesnického archivu. Když
došlo k odluce muzea od archivu (1953), stal se Jindřich Růžička
nejprve vedoucím Městského a od roku 1955 Okresního archivu
v Litomyšli. V roce 1960 byl vytvořen Okresní archiv Svitavy se sídlem
v Litomyšli a doktor Růžička byl jmenován jeho ředitelem a v uvedené
funkci setrval až do odchodu do starobního důchodu v roce 1987. Jeho
obsáhlá publikační činnost zahrnuje několik monografií, mnoho
odborných studií, novinových článků a recenzí, zejména s archivní a
regionálně – historickou tématikou. Najdeme zde práce zabývající se
příslušníky rodu Pernštejnů, nebo se zde dovíme o životních osudech
některých významných osobností jako byl Alois Jirásek, František
Matouš Klácel, Šebestián Hněvkovský, Josef Václav Justin Michl –
Drašar, Tereza Nováková, Herbert Gordon Schauer…V roce 1972 vyšel jeho
Průvodce po Okresním archivu Svitavy, je spoluautorem či autorem dějin
Svitav, Poličky, Litomyšle a Desné u Litomyšle. Významně se podílel na
přípravě sborníku k 700. výročí města České Třebové, řada jeho článků
vyšla v Českotřebovském zpravodaji. V našem městě zahajoval některé
umělecké výstavy, absolvoval několik historických přednášek a hovořil
při příležitosti odhalení pamětní desky Františka Václava Krejčího na
jeho rodném domě čp. 11 (4. října 1997). Při opravě budovy byla deska
z důvodu poškození odstraněna a nově umístěna ve vnitřní části
objektu.
85 let od narození a 35 let od úmrtí Ing. Bohuslava ŘEHÁKA, CSc.
(2.12. 1936 – 3.1. 1986)
 Dětství
prožil na Lhotce jako prvorozený syn sodovkáře Bohuslava Řeháka
staršího. Školní léta strávil na obecné a měšťanské škole na Parníku a
také na chemické průmyslovce v Pardubicích. Po návratu ze základní
vojenské služby nastoupil v roce 1958 do n.p. Tesla Lanškroun, kde
pracoval nepřetržitě až do své předčasné smrti. Při zaměstnání ještě
vystudoval Vysokou školu chemicko – technologickou v Pardubicích, kde
v roce 1967 získal diplom. Na téže škole v dálkovém studiu obhájil
v roce 1984 vědeckou aspiranturu v oboru anorganické chemie. V Tesle
Lanškroun Bohuslav Řehák pracoval postupně jako vývojový pracovník,
samostatný vývojový pracovník a krátce na to vedoucí vývojový
pracovník. Od roku 1984 byl vedoucím oddělení vývoje a výroby
specielních materiálů pro mikroelektroniku. Zabýval se problematikou
chemických a fyzikálních jevů v elektronických součástkách. Později se
zabýval problematikou materiálů pro hybridní integrované obvody a
potenciometry. Výsledky své práce publikoval v řadě odborných časopisů
a také je prezentoval na mnoha sympoziích, seminářích a konferencích u
nás i v zahraničí. Věnoval se také práci pedagogické. Řadu let externě
vyučoval na Střední škole pro pracující v České Třebové a také
přednášel v postgraduálním studiu na Elektrotechnické fakultě Karlovy
univerzity v Praze. Od mládí aktivně sportoval. Pěstoval lehkou
atletiku, hrál volejbal, lyžoval, plaval, jezdil na kole. Později se
věnoval trenérské činnosti i funkci rozhodčího. Po čtyřicítce se také
dal na dálkové pochody, které nechodil, ale běhal.
Nedožitých 90 let Josefa TESAŘE (24.1. 1931 – 5.3. 1998)
 Ve
svém rodišti České Třebové vystudoval gymnázium a potom téměř celý
aktivní život působil v parnické textilce. Zde byl také členem
závodního požárního sboru. Jako jednatel sboru se podílel na
almanachu, který vyšel k 90. výročí závodního požárního sboru n.p.
Primona. Pro svou dobrosrdečnou povahu byl všude oblíben.
Navíc měl hezký hlas a výborně zpíval.
Vystupoval s dechovkou, tanečním orchestrem i s legendárním Tremp –
triem, které zpívalo ve složení – Vlasta Mehl, Květa Tomeš a Pepík
Tesař. Rád si zazpíval i s kamarády trempy u táborových ohňů.
Když zemřel, přišlo se s ním rozloučit i
mnoho českotřebovských občanů. Na poslední cestu mu zahrála železniční
dechová kapela a trempská skupina Medvědi.
Jan Skalický
|
| |
|