ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM  NA  PROSINEC 2021 80 let od násilné smrti Karla BALAŠE (12.2. 1889 – 21.12. 1941), divadelníka a pracovníka odboje Narodil se v České Třebové. Vedle svého zaměstnání úředníka ČSD, věnoval veškerý volný čas divadlu a také malování. Byl nadšeným divadelním ochotníkem, v divadelním spolku Hýbl zastával řadu let i místo předsedy. Z jeho nezapomenutelných hereckých rolí je třeba alespoň připomenout JUDr. Uhra ve hře J.H. Týneckého Batalion, nebo ústřední postavu tuláka ve stejnojmenné hře  se zpěvy. V rodině Balašových kolovala herecká krev. Jeho dcera Jarmila Balašová, rodačka z České Třebové byla významnou herečkou v Plzni, národní umělkyně Zdeňka Baldová – Hilarová, dlouholetá členka činohry Národního divadla v Praze byla jeho sestřenicí. Soukromý život Karla Balaše nebyl bez konfliktu. Jednoho dne v roce 1933 v tichosti opustil vše co měl rád – rodinu, rodné město, divadlo a odešel do Úval u Prahy. Zde byl také pro ilegální činnost v protifašistickém odboji zatčen. Zemřel za nelidských podmínek v koncentračním táboře v Mauthausenu.   155 let od narození Felixe LERCHA (19.12. 1866 – 19.7. 1954), komunálního politika a písmáka Narodil se svobodné matce v Herborticích u Lanškrouna. Krátce po narození byl dán na vychování k tetě a strýci do Třebovic. Základní školní docházku ale již absolvoval v České Třebové, kam se strýcova rodina v roce 1872 přestěhovala. U firmy Antonín Felcman se vyučil truhlářem a šest let zde pracoval. Po vojenské službě se k této profesi nevrátil. Zajímala jej drážní služba. Nejprve působil v Brně, potom v České Třebové. Zde se také oženil s Annou Rambouskovou a bydlel v městské části Bezděkov. Za sociální demokracii byl zvolen do městské rady a obecního zastupitelstva. Kromě toho plných padesát let pracoval jako člen a předseda dozorčí rady Konzumní jednoty a byl spoluzakladatelem a dlouholetým předsedou Spolku domkářů a malorolníků v České Třebové. Stýkal se jak s ministry, poslanci a senátory, tak s těmi nejprostšími. A všemožně jim pomáhal. Ve svém volném čase psal kroniku. Bez donucení, jen k potěše srdce. Zabýval se zaznamenáváním nejrůznějších událostí, kterých byl sám svědkem, nebo které načerpal z vyprávění pamětníků. Ve svých zápiscích také soustředil mnohá zajímavá statistická data, ke kterým měl přístup z titulu veřejné funkce. Jeho kroniky a pamětní knihy, které napsal krásným vyrovnaným písmem svým synům a dcerám, se staly bohatým zdrojem poznání a pramenem pro bádání o historii našeho města.   Nedožitých 100 let Oldřicha TOMEŠE (24.12. 1921 – 3.4. 2008), kulturního pracovníka a vynikajícího sportovce Narodil se na Parníku u České Třebové v čp.1. Bylo to menší hospodářské stavení, které muselo v 50. tých letech ustoupit výstavbě nového úseku silnice na Ústí nad Orlicí. Ve válečných letech 1942 až 1945 byl totálně nasazen v Berlíně v Německu. Po válce patřil k prvním absolventům českotřebovské železniční průmyslovky. Zaměstnán byl po celý profesní život v místní Armaturce jako technik. Prožil všechny její formy a změny až do dnešní podoby, kdy na tradice Armaturky navazuje firma LDM. Volný čas snad ani neměl. Znali jsme jej nejen jako vynikajícího sportovce (hokejista, lehký atlet – svého času nejrychlejší sprinter Východočeského kraje), ale i velice aktivního organizátora hudebních koncertů. Za více než 50 let připravil pro naši hudbymilovnou veřejnost přes čtyři stovky koncertů, na kterých vystoupili naši i zahraniční známí umělci. Ve spolupráci s vedením Státní konzervatoře v Praze a dalšími nadšenci ve městě stál u zrodu Hudebního festivalu Antonína Bennewitze, obnovil tradici českotřebovských hudebních čtvrtků, je zakladatelem Kruhu přátel hudby v našem městě. Je také iniciátorem družby sboru Bendl a italského mužského pěveckého sboru Il RIFUGIO v roce 1968. Měl také největší zásluhu na vytvoření vztahu Eduarda Hakena k našemu městu, který vyvrcholil udělením čestného občanství Eduardu Hakenovi. Za obětavou práci v kultuře obdržel řadu ocenění. Např. Čestné uznání Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, Poděkování ministra kultury, nebo Zvláštní uznání Nadace Českého hudebního fondu za obětavou a zasvěcenou péči o krásnou hudbu z roku 1999. Je také držitelem Pamětního listu, který obdržel od Pardubického kraje za nezištnou a dobrovolnou službu ve prospěch obyvatel regionu (2006).                                                                                                                                                                          Jan Skalický