ČESKOTŘEBOVSKÉ KALENDÁRIUM

NA DUBEN 2021

5 let od úmrtí Miroslava Maršála (30.4.2016)

Miroslav Maršál se narodil 14. ledna 1944 v Mutějovicích na okrese Rakovník v železničářské rodině. Do České Třebové jej přivedlo studium na střední průmyslové škole železniční obor strojní, kam nastoupil v roce 1958 jako čtrnáctiletý. Po maturitě zůstal v České Třebové a pracoval v českotřebovském lokomotivním depu nejdříve jako pomocník strojvedoucího parních lokomotiv, později jako strojvedoucí na motorových i elektrických lokomotivách, od roku 19074 jako strojmistr. V roce 1980 přešel z depa pracovat do funkce vedoucího Kulturního klubu železničářů, kam nastoupil po panu Sedláčkovi. Po třech letech pak začal při zaměstnání studovat na vysoké škole v Praze obor "Teorie kultury" a v roce 1988 studium úspěšně ukončil.

Měl také po celý život velmi blízko ke kulturnímu dění ve městě, v divadelním souboru Hýbl, na dříve oblíbených estrádách všeho druhu. Díky jeho funkci v Kulturním klubu se mu stala kultura ještě bližší. Po vystudování vyhrál konkurz na ředitele Kulturního domu v Bechyni. Poté se tam v roce 1989 odstěhovali (manželka pocházela z Chýnova u Bechyně). Další jeho osud byl spojen s funkcemi v odborovém hnutí. V roce 1991 odešel do podniku JIKA - KERAMIKA v Bechyni, zastával funkci předsedy regionálního odborového svazu Keramika - sklo - porcelán. Byl i členem a později i místopředsedou celostátního odborového svazu KSP v Praze a také místopředsedou Vojenské zdravotnické pojišťovny.

Byl velmi všestranný, od mládí dobře hrál na housle, srdeční záležitostí bylo divadlo. To především díky Pepovi Zemanovi, který jej jako vychovatel uvedl již co by studenta průmyslovky do divadelního spolku Hýbl. Zde Máme dlouhý výčet divadelních her, ve kterých vystupoval, Proslavil se např. právě před 50 lety v detektivce Agaty Christie Past na myši v Malé scéně v březnu 1966 (režie Alexandr Gregar), kterou se právě tento tehdy sotva dokončený kulturní stánek slavnostně otevíral. Připomenu dále třeba Charleyovu tetu, Čapkovu Bílou nemoc ještě s Bohuslavem Routkem a Jiřím Musílkem, nebo Dulcinea z Tobosy, se kterou třebovští ochotníci soutěžili na Jiráskově Hronově. Účastnil se i zájezdu třebovského divadelního souboru na Slovensko do Kežmaroku. Také rád zpíval, občas i s velkou železničářskou dechovkou. Byl také pravidelným účinkujícím na Jabkancových poutích a to ještě v dobách, kdy se improvizované jeviště stavělo nahoře pod kapličkou. Proto i potom, co již bydlel s manželkou v Bechyni, rád přijížděl do České Třebové, vždy na Jabkancovou...

Ve svém kulturním působení pokračoval i po přestěhování do Bechyně. Od 5 let hrál na housle a tak zde založil i komorní soubor, který zahajoval výstavy a účinkoval na řadě akcí, I v Bechyni si zahrál v několika divadelních inscenacích. S několika nadšenci založil netradiční dudáckou kapelu DUHA, jejíž název byl podle mostu, který v Bechyni spojuje oba břehy řeky Lužnice. S touto kapelou projeli republiku a byli i v zahraničí (Německo, Španělsko, Chorvatsko, Španělsko, hráli na různých festivalech, postiženým v ústavech i v domovech pro seniory.

Dalším poutem, které Miroslava Maršála spojovalo s Českou Třebovou byl Českotřebovský zpravodaj, jehož byl trvalým odběratelem i v dobách, kdy byl poslední čtyři roky již vážně nemocný, upoutaný na lůžko. Krutá nemoc jej stále více omezovala a zprávičky ze Třebové mu předčítala manželka Vlasta. V České Třebové měl stále velký počet známých. Těm všem dáváme na vědomí smutnou zprávu, že Miroslav Maršál po dlouhé těžké nemoci 30. dubna 2016 ve věku 72 let zemřel. Na svědomí to má již třetí mozková mrtvice. A tak v posledních letech Mirek Maršál byl již nepohyblivý s domě s pečovatelskou službou.

(Milan Mikolecký)

Nedožitých 100 let Stanislava LÉNKA (17.4. 1921 – 12.1. 2004), textilního návrháře, desinatéra a malíře

Narodil se v Čelechovicích u Prostějova. Jeho otec byl domácím krejčím, matka se starala o domácnost. Jako absolvent Státní odborné školy tkalcovské v Prostějově vystřídal řadu zaměstnání. Byl dělníkem v zemědělství, tkalcem, návrhářem tkanin a vedoucím ateliéru v Lettnerově továrně v Horním Městě u Rýmařova. V roce 1947 nastoupil na místo návrháře v ateliéru textilní továrny na Parníku. K původnímu vzdělání přidal dálkové studium na uměleckoprůmyslové škole v Brně, absolvoval řadu seminářů a týdnů kreslení pod patronací Ústavu bytové a oděvní kultury. Pracoval v kolektivu , který získal státní vyznamenání za tkaniny pro Světovou výstavu v Bruselu, sám obdržel řadu ocenění za výrobky a za podíl na soutěžích o nejlepší výrobek roku. Veškerý volný čas věnoval malování krajin a architektuře starých chaloupek. Vzácně namaloval i portrét, nebo zátiší. Náměty čerpal nejen z České Třebové a jejího okolí. Pocházely ze všech koutů republiky, kam se dostal za studiem přírody. Při práci používal tužku, pero, štětec i špachtli. S obrazy Stanislava Lénka jsme se mohli setkat na výstavě v ZK Perla 02 v roce 1980. Tehdy vystavoval společně s Karlem Tomšem. V roce 1981 odešel na zasloužený odpočinek a vrátil se na Moravu. Do posledních dnů svého života žil v Kostelci na Hané, když domek v rodných Čelechovicích na Hané předal synovi.

Nedožitých 95 let PhDr. Jindřicha RŮŽIČKY, CSc. (4.4. 1926 – 7.1. 2011), předního regionálního historika a archiváře

Narodil se v České Třebové, kde byl jeho otec učitelem. Brzy ztratil maminku a vyrůstal v rodině dědečka. V místě rodiště vystudoval reálné gymnázium (maturoval v roce 1945) a v Praze Filozofickou fakultu na Karlově univerzitě a Státní archivní školu. Jeho životní a profesní dráha je spjata s městem Litomyšl, v němž po studiích pracoval jako archivář. Po odloučení archivu od muzea (1953) se stal vedoucím Městského a od roku 1955 Okresního archivu v Litomyšli. Ve funkci ředitele Okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli, který vznikl po územní reformě v roce 1960, setrval až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. V roce 1957 se ujal vedení litomyšlské městské kroniky, kterou vedl nepřetržitě do roku 1976. Je autorem desítek monografií, studií a zpráv a také článků popularizačních. V roce 1972 vyšel jeho Průvodce po Okresním archivu Svitavy, je autorem či spoluautorem dějin Svitav, Poličky, Litomyšle či Desné u Litomyšle. Mezi okruhy jeho zájmů patřily regionální dějiny, historie národního obrození, formování českého myšlení v 19.století (H.G. Schauer, T.G. Masaryk), nebo dějiny filmu. Po mnoho let byl členem Vědecké archivní rady, četných vědeckých komisí a společností.

Nikdy také nezapomněl na své rodné město. Již jeho diplomová práce byla zaměřena na nejstarší českotřebovské městské knihy. Napsal řadu historických a monografických článků v Českotřebovském zpravodaji, je spoluautorem sborníku k 700. výročí města České Třebové (1978) i 1. ročenky českotřebovského městského muzea za rok 2004. V České Třebové zahajoval výstavy, přednášel na různých besedách, pronesl proslov při odhalení pamětní desky spisovateli, novináři a politikovi F.V. Krejčímu na jeho rodném domě čp. 11 v Klácelově ulici (1997). Za celoživotní přínos českému archivnictví byl PhDr. Jindřich Růžička v roce 2006 oceněn udělením medaile ministra vnitra ČR „ Za zásluhy o české archivnictví“.

120 let od úmrtí Jaroslava ŠTANGLERA staršího (18.12. 1857 – 25.4. 1901), místního podnikatele a veřejného činitele

Narodil se v Kvasinách v rodině mlynáře. Po vyučení řeznickému řemeslu, odešel do světa na zkušenou. Působil v Praze, Vídni a Budapešti. V roce 1880 přišel do České Třebové, kde se usadil. Začal pracovat jako tovaryš u řezníka a majitele hostince Josefa Berana v chalupě na náměstí čp. 49. V pozdějších letech po Josefu Beranovi převzal živnost. Byl dvakrát ženat. Z prvního manželství měl čtyři děti, z druhého tři. Mezi nimi byl i syn Bohuslav, významný kulturní pracovník našeho města. V roce 1884 rodina zakoupila dům čp. 64, kam byl řeznicko- uzenářský závod přestěhován. Po modernizaci byl prvním závodem ve městě na strojový pohon.

Jaroslav Štangler starší aktivně pracoval i pro veřejnost. Byl členem Občanské besedy, divadelního spolku Hýbl. Nesměl chybět v městském zastupitelstvu a městské radě, významné postavení zastával v Sokole. Jako starosta Společenstva řezníků a uzenářů se zasloužil o otevření místních jatek (1900). Ve městě byl uznávanou osobností. Když zemřel, pohřební průvod s jeho ostatky byl dlouhý od starého hřbitova až na náměstí.

135 let od úmrtí faráře Josefa TUPCE (10.2. 1815 – 19.4. 1886)

Narodil se ve Skořenicích u Chocně. Vystudoval litomyšlský filozofický ústav a v Hradci Králové bohosloví. Na kněze byl vysvěcen v roce 1840. Před příchodem do České Třebové působil v duchovní správě v Dolní Dobrouči, Žichlínku a Čermné. V našem městě se nesmazatelně zapsal do historie organizováním dvou velkých akcí, přesahujících region. Obě se konaly na oblíbeném místě Třebovanů, na Horách. Jednalo se o mohutné shromáždění lidu (28.8. 1870), které na závěr přijalo obsáhlou rezoluci s konkrétními požadavky na zlepšení postavení českého národa v habsburské monarchii. Další velkou událostí byla schůze Katolicko- politické jednoty pro Království české (září 1875). Byl také hlavním organizátorem slavnosti, která se konala při příležitosti blahoslavení Anežky České, dcery Přemysla Otakara I. (1876). Za významnou součást své činnosti považoval výchovu mládeže. Ve své farnosti zavedl pravidelné pedagogické schůzky učitelů, v létě roku 1870 založil učitelský spolek Budeč. Blízký vztah měl i k místnímu spolku dobrovolných hasičů, který ho jmenoval čestným členem. Zasloužil se o zkrášlení svatojakubského kostela (oprava omítek, vnitřní vybílení, okolní úpravy). Za vzorné plnění povinností byl svými nadřízenými oceněn jmenováním biskupským vikářem pro lanškrounský vikariát a také titulem osobního děkana. Byl oblíben nejen mezi farníky. Jeho sedmdesáté narozeniny slavilo celé město (slavnostní osvětlení, pěvecká akademie v předvečer narozenin). Po Tupcově smrti administroval farnost kaplan Jan Selichar. Novým farářem se 28. srpna 1886 stal Josef Ledr, který do té doby působil v Čermné.

Jan Skalický