ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM NA  ČERVENEC 2021
25 let od úmrtí Miroslava KAPINOSE (22.9. 1928 – 21.7. 1996),
muzikanta tělem i duší a českotřebovského patriota
Jeho rodný domek čp. 242 najdeme pod Starým náměstím, hned u mostu přes Třebovku. Donedávna zde byla prodejna Hobby bazar. Měl ještě jednoho sourozence, staršího bratra. Podle kamaráda Zdeňka Vaňouse měl Miroslav Kapinos kromě rodiny tři lásky : Železnici, hudbu a dobré jídlo. Byl zaměstnán v železničních dílnách a také v lokomotivním depu, kde pracoval jako strojvedoucí a později coby jejich školitel.
Ve volném čase se plně věnoval hudbě. Protože ovládal hru na celou řadu dechových i strunných nástrojů, byl vyhledávaným muzikantem. Hrával v železničářské dechovce pod vedením dnes legendárního Čendy Urbánka, v symfonickém orchestru Smetana a také v celé řadě tanečních orchestrů. Nespokojil se s tím, co uměl. Nějaký čas dojížděl pro cenné praktické rady k významnému učiteli hudby do Brna. A ani na teoretické vědomosti nezapomínal. Průběžně si je doplňoval a složil i potřebné zkoušky pro samostatné vedení hudebního souboru. V posledních měsících života byl vážnou nemocí upoután na lůžku. Kamarády a známé, kteří jej přicházeli navštívit, poznával jen podle hlasu. Když zemřel, bylo mu bez dvou měsíců 68 let.
 
30 let od úmrtí Karla TOMŠE mladšího (28.12. 1912 – 2.7. 1991),
všestranně nadaného umělce
Narodil se v pekárně u Vavřinů v Bezděkově jako prvorozený syn dekoračního malíře, později vlakvedoucího ČSD Karla Tomše staršího. Matka byla kuchařkou v ředitelské vile textilní firmy HPS na Parníku. Měl ještě dva sourozence, sestru a bratra. Českotřebovské čtvrti Bezděkovu zůstal věrný po celý život.
Od malička chtěl být akademickým malířem. Protože na vyšší vzdělání nebyly finanční prostředky, alespoň se vyučil malířem dekorací v nedalekých Svitavách. Poučením pro něho bylo i jeho přátelství s několika akademickými malíři, jejich společné úvahy o krajinářství a také tvorba v jejich blízkosti. Když se vyučil, odešel k táborskému dekoračnímu malíři Touskovi a pak ještě k malíři Petraňkovi do Prahy, kde působil do povinného nástupu na vojenskou službu. Z těchto ateliérů i jeho přičiněním odcházely do celé republiky nástěnné reklamy a divadelní kulisy. Po návratu z vojny nebylo pro něho v jeho oboru místo. Nezbývalo, než nastoupit do zaměstnání k ČSD. Byl alespoň doma. Prošel tzv. vrchní stavbou, topírnou, byl malířem písma, vychovatelem v žákovském domově ČSD, věnoval se drážní propagaci. V roce 1959 nastoupil do funkce vedoucího ZK železničářů, kde pracoval až do odchodu na zasloužený odpočinek.
Byl všestranně nadaný. Znali jsme jej nejen jako malíře a grafika, ale i sochaře, řezbáře, zpěváka, herce a režiséra. Přitom vše dělal na vysoké, až profesionální úrovni. Divadlo začal hrát v sedmnácti letech (operety, činohry …). Vytvořil desítky nezapomenutelných postav, většinou komických. K jeho 70. narozeninám připravil divadelní odbor Hýbl hru G.B. Shawa Pygmalion. Oslavenec si zde úspěšně zahrál Alfréda Doolittla. Z dalších jeho oblíbených rolí je třeba jmenovat Šavličku (Strakonický dudák), Célestina (Mamzelle Nitouche) nebo mladokomika ze hry Podej štěstí ruku. Základem jeho malířské tvorby je reálná kresba dokumentárního významu, zachycující mizející krásu nejen České Třebové a jejího okolí, ale i vzdálených míst. Víme, že maloval v jižních a středních Čechách, v hlavním městě Praze, kam jezdil za dcerou, na milované Vysočině, východním Slovensku a také v Jugoslávii a bývalém Sovětském svazu (Jalta, Krym). Vedle krajin maloval květiny, městská zákoutí, staré mizející chaloupky, ilustroval knížky. Pokoušel se i o portrét. Známé jsou zdařilé podobizny jeho rodičů. Je autorem divadelních kulis, plesových pozvánek, nejrůznějších dekorací k výzdobě sálů, plakátů k divadelním představením a Jabkancové pouti. Zhotovil divadelní oponu pro sál kozlovské hospody. Jeho rukopis najdeme také na nástěnných malbách ve spolkové chalupě u Kostelíčka včetně venkovního sgrafita. Byl i autorem nástěnných maleb v tzv. Bosenském pavilonu v Javorce a v jeho oblíbené restauraci Křib. Bohužel, v dnešní době tyto malby zde již nenajdete. Používal převážně olejové barvy, ale pracoval i s ředěnou tuší, akvarelem a temperou. Jako sochař je autorem dvou vodníků, z nichž jeden je uprostřed rybníčka v Javorce a druhý zdobí kašnu v lokomotivním depu.
Patřil k velkým fanouškům českotřebovského sportu. Miloval hlavně fotbal, volejbal a házenou. V mladých letech se věnoval trampingu. Přestože toho uměl hodně, zdobila jej skromnost. Miloval rodné město Českou Třebovou, přírodu, život, měl přátelský vztah ke všem lidem. Až jeho nečekaný odchod před dvacetipěti lety zarmoutil všechny, kteří jej znali.
                                                                                                                                                                       Jan Skalický
Houslista Jiří Němeček pětačtyřicetiletý 
Je to "švýcarský Českotřebovák", hudebník, jehož první krůčky na hudebních besídkách a koncertech a vernisážích jsme mohli sledovat u nás v České Třebové. Sám si jej pamatuji jako souseda  a kamaráda mých dětí z ulice V zahrádkách, pro kterého byla nade všechno především hudba. Jeho učitelem houslí byl Josef Petrák, ke kterému si Jiří Němeček stále hlásí, i když se dnes už v České Třebové běžně nepotkáváme. Po absolvování českotřebovské ZUŠky  se dále věnoval studiu houslí na brněnské konzervatoř, kam na konec jezdil na konzultace ještě jako žák základky s maminkou.  Je jedním z absolventů českotřebovské základní umělecké školy, který to dotáhl skutečně až do velkého světa a může být pro ostatní skutečným vzorem.
Potom studium na Hudební fakultě AMU. To už byla slavná léta spojená se založením "Kvarteta HAMU", ze kterého se nakonec v souvislosti se založením "našeho" hudebního festivalu Antonína Bennewitze stalo Bennewitzovo kvarteto. Zde byl Jiří Němeček  na postu primaria, jezdil s ním po republice a vlastně po celém světě, dosáhl řady úspěchů. Několikrát vystupoval také u nás v České Třebové, zejména opět na festivalu Bennewitz, ale také jako sólista společně s Komorním orchestrem Jaroslava Kociana.
Studoval dále na prestižních školách, např. Escuela Superior de Música Reina Sofia v Madridu, koncertoval nejen v Londýně, v Madridu, Paříži, v Japonsku, ale třeba  také v okolním regionu, připomeňme třeba koncert Bennewitzova kvarteta v kostele v Hemži nedaleko Chocně a na koncert "Němečkova kvarteta" jsem narazil také např. při mé návštěvě v Litoměřicích.  Bylo to samé cestování a tak se nelze divit, že se hudebník snaží získat stálé angažmá v nějakém prestižní institutu. Proto se účastnil několika konkurzů, nakonec byl úspěšný v jeho novém "domácím prostředí" ve městě Arlesheim ve Švýcarsku, nedaleko Basileje, kde se oženil a společně s manželkou, violistkou Martinou Bischof se věnují hudbě formou koncertní i pedagogické činnosti na Arlesheim Musikschule..
Oba vystupovali také v České Třebové, např. v létě 2008 v rotundě sv. Kateřiny a také na festivalu Bennewitz v roce 2019 a to s komorním orchestrem a českotřebovským KOJKem. KOJK se pak na pozvání Jiřího Němečka zúčastnil zájezdu do Švýcarska.

  • Dne 26. dubna 2019 se konal festivalový koncert  Komorního orchestr Jaroslava Kociana  společně se švýcarským komorním orchestrem KEF Farandole s Českotřebovákem Jiřím Němečkem  ve funkci uměleckého vedoucího tohoto orchestru. Jde o neprofesionální orchestr bez dirigenta, který Jiří Němeček jako umělecký vedoucí řídí z postu prvního houslisty. Před koncertem tento orchestr přijala v obřadní síni českotřebovské radnice starostka města Magdaléna Peterková. 

    • 15 let od úmrtí prof. Karla Holbika     

    Před deseti lety přišla z amerického Bostonu (Massachucetts) smutná zpráva. Po úraze, který měl skutečně velmi těžké následky, byl stav  dvaaosmdesátiletého prof. Karla Holbika  kritický a neslučitelný se životem. Dne 2. 7. 2006 Karel Holbik zemřel. Nemohl tak podniknout svou další plánovanou cestu do svého rodiště, do České Třebové. A měl ji jasně naplánovanou,  letenky objednány včetně noclehů ve zdejším hotelu Korado. Karel Holbik byl velkým ctitelem našeho města a zdejšího gymnázia, vážil si města svého mládí, zajímal se o jeho rozvoj a podle svých možností jej podporoval. Velmi jej zaujala stavba rozhledny na Kozlovském kopci, vážil si přijetí na zdejší radnici, které se mu dostalo jak při jeho květnové návštěvě v r. 2003, červnové návštěvě v roce 2004, tak  i loni v říjnu.  Velmi se těšil i na další návštěvu České Třebové v letošním roce. Měl zde řadu přátel, při každé příležitosti navštívil i českotřebovský hřbitov, kde navštívil jak hrob svého bratra, tak  i svého spolužáka p. Hickla nebo prof. Hany Habrmanové. Podporoval činnost zdejšího Okrašlovacího spolku, Spolku přátel gymnázia, gymnázia a sponzoroval i výstavbu nových varhan v kostele  sv. Jakuba.  Studoval na českotřebovském gymnáziu, maturoval však v Praze.  Poté nastoupil do Baťových závodů ve Zlíně, kde pracoval přes válku a odtud odešel do USA, kde se vypracoval až do vysoké funkce v OSN a přednášel i na amerických univerzitách  ekonomii. Svou publikaci věnoval i s doprovodným dopisem prezidentu Václavu Klausovi při  jeho návštěvě v České Třebové v prosinci 2005. Byla to kniha v angličtině s názvem "Monetary Policy in Twelve Countries", připomínající působení  Karla Holbika v USA na univerzitách a v bankovním sektoru. Prof. Holbik knihu zaslal pro českého prezidenta na českotřebovskou radnici s průvodním dopisem, ve kterém psal o tom, že si v souvislosti s Českou Třebovou připomíná nejen současnou návštěvu prof. Klause, ale také návštěvu prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka v roce 1925 po otevření nového českotřebovského nádraží.

    Milan Mikolecký