Českotřebovský deník 275

Českotřebovský deník 275/2022 (2/10)

Senátní volby za námi
Náš volební obvod 46 byl raritou - utkali se zde jen dva uchazeči a na celé čáře vyhrál Letohradský starosta Petr Fiala. Zde však nezbývá, než konstatovat trpnou skutečnost, že tak snadné to měl především díky odstoupení českotřebovského kandidáta Josefa Kopeckého, který vyklidil pole ještě v průběhu měsíce srpna. Měl určitě šanci se dostat alespoň do druhého kola, kde již bývá volební účast malá a tak se může stát všechno. A mít Českotřebováka v Senátu by špatné nebylo. ODS získala hodně, ale tady neměla ani možnost bojovat a to považuji za velmi mrzuté.
Odstoupení si "zajistil" pro sebe Josef Kopecký sám a voliči si to tak trochu pamatovali i při komunálních volbách, kdy mandát za ODS získali jiní. Boj o senát se Českotřebovákům obecně nedaří, i když bylo několik příležitostí. Připomeňme např. v roce 1998 kandidaturu českotřebovského starosty Luboše Hýbla za ODS nebo pozdější kandidaturu Jaroslava Demela za ČSSD. Výsledky voleb lze opět hodnotit rozdílně podle toho zda jste příznivcem pětikoalice nebo opozice. Rozhodně však ANO splakalo nad výsledkem, což dává před prezidentskými volbami naději, že budeme mít slušnějšího prezidenta.
Další volby budou prezidentské
Lze tedy očekávat, že se kampaň rozběhne naplno a že zájemci nebudou jen dva, a tak bude jistě volba dvoukolová. Po zkušenostech z posledních let si voliči jistě další sakramentský pozor na to, aby zvolili člověka, který si takový prezidentský post zaslouží. Zatím je třeba realizovat výsledek voleb komunálních a zajistit, aby se ustavilo nové zastupitelstvo města a nová rada a nový starosta. Jsou návrhům nejrůznější publikovaná prohlášení, důležitá bude až situace po prvním zasedání nových zastupitelů. Do té doby nemá smysl nic komentovat.
Speciální škola v Borku pracuje se dvěma třídami
V první třídě je společně 16 dětí zařazených do 1. až 5. třídy, v druhé třídě pak 9 žáků z 6. - 9. ročníku. Mimo dvou třídních učitelek zde pracují 3 asistentky.Jde o elokované pracoviště speciální školy z Ústí nad Orlicí.
Rostou houby
Vlhké a teplé počasí letošního konce září a začátku října způsobilo houbařské tažení do okolních leů, houbaři zažívají pravé žně. Je to změna, v posledních letech bývalo suchu a houby se moc neukazovaly. Můžeme se těšít i na houbařskou výstavu a přednášku Martina Mičky "Voskovky jsou houby", která bude tento týden od pátku v ekocentru Podorlicko. Martin Mička bude opět určovat i vámi přinesené exempláře. Pamatujte si však kde jste je našli, protože to pomůže bližšímu určení. Přijďte se podívat, nejlépe již v první den výstavy, kdy jsou vystavené exempláře nejčerstvější!

František BEČKA jedenasedmdesátiletý
Je znám jako umělecký kovář, kamenosochař, malíř a také hudebník několika hudebních seskupení. Hraje na kontrabas, banjo a kytaru. Pocházel z českotřebovské učitelské rodiny. Bydleli v Chorinově ulici, jeho otec učil na železniční průmyslové škole. František Bečka má i nyní trvalé bydliště v České Třebové, ve své kovárně na Lhotce, i když žije v Ústí nad Orlicí, kde prožil většinu života. Opravená kovárna a ateliér na staré Lhotce je jeho chloubou a přijímá zde spoustu návštěv a přátel.
Pracoval v ústecké Perle jako údržbář, v roce 1991 se dal na dráhu uměleckého kováře. Tomuto rozhodnutí předcházela cesta na zkušenou do Řecka. V Athénách pobyl dva měsíce, pracoval u několika uměleckých kovářů. Dnes si František Bečka sám vymýšlí a kreslí návrhy, které posléze realizuje. Zhotovuje kované plastiky, sochy, mříže, zábradlí, svícny, lustry, historické zbraně i šperky. Ústecký region je doslova poset jeho pracemi. Jmenujme alespoň některé – hřbitovní brána v Jamném nad Orlicí, dvě nové brány na hřbitově v Semaníně, zábradlí na schodech před sopotnickým kostelem, mříže pro zámecká okna v Žamberku, nový kříž pro kostel v Libchavách, pro kostel v Knapovci restauroval Krista ve zlatě a vykoval lampy. Pro Dlouhou Třebovou obnovil pomník svobody, když doplnil ztracený kalich a reliéfy Jana Husa, Jana Žižky a T.G. Masaryka. Jeho životním dílem je sousoší Vzkříšení Ježíše Krista pro obecní hřbitov v Řetové. Tuto vesnici zdobí i jeho sluneční hodiny. Pro historický areál ve Vraclavi vytvořil sochu poustevníka Františka. Bečkovy práce najdeme i v České Třebové. Dotvořil zde sochu vodníka v Javorce, je autorem zábradlí v gymnáziu a také kolem javoreckého rybníčka a nedalekého potoka. V parku Javorka znovuobnovil reliéf M. J. Husa a zrestauroval plastiku Andílka smutku. Lesklou podobu dostaly i obě busty T.G. Masaryka a litinová socha Krista na kříži na českotřebovském hřbitově.
Když nepracuje v kovárně, maluje převážně v gotickém stylu obrazy. Jsou na nich náboženské výjevy, portréty i nějaký akt. Své práce vystavoval v Praze, Brně, Pardubicích, Žamberku, Ústí nad Orlicí, České Třebové, Břeclavi, Litomyšli, Lanškrouně, Rychnově nad Kněžnou, Prostějově, Miláně, Athénách, Londýně, Stuttgartu, New Yorku, Paříži, Wroclavi, Varšavě, Vídni, Bratislavě …. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha galeriích, muzeích, kostelech, v soukromých sbírkách a na hradech a zámcích jak u nás, tak v zahraničí. Repliky zbraní jsou také nejčastějšími zakázkami nejrůznějších skupin historického šermu.
V současné době má František Bečka rozpracovanou zakázku na novou bránu pro lhotecký hřbitov a připravuje se na dvě velké zakázky. Pro město Brno postavil již třetí sluneční hodiny, první z nich stojí v Řetové, druhé v italském městě Massa Martana. velmi zajímavým dílem Františka Bečky pak byla socha sv. Prokopa, patrona obce Dlouhá Třebová a tamního kostela, který byl odhalen jv roce 2017. V roce 2018 byla Františku Bečkovi udělena Cena města Česká Třebová Kohout. (mm)
Vladislav Zoubek má dnes 78 !
Vladislav Zoubek se narodil před 70 lety dne 2. 10. 1944 v jihočeské vesnici Mačkov. Do školy chodil do 2 km vzdáleného města Blatná, kde v roce 1961 absolvoval tehdejší Jedenáctiletou střední školu (JSŠ) a přišel na dvouletou nástavbu železniční průmyslovky do České Třebové. Od té doby se stal Třebovákem. Po absolvování průmyslovky jezdil ve zdejším lokomotivním depu jako strojvedoucí.
Hudba je však jednou z hlavních součástí jeho života. Díky tatínkovi, který jej naučil na harmoniku a Mirovi Kapinosovi, který jej získal pro hru na trombon a poroto jej i dnes najdeme mezi muzikanty dechové hudby Řetůvanka. Má rád divadlo, hercem se ale moc necítí. Většinou vystupoval jako hudebník. Se Sašou Gregarem, Jardou Hosnedlem, Lubošem Hýblem a se svým spolužákem z průmyslovky Jirkou Jirešem, který mu dokonce svěřil opravdovou roli ministra zdravotnictví v Bílé nemoci. Přízeň ke kultuře jej dovedla až do vedení Závodního klubu železničářů. V Kulturním centru jej ovšem můžeme zastihnout i dnes.
Převážnou část svého života bydlel U kostelíčka a tak měl k jabkancovým poutím velmi blízko. "Na harmoniku jsem hrál na všech, nejdříve jako hudební doprovod k tanečkům pod vedení paní Marie Skálové a následně hudební doprovod k písním v provedení paní Jarky Sedláčkové, Jarky Vařečkové, Čendy Hampla, Karla Tomše, Oldy Bitla, Mirka Maršála a Jirky Jireše. V současné době jsme tzv. Jabkancové šlapeto a jde nám to muzikantsky i kamarádsky. Jedním ze členů je Petr Skalický, se kterým chodíme už asi 19 let každý měsíc zahrát do Domova, jak my říkáme. Je to vzájemné pohlazení po duši, protože posluchači jsou šťastni a my také. Věřte, že to úplně stačí k naší spokojenosti, říká Vláda Zoubek, říjnový jubilant.
Do dalších let přeji Vláďovi Zoubkovi především hodně zdraví, a stálý entuziasmus, zatím totiž za něho vlastně nemáme ve Třebové žádnou náhradu! Milan Mikolecký