-
 Dne
5. října se němčináři ze tříd 3.C a 2.C vydali na exkurzi do Prahy.
Cesta vlakem utekla velmi rychle, a než bys řekl švec, zastavili jsme
na Hlavním nádraží. Tam se k nám připojili čtyři stateční, kteří se
vydali objevovat krásy Prahy již dříve než my.
- Z Hlavního nádraží
mířily naše kroky na Václavské náměstí, kde se s námi setkal náš
průvodce pan Ivo Janoušek, jenž si pro nás připravil německo-českou
prohlídku s tematikou Protektorátu Čechy a Morava. Po úvodním
seznámení jsme se tak vydali po stopách protektorátu.
- Naší první zastávkou
byla budova Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici. Pan Janoušek nám
pověděl, že budova rozhlasu plnila významnou funkci ať už při obsazení
Němci či o pár desítek let později Sověty. A to hlavně proto, že
informovala lid o událostech, které se právě odehrávaly. Ne nadarmo se
o ni vedly boje i při Pražském povstání. Od budovy rozhlasu jsme
popošli k nedalekému Petschkovu paláci, který je znám jako „Pečkárna“
a za dob protektorátu sloužil jako sídlo gestapa. V samotném paláci
však nebylo vězení, probíhaly zde výslechy a mučení vězňů. Dnes budova
slouží jako sídlo Ministerstva průmyslu a obchodu. Opletalova ulice
nás dovedla zpátky na
 Václavské
náměstí, kde nám bylo krátce povyprávěno o nacisty zavražděném
studentu Janu Opletalovi.
- Naše kroky dál mířily
k secesnímu paláci Lucerna, jehož pasáž ústí do Vodičkovy ulice, a
pokračovaly směr Karlovo náměstí. Z „Karláku“, jak je toto místo známé
mezi obyvateli Prahy, to už je jen kousek ke chrámu svatých Cyrila a
Metoděje, což byla naše další zastávka. V onom chrámu se po provedení
atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha skrývali
Gabčík s Kubišem a s nimi dalších pět československých výsadkářů a
hrdinů. Prvně jsme zhlédli dvacetiminutový dokument o operaci
Anthropoid a po něm se vydali do samotné krypty, v níž se tito
hrdinové skrývali a sváděli lítý boj s příslušníky SS a gestapa. Boj
se nesváděl jen o kryptu, ještě předtím vtrhli Němci do samotného
kostela, kde se statečně proti velké přesile bránili tři z výsadkářů.
Jejich hrdinství dnes připomínají busty v samotné kryptě, pamětní
deska a také menší muzeum, v němž si můžeme prohlédnout například i
osobní věci nalezené u těchto hrdinů. U chrámu jsme se též rozloučili
s naším průvodcem a následoval kratší rozchod.
-
 Po
opětovném shledání u chrámu následovala procházka. První zastávkou byl
nedaleký Tančící dům stojící na místě bývalého činžovního domu, který
byl omylem bombardován spojenci po navigační chybě a záměně Prahy za
Drážďany. Od něho vedly naše kroky k novorenesančnímu paláci Žofín,
který se nachází na jednom z vltavských ostrovů, pokračovali jsme dál
kolem budovy Národního divadla, přes most Legií až na ostrov Kampu.
Okolo Miminek, která jako by utekla z Žižkovské věže, pokračovala naše
výprava k Lennonově zdi a od ní dále na Malostranské náměstí kolem
barokního skvostu v podobě kostela sv. Mikuláše až k samotnému Hradu.
Po náročném výšlapu desítek schodů se nám naskytl krásný výhled, jímž
jsme se nějakou chvíli kochali. Jakmile došlo k doplnění našich sil,
směřovala naše cesta na Karlův most, pokochali jsme se výhledem na
Hradčany a zanedlouho nás vítalo Staroměstské náměstí a světoznámý
orloj. Odtud nás malebné uličky Prahy zavedly k Prašné bráně a kolem
Masarykova nádraží jsme došli až na to Hlavní, kde na nás již čekal
vlak. Ten nás v pořádku dovezl zpět do České Třebové, kde naše
společná cesta skončila.
-
Lukáš Šilar, 3.C
-
-
-
|
