Zdeněk a Bohuslav Langovi se narodili jako dvojčata snad v noci na 5. prosince 1932, tedy právě před 90 lety. Oba byli jednovaječná dvojčata, byli si velmi podobní a také prožili podobné osudy.

Shodou okolností pracovali ve stejné profesi a oba byli oblíbení sportovci a skauti a stali se významnými a populárními osobnostmi blízkých měst České Třebové a Ústí nad Orlicí.
Zatímco město Ústí nad Orlicí se hlásí především ke svému exstarostovi Bohuslavu Langovi (a tak nějak vnímá, že měl také bratra), tak Česká Třebová si připomíná Zdeňka i Bohuslava, nebo také Zdejdu a Boidu. Jsou jejími rodáky a nakonec také společně odpočívají na místním hřbitově.
Oba studovali na našem Českotřebovském gymnázium a potom také na stavební fakultě VUT v Brně. Na tuto dobu studií vzpomíná také jejich mladší spolužák Ing. Miroslav Dostálek:

"Tehdy v 50. letech jezdilo od nás z Třebové do Brna studovat asi 20 - 25 studentů, vysokoškoláků, ze kterých byli lékaři, inženýři nebo i učitelé. Setkávali jsme se také v oblasti sportu. např. na závodech mezi technikou a univerzitou. Spolu se Zdeňkem jsme studovali tedy řečenou tzv. "malou vodu" (vodní toky, vodovody, meliorace, a k tomu přislušející pozemní stavby. Také jeho brácha Boida. V některých kolujících historkách se říkalo, jak si dvojčata vypomáhala při některých zápočtech, domnívám se však, že to byl spíše "sousedský humor". Ve sportu jsme závodili oba za Jiskru ústí nad Orlicí. zde měl při mistrovských kláních Zdejda svoji disciplínu - běh na 400 metrů a měl samozřejmě i schopnost startovat ve štafetách v kouli, oštěpu atd. Byl samozřejmě také snad jako každý vysokoškolák zapáleným basketbalistou také společně s bratrem Boidou. Připomínám si, že jsme v zimě společně také vyzkoušeli i boby, kde jsme měli specifický úkol jako zadní sprinteři...
Zdeněk pracoval jako projektant a stavbyvedoucí u Okresního stavebního podniku v Ústí nad Orlicí. Tři roky také působil ve stavební skupině VKDI Orlík Česká Třebová. S Bohoušem jsme od roku 1961 v tehdejším Agrostavu (či Zemědělském stavebním sdružení) společně zakládali "tzv. Středisko přípravy zemědělských investic v době, kdy se stát snažil zintenzivnit zemědělskou výrobu. Bylo to ovšem na základě zestátnění, tedy vlastně ukradení zemědělské půdy vlastníkům."
Zdeněk se v přechodném skautském období 1969/70 zasloužil o znovuvzkříšení této organizace, bohužel jen na krátkou dobu, než normalizace všechny snahy zardousila. Od mládí sportoval (lehká atletika, basketbal) a sportu zůstal věrný i v pozdějších letech jako funkcionář. Byl nejen čelným představitelem zdejšího Sokola, ale i aktivně působil v jeho ústředí.
Po listopadu 1989 se okamžitě zapojil do veřejného a politického života. Úspěšně kandidoval do městského zastupitelstva, poprvé za tehdy nejmasovější Občanské fórum potom ještě dvakrát po jeho rozštěpení za občanskou demokratickou stranu Jeho aktivita byla velmi dobře znát v celém regionu také do zastupitelstva Pardubického kraje. Byl nejen prvním starostou zvoleným ve svobodných volbách, ale i členem městské rady, okresního shromáždění, předsedou komise městského stavitele. Ve funkci starosty usiloval o to, aby město Česká Třebová mělo co největší prestiž v širokém regionu. Snažil se tak např. o zviditelnění města ve Svazu měst a obcí, založil svazek obcí v povodí Třebovky a první svazek obcí na pomezí Čech, Moravy a Kladska, který byl předchůdcem pozdějšího euroregionu Glacensis.

Za svého účinkování na radnici nikdy v sobě nezapřel odborníka stavaře (absolvoval stavební fakultu VUT v Brně). Vždy vášnivě vystupoval při hodnocení předložených studií, plánů a záměrů. V roli stavitele a projektanta za svého života realizoval celou řadu staveb. Z nejznámějších jmenujme krytý bazén v České Třebové nebo kulturní dům v Ústí nad Orlicí. Jako sportovec měl dobré známé daleko široko a dokázal svých kontaktů dobře využít. Takovým příkladem bylo např. zřízení Dislokovaného pracoviště Dopravní fakulty Jana Pernera v České Třebové, čímž získalo město Česká Třebová prestiž univerzitního města. Dalším jeho úspěchem bylo jednání s Ministerstvem obrany ve věci získání prostředků na odstranění ekologických škod po sovětské armádě a na přestavbu sovětských bytovek postavených dle sovětských (snad ukrajinských) norem tak, aby zde mohli bydlet naši lidé. Celkem se tak podařilo získat cca 22 milionů finančních prostředků. Druhou stanou problému je to, že to měla být částka ještě mnohem větší. Tehdy jsme nad tímto dosaženým výsledkem jásali. Jeho stavařská a organizátorská práce byla zúročena zejména v době, kdy se připravoval projekt na protipovodňová opatření na řece Třebovce po povodní v červenci 1997. Díky jeho působení byly včas zahájeny práce na tom,, že bude celé povodí Třebovky rekonstruováno. To se stalo skutečností vlastně až nyní dvacet let po smrti autora této myšlenky.

Ještě poslední vzpomínku. Se vznikem nového století se bouraly okresy (rušily se okresní úřady) a vznikaly dnešní "ORP". Zde jsem byl společně se Zdeňkem Langem na stejné vlně a oba jsme co možná šlo lobovali za vznik města s rozšířenou působností, což nebylo vůbec jednoduché. pamětníci si možná připomenou velké boje v zastupitelstvu města s bývalým přednostou Okresního úřadu MUDr. Ivanem Týče, který tvrdě prosazoval pouze tři oblasti ORP v okrese a tři pověřená města. Vybojovali jsme to a jistě taky díky Zdeňku Langovi. Podařilo se tehdy pro naši myšlenku získat náměstkyni ministra pro místní rozvoj Ing. Stryjovou, která pak 18. května 2000 přijela k nám do České Třebové, kde jsem jí osobně mohl předat petici se více než 4000 podpisy, pro naši myšlenku.

Zdenek zemřel náhle na lyžařském výletě poblíž Svinné, kam jezdíval za rekreací. Na místě jeho skonu postavil za kamarády Jan Černý dřevěný kříž a Okrašlovací spolek města společně s Junáky a Sokoly kamenný pomník.
Podobně předčasně zemřel poblíž ještě o pár let dříve ve Svinné i jeho bratr Bojda, který byl zvolen po sametu zase starostou v Ústí nad Orlicí. Oba jsou pochováni společně na českotřebovském hřbitově.
V archivu Českotřebovského deníku máme k dispozici spoustu fotografické dokumentace ze života Ing. Zdeňka Langa, větší část se vztahuje právě k jeho působení na českotřebovské radnici.

Milan Mikolecký & Miroslav Dostálek

Stavba družstevní bytovky Pod Jelenicí

Odhalení pomníku letcům 1993 a Křest knihy Čechoaustralana Josefa Tomáše v kavárně U Tygra

Slavnost na Dopravní fakultě Jana Pernera

Monte Carlo

Sokolská župa Pippichova

Milan Mikolecký, Ćeskotřebovský deník 4. prosince 2022.