Českotřebovský deník 6/2019 (6/1)      
Smutná zpráva: zemřel Milan Alešík
Dnes přišla z německého Rainu velmi smutná zpráva, která potvrdila, že můj spolužák z gymnázia Milan Alešík (*1948) v noci na dnešek na 6. ledna 2022 po dlouhé těžké nemoci zemřel. 
Je Třebovák, který od roku 1968, tedy celých 53 roků žije v cizině. Po okupaci sovětskými vojsky s celou rodinou odešli do ciziny i všechny děti, Milan byl tehdy student druhého ročníku lékařské fakulty v Hradci Králové. Využili tehdejší nepřehlednou dobu a přes Jugoslávii emigrovali do Německa, nejdříve bydleli v bavorském Augsburgu. Zejména pro menší děti z rodiny to byla tehdy velmi složitá situace, musely dostudovat v ve změněném jazykovém prostředí a rodina musela provozovat svou živnost, aby se všichni uživili. A Češi si nemohli otevřít krám na hlavní třídě.... Pan Alešík nebyl zdráv, také brzo zemřel. Rodina se potom přestěhovala do Rainu. Zde Milan po studiích získal místo učitele na hlavní škole a potom i definitivu a místo řídícího učitele. Byl také známou osobností ve městě i okolí. Celá rodina žila pohromadě a společně, sám jsem se měl možnost o tom přesvědčit při své návštěvě po otevření "železné opony".
Rodina byla stále v Bavorsku, ale měla doma ve Třebové mnoho přátel a po otevření hranic bylo velkým sněm a cílem paní Antonie Alešíkové, Milanovy maminky vrátit se domů, do České Třebové, do Javorky a opravit si svůj dům v Zahradní ulici. A tak se zde často potom celá rodina scházela o svátcích a dalších rodinných příležitostech. Přání vrátit se domů do České Třebové se paní Alešíkové nakonec podařilo a spolu s Dagmarou zde několik let spokojeně žily. Antonie Alešíková se dožila vysokého věku, zemřela 20. října 2012.
Milan Alešík zůstal v Rainu, v Německu se chodí do penze mnohem později než u nás a měl zde rodinu. Ale pravidelně se účastnil třídních srazů a dokonce jsme společně podnikli třeba několik velikonočních výprav a obnovili tak tradice ze svých studentských let. Léta emigrace však některé vztahy přece jenom narušily. Rodina získala své pozemky zpět v restituci, i když podle všeho ne v plné výměře. Byly spravedlivě rozděleny všem dětem. Synové Dušan, Milan, Tibor a dcera Dagmar - mamince slíbili, že budou plně využity nadále a že si při případném prodeji výtěžek spravedlivě rozdělí. A zajistit vše měl právě Milan jako snad "nejrozumnější". Bylo to aktuální zvláště nyní v době, kdy bylo zřejmé, že nikdo z rodiny již němá své vztahy s Českou Třebovou a Českotřebováky na takové úrovní, aby se sem trvale nastěhoval.  Zařídit to "na dálku" z Německa nebyl jednoduchý problém. Právě v této době jsem s tímto problémem Milanovi pomáhal a znám tedy všechny záležitosti, které jsme museli řešit  velmi zblízka. 
První čáru přes rozpočet udělal vodoprávní úřad, který na žádost ORVOSU stanovil v roce 2010 na jejich pozemcích ochranné pásmo vodního zdroje a  tím podstatně omezil jejich využití, vlastně je znehodnotil. Žádosti o změnu územního plánu byly odmítány z různých důvodů. Nejdříve to byla stanovená bonita půdy II. jakosti.  Když se podařilo  zajistit rebonifikaci, tak dle názoru některých vzdálených sousedů nelze na pozemcích stavět ani stavby rekreačního využití, přestože chaty všude kolem jsou a nikomu to nevadí. Ale další 4 chaty na Alešíkově pozemku nemohli někteří sousedé snést, to by bylo příliš.... Proti záměru Milana Alešíka na změnu územního plánu dokonce vytvořili spolek Roubák, vlastně jen proto, aby tomu zamezil, i když přímý vliv požadovaných vzdálených chatiček na zmíněné stěžovatele žádný neexistuje. Milan se z toho velmi trápil, nevěděl, z čeho zášť některých sousedů proti Alešíkově rodině vznikla. Jako člověk, který žije desetiletí v Bavorsku, kde je zvyklý na pořádek a ctění soukromého vlastnictví, nemohl pochopit, jak je možné, že si sousedé dělají nárok na užívání Alešíkova soukromého pozemku pro venčení psů, rekreaci a volný průchod jako by to byly obecní parcely s volným přístupem. Dokonce zde byly káceny z iniciativy sousedů a bez dovolení nějaké dřeviny a sousedé z chat v okolí běžně používají soukromý pozemek jako příjezdovou cestu pro své automobily. Nechápal, jak je možné, že to musí majitel pozemku trpět, ale chaty zde podle žádosti vytvořeného spolku postavit nesmí.
V té době byl Milan již velmi nemocen.  Cesty do Třebové mu zamezil  covid a pak dlouhodobě skoro každodenní dojíždění na chemoterapii do nemocnice v Heidelbergu. Komplikace a vedlejší účiny ne zcela dobře snášel, byl velmi oslabený. Všichni spolužáci jsme mu přáli uzdravení, na posledním srazu abiturientů po 55 letech loni na podzim jsme se s ním spojili alespoň dálkovým přístupem. Přáli mu zdraví, které mu nebylo dáno.
Dne 6. ledna 2022 Milan Alešík zemřel ve  věku 73 let. Čest jeho památce !   Milan Mikolecký
 

Nové video Českotřebovského deníku: Poslední loňský regionální hokejbal

Jde o zápas Regionální ligy Loko Č. Třebová - Sršni Svitavy, který se hrál v listopadu a skončil 2:4 (sestřih 16 minut)


Tříkrálovou sbírkou pořádá v první polovině ledna Charita ČR. Její výtěžek bude určen především na podporu charitních služeb v našem regionu.
Přispět potřebným je možné několika způsoby:
-obcházejícím koledníkům
-do statických pokladniček umístěných v obchodech Konzum
-do on-line kasičky na webu trikralovasbirka.cz
-zasláním příspěvku na účet sbírky 66008822/0800 s variabilním symbolem 777955036
-odesláním dárcovské SMS ve tvaru: DMS KOLEDA 30 (60 nebo 90) na číslo 87 777
 
Více informací najdete ZDE.
Tříkrálový koncert, který tradičně sbírku v našem městě doplňuje se stejně jako v Lońském roce z epidemiologických důvodů neuskuteční.

Jak jsme před 30 lety poprvé pašovali Betlémské světlo

Každý rok v prosinci, když se v médiích objevují informace o putování Betlémského světla prostřednictvím skautů vlaky Českých drah za jejich podpory z Rakouska do mnoha míst České republiky, rádi vzpomínáme na prosinec roku 1991, dobu našeho středoškolského studia v Chocni, kdy skautský vedoucí Vojta přišel s informací, že v brněnském kostele svaté Máří Magdalény budou skauti rozdávat Betlémské světlo přivezené z Vídně a ptal se, zda by ho někdo nepřivezl až do České Třebové. Zatímco dnes se Betlémské světlo a jeho cesta a šíření (nejen) Českou republikou staly už jakousi pevnou součástí tradic konce adventu a vánoc, my (a mnoho dalších lidí kolem) jsme o něm tehdy slyšeli poprvé. Sehnali jsme tedy dvě petrolejky a ráno rádi vlakem vyrazili za tímto netradičním dobrodružstvím do města, kde jsme si o několik let později postupně oba prodloužili svá studentská léta a pro hezčí polovinu z nás se dokonce posléze stalo až do současnosti domovem.
I když se dnes železniční národní dopravce k přepravě Betlémského světla jako k sympatické tradici hrdě hlásí, my jsme tehdy ony dva plamínky pašovali jistě navzdory předpisům tehdejších Československých státních drah pod lavicí vlakového kupé s obavami, aby nám v petrolejových lampách nezhasly, abychom vagón nezapálili nebo abychom nebyli zaměstnanci ČSD odhaleni a posléze nebyli vyloučeni z přepravy nebo dokonce přinuceni onen "otevřený oheň" okamžitě uhasit. V každém případě bychom asi nebyli pochváleni za to, že jsme dopravce do dnes už tradiční přepravy zapojili bez jeho souhlasu poněkud, - jak říkají nádražáci, mezi které už dnes patřím - s náskokem.
Ondra Tomeš a Hanka (Steinhauserová) Vávrová, bývalí členové 1. a 8. oddílu Junáka, střediska Javor Česká Třebová

„Silver A v paměti tří generací“
Památník Lidice a Československá obec legionářská pod záštitou ministra kultury a hejtmana Pardubického kraje, za podpory Pardubického kraje a Města Sezemice, pořádá třinácté setkání pamětníků paravýsadku Silver A, ležácké tragédie, pardubického odboje a jejich potomků.
Ve středu 12. ledna se uskuteční již třinácté setkání spolupracovníků operace Silver A, členů jejich rodin a všech, kteří byli na této významné odbojové akci účastni. Akce bude zahájena ve 14 hodin pietní vzpomínkou a kladením květinových darů v areálu Larischova vila U Zámečku 549, 530 03 Pardubice-Studánka.
Hlavní program bude od 15.30 hodin probíhat v sále Sezemický dům, kde se vedle historické přednášky Vlastislava Janíka, s názvem „Neobyčejní lidé. Podporovatelé paravýsadků z Velké Británie“ a hudebního vystoupení Ústřední hudby Armády České republiky, představí nová výstava „Děti, škola a válka“.  Ukázku z knihy Mauthausen – konečná stanice přečte herec a představitel Alfréda Bartoše z televizní minisérie Operace Silver A, pan Jiří Dvořák.
ení válečných veteránů, veteráni Policie ČR, Sokolské župy Východočeské a starostové měst a obcí.
Paraskupina SILVER A byla na území okupované vlasti vysazena 29. prosince 1941 společně se skupinami ANTHROPOID a SILVER B. Hlavním úkolem Silver A bylo zajistit radiové spojení mezi domácím odbojem a jeho zahraničním vedením v Londýně, vybudovat zpravodajskou síť a koordinovat domácí odboj. Radistovi SILVER A Jiřímu Potůčkovi se podařilo navázat spojení s Londýnem a udržovat ho po dobu více než pěti měsíců. SILVER A přímo spolupracoval s ANTHROPOIDEM a dalšími parašutisty při náletu na Škodovy závody v Plzni a podílel se na přípravě atentátu poskytováním radiového spojení.
Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl úspěšně proveden 27. května 1942 skupinou ANTHROPOID. Nacisté odvetou spáchali krvavé, brutální zločiny na českém národu. Vypálili a vyvraždili Lidice, Ležáky a popravili desítky přímých spolupracovníků výsadku SILVER A z Pardubicka a Červenokostelecka. Další tisíce obětí byly odvlečeny do koncentračních táborů, kde přežili jen nemnozí. 

Koncepce muzejnictví v Pardubickém kraji 

Pardubický kraj schválil koncepci rozvoje muzejnictví do roku 2026. Jeho odbor kultury, sportu a cestovního ruchu přímo řídí pět příspěvkových organizací tohoto typu a s dalšími spolupracuje nebo jim nabízí metodickou pomoc či programové dotace. Celkem je na území kraje 82 větších či menších muzejních institucí zřizovaných různými subjekty.
Krajská muzea sídlí v Pardubicích, Chrudimi, Vysokém Mýtě a Litomyšli. K nim se připojuje i Východočeská galerie jako muzeum umění. Všechny tvoří sbírky, které trvale uchovávají, zpracovávají a zpřístupňují veřejnosti. Ministerstvo kultury zřizuje v kraji Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi a Muzeum v přírodě Vysočina na Veselém Kopci a na Betlému Hlinsko. Národní památkový ústav pak provozuje Hipologické muzeum na zámku ve Slatiňanech. Ostatní muzea zřizují města, obce, soukromníci či jiné subjekty. Více ZDE

Milovníkům zámků otvírají i v zimě tři památky na Liberecku a Pardubicku

U příležitosti svátku Tří králů zpřístupňuje Národní památkový ústav, územní památková správa na Sychrově tři objekty ve své správě – na Liberecku ikonický Sychrov, spjatý s rodem Rohanů a také perlu mezi zámky, císařský zámek Zákupy na Českolipsku. Na Pardubicku je veřejnosti od dnešního dne zpřístupněný zámek Slatiňany, který prošel rozsáhlou stavební obnovou, která zahrnovala také vybudování speciální zimní trasy v přízemí zámku a která se veřejnosti po covidových opatřeních představuje v plné kráse až nyní.
Z technických důvodů není u zámku Sychrov přístupný zámecký park – variantou je procházka zámeckou oborou, a na Slatiňanech zahrada. Zde je variantou k procházce parková část areálu.
Na sklonku roku 2021 byla vydána monografie věnující se slatiňanskému zámku, jejímž autorem je kastelán ing. Jaroslav Bušta spolu se svými kolegy. Monografie zachycuje historii panství a v medailoncích představuje nejvýznamnější členy rodu Auerspergů, kteří slatiňanský zámek vlastnili. Vydaná monografie je rozšířeným, doplněným vydáním z roku 2015 a obsahuje již poznatky a fotografie po obnově zámku, zahrady i parku včetně dětského hospodářství. Její cena je 150,-Kč a lze ji zakoupit jak na pokladně zámku, tak na e-shopu NPÚ.
 
Co a kdy uvidíte na zámku Slatiňany:
Mimo hlavní návštěvnickou sezonu je zpřístupněna Zimní prohlídková trasa
6. 1. – 31. 3.: otevřeno od čtvrtka do soboty – začátky prohlídek vždy v 10, 13 a 15 hodin, v sobotu navíc prohlídka i v 11:30, pokladna otevřena vždy 15 minut před začátkem prohlídky, zámecká zahrada je uzavřena
(www.zamek-slatinany.cz;www.facebook.com/zamek.slatinany; www.instagram.com/zamekslatinany