Smutná zpráva:
zemřel Milan Alešík
Dnes přišla z německého Rainu velmi smutná zpráva,
která potvrdila, že můj spolužák z gymnázia Milan Alešík (*1948) v noci
na dnešek na 6. ledna 2022 po dlouhé těžké nemoci zemřel.
Je
Třebovák, který od roku 1968, tedy celých 53 roků žije v cizině. Po
okupaci sovětskými vojsky s celou rodinou odešli do ciziny i všechny
děti, Milan byl tehdy student druhého ročníku lékařské fakulty v Hradci
Králové. Využili tehdejší nepřehlednou dobu a přes Jugoslávii emigrovali
do Německa, nejdříve bydleli v bavorském Augsburgu. Zejména pro menší
děti z rodiny to byla tehdy velmi složitá situace, musely dostudovat v
ve změněném jazykovém prostředí a rodina musela provozovat svou živnost,
aby se všichni uživili. A Češi si nemohli otevřít krám na hlavní
třídě.... Pan Alešík nebyl zdráv, také brzo zemřel. Rodina se potom
přestěhovala do Rainu. Zde Milan po studiích získal místo učitele na
hlavní škole a potom i definitivu a místo řídícího učitele. Byl také
známou osobností ve městě i okolí. Celá rodina žila pohromadě a
společně, sám jsem se měl možnost o tom přesvědčit při své návštěvě po
otevření "železné opony".
Rodina byla stále v Bavorsku, ale měla doma ve Třebové mnoho přátel a po
otevření hranic bylo velkým sněm a cílem paní Antonie Alešíkové,
Milanovy maminky vrátit se domů, do České Třebové, do Javorky a opravit
si svůj dům v Zahradní ulici. A tak se zde často potom celá rodina
scházela o svátcích a dalších rodinných příležitostech. Přání vrátit se
domů do České Třebové se paní Alešíkové nakonec podařilo a spolu s
Dagmarou zde několik let spokojeně žily. Antonie Alešíková se dožila
vysokého věku, zemřela 20. října 2012.
Milan Alešík zůstal v Rainu, v Německu se chodí do penze mnohem později
než u nás a měl zde rodinu. Ale pravidelně se účastnil třídních srazů a
dokonce jsme společně podnikli třeba několik velikonočních výprav a
obnovili tak tradice ze svých studentských let. Léta emigrace však
některé vztahy přece jenom narušily. Rodina získala své pozemky zpět v
restituci, i když podle všeho ne v plné výměře. Byly spravedlivě
rozděleny všem dětem. Synové Dušan, Milan, Tibor a dcera Dagmar -
mamince slíbili, že budou plně využity nadále a že si při případném
prodeji výtěžek spravedlivě rozdělí. A zajistit vše měl právě
Milan jako snad "nejrozumnější". Bylo to
aktuální zvláště nyní v době, kdy bylo zřejmé, že nikdo z rodiny již
němá své vztahy s Českou Třebovou a Českotřebováky na takové úrovní, aby
se sem trvale nastěhoval. Zařídit to "na dálku" z Německa nebyl
jednoduchý problém. Právě v této době jsem s tímto problémem Milanovi pomáhal a znám tedy všechny záležitosti, které jsme museli
řešit velmi zblízka.
První čáru přes rozpočet udělal vodoprávní úřad, který na žádost ORVOSU
stanovil v roce 2010 na jejich pozemcích ochranné pásmo vodního zdroje a
tím podstatně omezil jejich využití, vlastně je znehodnotil. Žádosti o
změnu územního plánu byly odmítány z různých důvodů. Nejdříve to byla
stanovená bonita půdy II. jakosti. Když se podařilo zajistit
rebonifikaci, tak dle názoru některých vzdálených sousedů nelze na pozemcích stavět ani stavby rekreačního
využití, přestože chaty všude kolem jsou a nikomu to nevadí. Ale další 4
chaty na Alešíkově pozemku nemohli někteří sousedé snést, to by bylo
příliš.... Proti záměru Milana Alešíka na
změnu územního plánu dokonce vytvořili spolek Roubák, vlastně jen proto,
aby tomu zamezil, i když přímý vliv požadovaných vzdálených chatiček na
zmíněné stěžovatele žádný neexistuje. Milan se z toho velmi trápil,
nevěděl, z čeho zášť některých sousedů proti Alešíkově rodině vznikla.
Jako člověk, který žije desetiletí v Bavorsku, kde je zvyklý na pořádek
a ctění soukromého vlastnictví, nemohl pochopit, jak je možné, že si
sousedé dělají nárok na užívání Alešíkova soukromého pozemku pro venčení
psů, rekreaci a volný průchod jako by to byly obecní parcely s volným
přístupem. Dokonce zde byly káceny z iniciativy sousedů a bez dovolení nějaké dřeviny a
sousedé z chat v okolí běžně používají soukromý pozemek jako příjezdovou
cestu pro své automobily. Nechápal, jak je možné, že to musí majitel
pozemku trpět, ale chaty zde podle žádosti vytvořeného spolku postavit nesmí.
V té době byl Milan již velmi nemocen. Cesty do Třebové mu zamezil covid a pak dlouhodobě skoro každodenní dojíždění na chemoterapii do
nemocnice v Heidelbergu. Komplikace a vedlejší účiny ne zcela dobře
snášel, byl velmi oslabený. Všichni spolužáci jsme mu přáli uzdravení,
na posledním srazu abiturientů po 55 letech loni na podzim jsme se s ním
spojili alespoň dálkovým přístupem. Přáli mu zdraví, které mu nebylo
dáno.
Dne 6. ledna 2022 Milan Alešík zemřel ve věku 73 let. Čest jeho
památce ! Milan Mikolecký
Nové video
Českotřebovského deníku: Poslední loňský regionální hokejbal
Jde o zápas Regionální ligy Loko
Č. Třebová - Sršni Svitavy, který se hrál v listopadu a skončil
2:4 (sestřih 16 minut)
Tříkrálovou sbírkou pořádá v první polovině ledna Charita ČR. Její
výtěžek bude určen především na podporu charitních služeb v našem
regionu.
Přispět potřebným je možné několika způsoby:
-obcházejícím koledníkům
-do statických pokladniček umístěných v obchodech Konzum
-do on-line kasičky na webu trikralovasbirka.cz
-zasláním příspěvku na účet sbírky 66008822/0800 s variabilním
symbolem 777955036
-odesláním dárcovské SMS ve tvaru: DMS KOLEDA 30 (60 nebo 90) na číslo
87 777
Více informací najdete ZDE.
Tříkrálový koncert, který tradičně sbírku v našem městě doplňuje se
stejně jako v Lońském roce z
epidemiologických důvodů neuskuteční.
Jak
jsme před 30 lety poprvé pašovali Betlémské světlo
Každý
rok v prosinci, když se v médiích objevují informace o putování
Betlémského světla prostřednictvím skautů vlaky Českých drah za jejich
podpory z Rakouska do mnoha míst České republiky, rádi vzpomínáme na
prosinec roku 1991, dobu našeho středoškolského studia v Chocni, kdy
skautský vedoucí Vojta přišel s informací, že v brněnském kostele svaté
Máří Magdalény budou skauti rozdávat Betlémské světlo přivezené z Vídně
a ptal se, zda by ho někdo nepřivezl až do České Třebové. Zatímco dnes
se Betlémské světlo a jeho cesta a šíření (nejen) Českou republikou
staly už jakousi pevnou součástí tradic konce adventu a vánoc, my (a
mnoho dalších lidí kolem) jsme o něm tehdy slyšeli poprvé. Sehnali jsme
tedy dvě petrolejky a ráno rádi vlakem vyrazili za tímto netradičním
dobrodružstvím do města, kde jsme si o několik let později postupně oba
prodloužili svá studentská léta a pro hezčí polovinu z nás se dokonce
posléze stalo až do současnosti domovem.
I když se dnes železniční národní dopravce
k přepravě Betlémského světla jako k sympatické tradici hrdě hlásí, my
jsme tehdy ony dva plamínky pašovali jistě navzdory předpisům tehdejších
Československých státních drah pod lavicí vlakového kupé s obavami, aby
nám v petrolejových lampách nezhasly, abychom vagón nezapálili nebo
abychom nebyli zaměstnanci ČSD odhaleni a posléze nebyli vyloučeni z
přepravy nebo dokonce přinuceni onen "otevřený oheň" okamžitě uhasit. V
každém případě bychom asi nebyli pochváleni za to, že jsme dopravce do
dnes už tradiční přepravy zapojili bez jeho souhlasu poněkud, - jak
říkají nádražáci, mezi které už dnes patřím - s náskokem.
Ondra Tomeš a Hanka (Steinhauserová) Vávrová, bývalí členové 1. a 8.
oddílu Junáka, střediska Javor Česká Třebová
„Silver A v paměti tří generací“
Památník
Lidice a Československá obec legionářská pod záštitou ministra kultury a
hejtmana Pardubického kraje, za podpory Pardubického kraje a Města
Sezemice, pořádá třinácté setkání pamětníků paravýsadku Silver A,
ležácké tragédie, pardubického odboje a jejich potomků.
Ve středu
12. ledna se uskuteční již
třinácté setkání spolupracovníků operace Silver A, členů jejich rodin a
všech, kteří byli na této významné odbojové akci účastni. Akce bude
zahájena ve 14 hodin pietní vzpomínkou a kladením květinových darů
v areálu Larischova vila U Zámečku 549, 530 03 Pardubice-Studánka.
Hlavní program
bude od 15.30 hodin probíhat v sále Sezemický dům, kde se
vedle historické přednášky Vlastislava Janíka, s názvem
„Neobyčejní lidé. Podporovatelé paravýsadků z Velké Británie“
a hudebního vystoupení Ústřední hudby Armády České republiky,
představí nová výstava „Děti, škola a válka“. Ukázku
z knihy Mauthausen – konečná stanice přečte herec a
představitel Alfréda Bartoše z televizní minisérie Operace Silver A,
pan Jiří Dvořák.
ení válečných
veteránů, veteráni Policie ČR, Sokolské župy Východočeské a starostové
měst a obcí.
Paraskupina
SILVER A byla na území okupované vlasti vysazena 29. prosince 1941
společně se skupinami ANTHROPOID a SILVER B. Hlavním úkolem Silver A
bylo zajistit radiové spojení mezi domácím odbojem a jeho zahraničním
vedením v Londýně, vybudovat zpravodajskou síť a koordinovat domácí
odboj. Radistovi SILVER A Jiřímu Potůčkovi se podařilo navázat spojení
s Londýnem a udržovat ho po dobu více než pěti měsíců. SILVER A přímo
spolupracoval s ANTHROPOIDEM a dalšími parašutisty při náletu na Škodovy
závody v Plzni a podílel se na přípravě atentátu poskytováním radiového
spojení.
Atentát na
zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl úspěšně
proveden 27. května 1942 skupinou ANTHROPOID. Nacisté odvetou spáchali
krvavé, brutální zločiny na českém národu. Vypálili a vyvraždili Lidice,
Ležáky a popravili desítky přímých spolupracovníků výsadku SILVER A
z Pardubicka a Červenokostelecka. Další tisíce obětí byly odvlečeny do
koncentračních táborů, kde přežili jen nemnozí.
Koncepce muzejnictví v Pardubickém
kraji
Pardubický kraj schválil koncepci rozvoje muzejnictví do roku
2026. Jeho odbor kultury, sportu a cestovního ruchu přímo řídí pět
příspěvkových organizací tohoto typu a s dalšími spolupracuje nebo
jim nabízí metodickou pomoc či programové dotace. Celkem je na území
kraje 82 větších či menších muzejních institucí zřizovaných různými
subjekty.
Krajská muzea sídlí v Pardubicích, Chrudimi, Vysokém Mýtě a
Litomyšli. K nim se připojuje i Východočeská galerie jako muzeum
umění. Všechny tvoří sbírky, které trvale uchovávají, zpracovávají a
zpřístupňují veřejnosti. Ministerstvo kultury zřizuje v kraji Muzeum
loutkářských kultur v Chrudimi a Muzeum v přírodě Vysočina na
Veselém Kopci a na Betlému Hlinsko. Národní památkový ústav pak
provozuje Hipologické muzeum na zámku ve Slatiňanech. Ostatní muzea
zřizují města, obce, soukromníci či jiné subjekty.
Více ZDE
Milovníkům zámků otvírají i v zimě tři památky na
Liberecku a Pardubicku
U
příležitosti svátku Tří králů zpřístupňuje Národní památkový ústav,
územní památková správa na Sychrově tři objekty ve své správě – na
Liberecku ikonický
Sychrov, spjatý s rodem
Rohanů a také perlu mezi zámky, císařský zámek Zákupy na Českolipsku.
Na Pardubicku je veřejnosti od dnešního dne zpřístupněný zámek
Slatiňany, který prošel rozsáhlou stavební obnovou, která zahrnovala
také vybudování speciální zimní trasy v přízemí zámku a která se
veřejnosti po
covidových opatřeních
představuje v plné kráse až nyní.
Z technických důvodů není
u zámku Sychrov
přístupný zámecký park – variantou je procházka zámeckou oborou, a na
Slatiňanech zahrada. Zde je variantou k procházce parková část areálu.
Na sklonku roku 2021 byla vydána monografie věnující se
slatiňanskému zámku, jejímž autorem je kastelán ing. Jaroslav Bušta
spolu se svými kolegy. Monografie zachycuje historii panství a
v medailoncích představuje nejvýznamnější členy rodu Auerspergů, kteří
slatiňanský zámek vlastnili. Vydaná monografie je rozšířeným,
doplněným vydáním z roku 2015 a obsahuje již poznatky a fotografie po
obnově zámku, zahrady i parku včetně dětského hospodářství. Její cena
je 150,-Kč a lze ji zakoupit jak na pokladně zámku, tak na e-shopu NPÚ.
Co a kdy uvidíte na zámku Slatiňany:
Mimo hlavní návštěvnickou sezonu je zpřístupněna Zimní prohlídková
trasa
6. 1. – 31. 3.:
otevřeno od čtvrtka do soboty – začátky prohlídek vždy v 10,
13 a 15 hodin, v sobotu navíc prohlídka i v 11:30,
pokladna otevřena vždy 15 minut před začátkem prohlídky, zámecká
zahrada je uzavřena
(www.zamek-slatinany.cz;www.facebook.com/zamek.slatinany;
www.instagram.com/zamekslatinany
|