Transport smrti

Smutná lednová událost před 77 lety. Vzpomínky jsou dodnes a pamětníci také. Událost se stala 21. ledna, kdy v České Třebové na nádraží zastavil na prvním nástupišti  nákladní vlak s otevřenými vagóny na kterých bylo ubozí vězňové převáženi po hlavní trati a lidé jím přes tehdejší betonový plot ze Slovanské ulice házely nakoupené kousky chleba.  I tak mnoho vězňů umrzlo, byli vyhozeni z vlaku a v České Třebové jsou pochováni.....  Jedním z pamětníků, kteří si tuto událost pamatuje (i když vyla v jeho dětském věku) je Cyril Pucholt, který právě v té době ve Slovanské ulici bydlel a tak není divu, že vše udělalo na tehdy šestiletého kluka velký dojem.

O sdělení jeho zážitků spojených s touto událostí po tolika letech a tuto dobu jsme se na Cyrila Pucholta obrátili a byli jsme úspěšní. Bude tedy možné toto svědectví  k výročí zmíněné události poslechnout jak v Českém rozhlase, tak na videu Českotřebovského deníku.

Vzpomínka na válku

Byl březen nebo duben roku 1945, blíže si to už nepamatuji, ale vím,  že bylo hezky a teplo. bylo kolem poledne, už jsem byl ze školy doma, když někdo přivezl do naší Tkalcovské ulice zprávu, že se směrem k nám od nádraží blíží skupina ruských zajatců.

Několik žen z ulice, včetně mojí maminky, začalo honem shánět, co bylo doma k jídlu vhodného pro tuto situaci a také něco dostaly v pekařství u Unzeitigů a šly čekat na křižovatku Litomyšlské ulice, naproti Stolínovu řeznictví. Když se ten smutný průvod, který ve dvou skupinách čítal asi 150 až 200 osob přiblížil, začaly jim ženy házet, co předtím nashromáždily. Moje maminka měla plnou zástěru krájeného i lámaného chleba.  V průvodu byli zbědovaní, ale hlavně nesmírně hladoví lidé. Zoufale se vrhali na vzduchem létající potravu a co dopadlo na zem, o to se mezi sebou bezohledně rvali. Jako desetiletý kluk jsem poprvé v ruce viděl, co je to hlad. Němečtí vojáci, hlavně pod vlivem blížícího se konce války, nebyli k počínání žen nijak agresivní, pouze zaháněli zajatce do tvaru. Jeden voják však nevydržel s nervy a namířil na moji maminku pušku a něco německy zakřičel. Když mu řekla, že nerozumí, odpověděl ji německou češtinou "Nechte si to pro své děti, budete to potřebovat!" Průvod zahnul pod podjezd směrem do Křivolíku. Maminka šla dále s nimi. Chtěl jsem se k ní přidat, ale lidé mě zahnali zpátky. Zůstal jsem celou dobu na ulici a ta třičtvrtěhodina, než se maminka vrátila s prázdnou zástěrou a uplakaná, byla pro mne velmi zlá. Bál jsem se o ni. Co se stalo se zajatci, jsem se nikdy nedozvěděl. Vzpomínka na tuto epizodu mě ale zůstala na celý život.

Karel Morkes, Okna u Litoměřic

Ohlas: Chtěl bych také potvrdit událost,kterou popisuje pan Morkes z Litoměřic.Já jsem sice nebyl očitým svědkem,proběhlo to dopoledne,ale vím to z vyprávění mé matky,která ten hladový pochod ruských zajatců viděla i pomáhala nasytit.  Bohumil Kšír

Mozaika vzpomínek na válečné události

Pokud jako pamětník chci vzpomenout událostí, které  se udály před 60 lety v České Třebové, musím vzpomenout i události starší. Především vzpomenu květnovou částečnou mobilizaci Československé  armády. To je první událost, která se dotkla mnohých občanů města. Vzpomínám, jak se známými černými kufírky na ramenou putovali na nádraží, aby odjeli k útvarům svého mobilizačního určení. A jen o pár měsíců později je následovali v září 1938 další. Jen o několik málo dní  potom přišla další rána  pro Třebovou a její obyvatele - Mnichov. Když vešly ve známost mnichovské dohody a jejich důsledky pro Třebovou,sešel se na náměstí  večer velký dav lidí, který hlasitě protestoval proti mnichovským dohodám i jejich tvůrcům. Hlavním cílem byla především Francie a Anglie - naši spojenci, vystoupilo mnoho řečníků s protestními projevy a byly zde i "horké hlavy", tj. občané, kteří vybízeli  občany k tažení do Rybníka a pogromu proti rybnickým Němcům. Naštěstí se podařilo tento záměr odvrátit. V několika dnech se k až k prvním domům města ve směru od Rybníka přisunula hrozba velice závažná - hranice Hitlerovy velkoněmecké říše. Rybník se stal součástí Sudetské župy a ta součástí Hitlerovy Třetí říše. Česká Třebová  ztratila železniční spojení s ostatním územím republiky, protože i ve směru na Ústí byla trať  přerušena včleněním Hylvát do Sudet. Vlaky českých drah přes Sudety jezdit nesměly. A tak mnoho železničářů se ocitlo bez  práce a postupně se stěhovali - bez rodin - za prací na nádraží nebo do dílen v Nymburku, Jihlavě i jinde. Tento stav trval prakticky až do doby, kdy Hitler spolkl i zbytek republiky vytvořením Protektorátu Čech a Moravy.

Další události následovaly už pod přímým a vlivem a působením nacistů. Pod vlivem  okupace několika desítek třebovských občanů utíkalo přes Polsko zejména do Francie a Anglie, aby později bojovali buď přímo v armádách těchto států nebo později v jednotkách naší armády na území těchto i jiných států vytvořených. Pak vypukla válka. Ihned po jejím zahájení se snažili nacisté zastrašit obyvatelstvo a  zajistit klid na okupovaných území vzetím rukojmí s hrozbou jejich popravy v případě jakéhokoliv odporu či nepokojů. Ve Třebové tak postihli  např. i starostu města a několik dalších vážených občanů města. Další dramatickou událostí byl zákaz činnosti Sokola a Skautu. Samozřejmou odpovědí bylo vytvoření mnoha odbojových organizací, které s větším či menším úspěchem se snažily narušovat týl nepřítele, zejména potom, když se zavázal do boje s tehdejším Sovětským svazem. Následovaly represe, zatýkáním, popravy. Nacistickými koncentráky, a věznicemi prošlo několik set občanů města a desítky skončily na popravištích. Každá vlna zatýkání, každá zpráva o zmaření životů se stala vždy dramatickou událostí pro všechny občany města. Připomenu jen některé - zatčení a poprava několika absolventů gymnasia, kteří v období, kdy se Hitler chystal k napadení SSSR a po porážce Francie a okupaci Holandska, Belgie, Dánska začal přesunovat své armády ze západu na východ, sledovali pohyb, množství a cíle vlaků a výzbroj,kterou vezou a podávali o tom velmi cenné zprávy  Rusům. Další vlna zatýkání postihla ilegální organizaci ÚVOD v čele s parnickým poštmistrem Votroubkem, ilegální organizaci Sokola v čele s třebovskými občany Hýblem, Nastoupilem a jinými, desítky zatčených byly po zabití konfidenta Kolčavy - hrdinů i obětí odporu občanů Českotřebovska bylo tolik, že nelze připomenout všechny, kteří neváhali obětovat za nás všechny svoji svobodu i životy. Nemůžeme ale jinak, než si jejich oběti stále připomínat. Pokládám proto na úvod k vyprávění o událostech před 60 lety je připomenout, neboť, neboť ony z dřívějších událostí událostí logicky vyplynuly, jsou často jejich důsledkem,následkem a co do dramatičností často jen slabým odvarem.

Bohumil Kšír, Benešov  (pokračování seriálu článků z roku 2005)

Ani Karel Morkes, ani Bohumil Kšír již dnes nežijí....