Českotřebovský deník 78

Českotřebovský deník 78/2022 (19/3)

Ing. Jiří Vencl šedesátníkem

Ing. Jiří Vencl má podle rodného listu datum narození určen na 15. březen 1962. Tento týden byl tedy spojen s oslavami, šedesátka se má oslavit jak se sluší a patří. Připomeňme, že před deseti lety byl pro slavení "padesátky" využit celý Národní dům, letos není v provozu a tak Jirka Vencl a jeho přátelé vzali zavděk všechny prostory Restaurace Hory. A udělali opravdu dobře. V úterý 15. března se zde na oslavě sešlo více než 130 přátel a známých oslavujících jubilanta prakticky z celé České republiky a také přijelo hodně návštěvníků ze Slovenska. Vždyť právě v Bratislavě Jiří Vencl tak dlouho pracoval. Přišla samozřejmě celá rozvětvená rodina, spolužáci z gymnázia i vysoké školy železniční v Žilině, spolupracovníci z Českých drah, Správy železnic, členové předsednictva ČD Cargo, CZ Logistic, Expres Group, ZS Cargo a dalších železničních organizací, šachisté...

Jmenovitě pak významní hosté, které je třeba jmenovitě uvést: Starostka města Magdaléna Peterková, místostarosta Josef Kopecký, radní Pardubického kraje a kandidát na senátora za KDU-ČSK Petr Fiala, generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda, Berd Zool z Berlína, spolupracovník, který pomáhal zajistit německou licenci pro ČD Cargo, Ing. Miroslav Hopta z Humenného, člen představenstva ZS Cargo a přijel také majitel golfového hřiště v Dolní Dobrouči.. Akce měla také benefiční rozměr, vybrala se zajímavá částka ve prospěch zdravotně postiženého chlapce z Dolní Dobrouče. Zajímavým zpestřením program odpoledne byla komentovaná prohlídka Kaple P. Marie pomocné (J. John), Mnozí zde byli skutečně poprvé a velmi si možnosti prohlídky této kaple považovali. Setkání u příležitosti šedesátin Jiřího Vencla mělo i zajímavý a kvalitní hudební program. "Nahoře" na sále vystoupila velmi kvalitní kapela Beatles revival (z Kladna), která byla naštěstí pořadatelem objednána s velkým předstihem, patří k nejlepším revivalovým skupinám u nás i v Evropě, je doslova na roztrhání a vystupuje po Evropě, právě dnes 19/3 např. v Dánsku a v neděli v Holandsku. "Dole" v prostoru bývalé vinárny pak vystoupila cimbálová muzika Zádruha, kterou dobře znají např. návštěvníci Lidových plesů. Akce byla ze strany majitele restaurace Hory Miroslavem Seďou velmi dobře připravena. Další podrobnosti a zejména fotografie uvedu v samostatném dokumentu.

Ještě důležité doplnění pro ty co nevědí: Ing. Jiří Vencl pracuje v pozici provozního ředitele společnosti RETRACK Czech, s.r.o., která sídlí v České Třebové v lokalitě železničního překladiště v bývalé celnici (Matyášova ulice 2215) Je to přepravní a logistická firma, která vznikla před pěti lety 28.6. 2017 a za tak krátkou chvíli se dokázala ve svých přepravních a logistických výkonech vyšvihnout mezi přední české dopravce. Ing. Jiří Vencl jako její zakladatel zde dokázal využít své kontakty a zkušenosti z práce v tomto oboru jak u slovenských společností, tak v ČD Cargo. (mm)

Naděje si připomíná 25 let působení na sídlišti Borek v České Třebové

Město Česká Třebová v únoru 1997 dokončilo rekonstrukci panelového domu po sovětské armádě tzv. "kachláku" č.p. 2084-86 a rozhodlo se v něm zřídit 53 malometrážních bytů pro sociálně slabé občany a pro občany na okraji společnosti. Proto, aby byly zachovány hodnoty do rekonstrukce vložené, vypsalo město výběrové řízení na provozování sociálních a správcovských služeb v tomto domě. Toto výběrové řízení rozhodlo o tom, že od 1.3.1997 bude tyto služby vykonávat Naděje o.s. O rok později v listopadu 1998 převzala Naděje o.s. do své správy i další tehdy právě nově dokončený "pavlačový" dům č.p. 2089 s 16 byty. Přelomovým rokem se stal rok 2007, kdy vyšel nový zákon o sociálních službách. Naděje o.s. v České Třebové je registrovanou terénní službou a naplňuje standardy kvality sociální práce.

Poslání: Naděje o.s., pobočka Česká Třebová na sídlišti Borek poskytuje terénní sociální služby na základě křesťanských principů lásky a respektu k potřebám lidí. Služba je poskytována v nepřetržitém provozu osobám sociálně vyloučeným nebo tímto vyloučením ohroženým s cílem pomoci jim k návratu do společnosti.

Cíl: Snížení závislosti osob z cílové skupiny na poskytované službě ( uplatnění v zaměstnání, získání vlastního bydlení) Snížení počtu trestných činů na sídlišti Borek Zlepšení soužití majoritní a menšinové společnosti na sídlišti Borek.

V prvních letech byly pro činnost Naděje pouze k dispozici nevyhovující prostory v suterénu objektu, tzv. Klub David, od 1.9.2010, tedy již 12. rokem funguje také tzv. "Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež". Jakkoliv se jeho název zdá málo vhodný a "kostrbatý", tak označuje velmi potřebný prostor pro setkávání a účelné volnočasové vyžití zejména mládeže. Takový prostor je právě pro tuto lokalitu zcela nezbytný a těžko si představit, že by nebyl k dispozici. Sociální byty jsou stále zapotřebí , stejně právě jako činnost Naděje. Jde o "vyloučenou" lokalitu vyžadující velkou pozornost, zlepšení situace v Borku se následně jistě projeví i v dalších činnostech, především v úrovni základního školství. Zlepšení v lokalitě nastalo po otevření třídy mateřské školy, která zajišťuje potřebnou předškolní výchovu dětí nutnou pro zlepšení úspěšnosti při nástupu do první třídy základní školy. Navíc zde je zde možné zřizovat třídu pro děti s odkladem základní školní docházky. I tak je ovšem přístup ke vzdělávání pro děti z oblasti ztížený a ovlivňuje to i výsledky ve vzdělávání dětí v celkovém přehledu v rámci města nebo ORP.

Několik právě uvolněných sociálních bytech nyní bylo vybaveno pro ukrajinské uprchlíky. I jim může být Naděje pomocí.

15 let funguje soustava cyklo & in-line stezek v údolí Tiché Orlice a Třebovky

První trasa "cyklokrálovství" otevřená v roce 2007 však ještě do České Třebové nevedla. Ta byla slavnostně otevřena až na jaře roku 2008, nebyla však v celé délce vhodná pro in-line bruslení a dost velké části vedla po místních komunikacích. Fotografie je ze slavnostního otevření na Lhotce, kde se úsek skutečné cyklostezky podařilo postavit.

V roce 2009 pak byla cyklostezka postavena do Chocně. Celkem má mít tato soustava teoreticky délku 40km, v současné době je však trasa podél železniční trati z Ústí na Brandýs v podstatě nesjízdná a nelze ji jako cyklostezku označit. Bude to trvat ovšem ještě celý letošní rok a pak by měli dodavatelé stavby všechno zase vrátit zpátky do cykloprovozu na opravené trase. Frekvence cyklistů na trase bývá zejména v letních měsících velká. Historicky lze najít např. data z měření frekvence v letním dnu

14.8.2011, kdy se na všech třech větvích stezek z Ústí nad Orlicí do Letohradu, do Chocně a do České Třebové pohybovalo celkem 5 540 uživatelů za den, z toho bylo 12,4 % in-line bruslařů, ostatní byli cyklisté a jen minimum pěších a jinak se pohybujících účastníků. Tehdy se ukázalo že rychle narůstá obliba cyklotrasy podél Orlice z Ústí na Choceň, což je bohužel práce ta část, která je dnes uzavřena. Sledovatelný byl také nárůst počtu bruslařů. Po otevření všech větví v roce 2009 jich bylo 9,8 %, nyní jich o 2,6 % přibylo. Jsou však samozřejmě ještě jiné daleko vytíženější cyklotrasy, např. Praha – Zbraslav nebo Nymburk – Poděbrady. O to více mohou naše cyklostezky být vhodnou trasou k relaxaci a sportovnímu vyžití uprostřed přírody.

Město Česká Třebová navíc loni na podzim přidalo do této soustavy další důležitou cyklotrasu přes Podhorku do Rybníka. Měření frekvence zde provedeno nebylo, ale ukázalo se, že i v zimních měsících zde byla frekvence cyklistů, ale také pěších opravdu velká.

Fotografie pro pamětníky: Škola na Parníku

Kolem roku 1860 se vyučovalo v č.p. 107 na rohu Ústecké a Dukelské ulice. Soukromě zde učil Vincenc Vymetal, obecní písař. Míval 10 - 20 žáků, jeho smrtí škola zanikla. Jiné děti chodily na Lhotku nebo do Třebové.

Až do roku 1868 nebyla na Parníku škola. Protože tohoto roku zde žilo 148 školních dětí, rozhodla se obec pro ně vystavět budovu. Budova dostala č. p. 109. Stavitel J. Vulc z České Třebové prostavěl 6 121 zlatých. Škola byla slavnostně vysvěcena 22. listopadu 1868. Druhá třída zde byla zřízena již roku 1869, roku 1885 pak dokonce i třetí třída. Prvním řídícím učitelem se stal František Hirsch s ročním platem 210 zlatých. Po otevření nové budovy u silnice se do této budovy přestěhoval místní obecní úřad, dnes budova „Za Vodou“ slouží sportovcům.

S rozvojem průmyslu vzrostl i počet obyvatel, proto bylo rozhodnuto o stavbě nové školy u silnice na Ústí nad Orlicí. Stavbou školy v hodnotě 43 749 Kč byl pověřen třebovský stavitel František Plašil. Škola byla dostavěna v roce 1901, měla 4 učebny. Ve čtvrté se však začalo učit až v roce 1905. Roku 1907 byla otevřena pátá třída, a to opět ve staré škole. Protože roku 1910 bylo již 400 dětí školou povinných, rozhodla se obec v roce 1911 přistavět 4 třídy na severní straně. Když byly v roce 1920 otevřeny první třídy měšťanských škol, objevila se nutnost dalšího rozšíření školy, a tak roku 1921 byla provedena nástavba 2. patra.

Horní fotografie: škola Parník ještě jednopatrová před rokem 1910, Dolní snímek z doby před rokem 1920 a třetí snímek zřejmě z období po II. sv. válce. (archiv Základní školy Parník a soukromý archiv Martina Šebely)

Před 10 lety zemřel hostinský Miloslav Kašpar

Ve středu dne 25. ledna 2012 zemřel ve věku nedožitých 88 let někdejší populární a oblíbený českotřebovský hostinský Miloslav Kašpar. Narodil se dne 23. února 1924 v Dašicích, měl ještě tři sourozence. Rodiče krátce po sobě zemřeli na epidemii tyfu, byly osiřelé děti rozebrány příbuznými na vychování. Miloslav se dostal ke svým prarodičům do Chocně.

Vychodil čtyři třídy klasického Rašínova státního gymnázia v Hradci Králové a v době od 20. března 1940 do 20. září 1942 se vyučil číšníkem v hotelu „U nádraží“ Františka Jarolíma v Chocni. Během učení navštěvoval Miloslav Kašpar Živnostenskou pokračovací školu pro živnosti potravní ve Vysokém Mýtě. Po odchodu z choceňského hotelu v letech 1949 – 1951 absolvoval Hotelovou školu v Mariánských Lázních. Svá studia uzavřel v roce 1965 maturitou na Střední ekonomické škole veřejného stravování v Brně. Od roku 1951 nalezl Miloslav Kašpar zaměstnání jako odborný referent Pohostinství Praha.

Dne 1. července 1966 nastoupil jako vedoucí do českotřebovské restaurace Modrá hvězda v domě čp. 35 na dnešním Starém náměstí. Zde jej má řada z nás dosud v živé paměti. V této funkci zde setrval až do 31. prosince 1980. Současně s ním zde nalezla zaměstnání také jeho manželka Danuška, rozená Fišerová, s níž se oženil v dubnu 1954. Z manželství se narodil syn Miloslav. Restaurace Modrá hvězda pod jeho vedením jen vzkvétala. (Podle Martina Šebely)