Ing. Jiří Vencl šedesátníkem
Ing. Jiří Vencl má podle
rodného listu datum narození určen na 15. březen 1962. Tento týden byl
tedy spojen s oslavami, šedesátka se má oslavit jak se sluší a patří.
Připomeňme, že před deseti lety byl pro slavení "padesátky" využit celý
Národní dům, letos není v provozu a tak Jirka Vencl a jeho přátelé vzali
zavděk všechny prostory Restaurace Hory. A udělali opravdu dobře. V
úterý 15. března
se zde na oslavě sešlo více než 130 přátel a známých oslavujících
jubilanta prakticky z celé České republiky a také
přijelo hodně návštěvníků ze Slovenska. Vždyť právě v Bratislavě Jiří
Vencl tak dlouho pracoval. Přišla samozřejmě celá rozvětvená rodina,
spolužáci z gymnázia i vysoké školy železniční v Žilině, spolupracovníci
z Českých drah, Správy železnic, členové předsednictva ČD Cargo, CZ
Logistic, Expres Group, ZS Cargo a dalších železničních
organizací, šachisté...
Jmenovitě pak významní hosté, které je
třeba jmenovitě uvést: Starostka města Magdaléna Peterková,
místostarosta Josef Kopecký, radní Pardubického kraje a kandidát
na senátora za KDU-ČSK Petr Fiala, generální ředitel Správy
železnic Jiří Svoboda, Berd Zool z Berlína, spolupracovník, který
pomáhal zajistit německou licenci pro ČD Cargo, Ing. Miroslav Hopta z
Humenného, člen představenstva ZS Cargo a přijel také majitel golfového
hřiště v Dolní Dobrouči.. Akce měla také benefiční rozměr,
vybrala se zajímavá částka ve prospěch zdravotně postiženého chlapce z
Dolní Dobrouče. Zajímavým zpestřením program odpoledne byla komentovaná
prohlídka Kaple P. Marie pomocné (J. John), Mnozí zde byli skutečně
poprvé a velmi si možnosti prohlídky této kaple považovali. Setkání u
příležitosti šedesátin Jiřího Vencla mělo i zajímavý a kvalitní hudební
program. "Nahoře" na sále vystoupila velmi kvalitní kapela Beatles
revival (z Kladna), která byla naštěstí pořadatelem objednána s velkým
předstihem, patří k nejlepším revivalovým skupinám u nás i v Evropě, je
doslova na roztrhání a vystupuje po Evropě, právě dnes 19/3 např.
v Dánsku a v neděli v Holandsku. "Dole" v prostoru bývalé vinárny
pak vystoupila cimbálová muzika Zádruha, kterou dobře znají např.
návštěvníci Lidových plesů. Akce byla ze strany majitele restaurace Hory
Miroslavem Seďou velmi dobře připravena. Další podrobnosti a zejména
fotografie uvedu v samostatném dokumentu.
Ještě důležité doplnění pro ty co
nevědí: Ing. Jiří Vencl pracuje v pozici provozního ředitele společnosti
RETRACK Czech,
s.r.o., která sídlí v České Třebové v lokalitě železničního překladiště v
bývalé celnici (Matyášova ulice 2215) Je to přepravní a logistická firma,
která vznikla před pěti lety 28.6. 2017 a za tak krátkou chvíli se
dokázala ve svých přepravních a logistických výkonech vyšvihnout
mezi přední české dopravce. Ing. Jiří Vencl jako její zakladatel zde
dokázal využít své kontakty a zkušenosti z práce v tomto oboru jak u
slovenských společností, tak v ČD Cargo. (mm)
Naděje si připomíná
25 let působení na sídlišti Borek v České Třebové
Město Česká Třebová v únoru 1997 dokončilo
rekonstrukci panelového domu po sovětské armádě tzv. "kachláku" č.p.
2084-86 a rozhodlo se v něm zřídit 53 malometrážních bytů pro sociálně
slabé občany a pro občany na okraji společnosti. Proto, aby byly zachovány
hodnoty do rekonstrukce vložené, vypsalo město výběrové řízení na
provozování sociálních a správcovských služeb v tomto domě. Toto výběrové
řízení rozhodlo o tom, že od 1.3.1997 bude tyto služby vykonávat Naděje
o.s. O rok později v listopadu 1998 převzala Naděje o.s. do své správy i
další tehdy právě nově dokončený "pavlačový" dům č.p. 2089 s 16 byty. Přelomovým
rokem se stal rok 2007, kdy vyšel nový zákon o sociálních službách. Naděje
o.s. v České Třebové je registrovanou terénní službou a naplňuje standardy
kvality sociální práce.
Poslání: Naděje
o.s., pobočka Česká Třebová na sídlišti Borek poskytuje terénní sociální
služby na základě křesťanských principů lásky a respektu k potřebám
lidí. Služba je poskytována v nepřetržitém provozu osobám sociálně
vyloučeným nebo tímto vyloučením ohroženým s cílem pomoci jim k návratu
do společnosti.
Cíl: Snížení
závislosti osob z cílové skupiny na poskytované službě ( uplatnění
v zaměstnání, získání vlastního bydlení)
Snížení počtu trestných činů na sídlišti
Borek Zlepšení soužití majoritní a menšinové společnosti na sídlišti
Borek.
V prvních
letech byly pro činnost Naděje pouze k dispozici nevyhovující prostory v
suterénu objektu, tzv. Klub David, od 1.9.2010, tedy již 12. rokem
funguje také tzv. "Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež".
Jakkoliv se jeho název zdá málo vhodný a "kostrbatý", tak označuje velmi
potřebný prostor pro setkávání a účelné volnočasové vyžití zejména
mládeže. Takový prostor je právě pro tuto lokalitu zcela nezbytný
a těžko si představit, že by nebyl k dispozici. Sociální byty jsou stále
zapotřebí , stejně právě jako činnost Naděje. Jde o "vyloučenou"
lokalitu vyžadující velkou pozornost, zlepšení situace v Borku se
následně jistě projeví i v dalších činnostech, především v úrovni
základního školství. Zlepšení v lokalitě nastalo po otevření třídy
mateřské školy, která zajišťuje potřebnou předškolní výchovu dětí nutnou
pro zlepšení úspěšnosti při nástupu do první třídy základní školy.
Navíc zde je zde možné zřizovat třídu pro děti s odkladem základní
školní docházky. I tak je ovšem přístup ke vzdělávání pro děti z oblasti
ztížený a ovlivňuje to i výsledky ve vzdělávání dětí v celkovém přehledu
v rámci města nebo ORP.
Několik právě uvolněných sociálních bytech nyní bylo vybaveno pro
ukrajinské uprchlíky. I jim může být Naděje pomocí.
15 let funguje soustava
cyklo & in-line
stezek v údolí Tiché Orlice a
Třebovky
První
trasa "cyklokrálovství" otevřená v roce 2007 však ještě do České Třebové
nevedla. Ta byla slavnostně otevřena až na jaře roku 2008, nebyla však
v celé délce vhodná pro in-line bruslení a dost velké části vedla po
místních komunikacích. Fotografie je ze slavnostního otevření
na Lhotce, kde se úsek skutečné cyklostezky podařilo postavit.
V roce 2009 pak byla cyklostezka postavena do Chocně. Celkem má mít tato soustava teoreticky délku 40km, v současné době je
však trasa podél železniční trati z Ústí na Brandýs v podstatě nesjízdná
a nelze ji jako cyklostezku označit. Bude to trvat ovšem ještě celý
letošní rok a pak by měli dodavatelé stavby všechno zase vrátit zpátky
do cykloprovozu na opravené trase. Frekvence cyklistů na trase bývá
zejména v letních měsících velká. Historicky lze najít např. data z
měření
frekvence v letním dnu
14.8.2011, kdy se na všech třech větvích stezek z Ústí nad Orlicí do
Letohradu, do Chocně a do České Třebové pohybovalo celkem 5 540
uživatelů za den,
z toho bylo 12,4 % in-line bruslařů, ostatní byli cyklisté a jen minimum
pěších a jinak se pohybujících účastníků. Tehdy se ukázalo že rychle
narůstá obliba cyklotrasy podél Orlice z Ústí na Choceň, což je bohužel
práce ta část, která je dnes uzavřena. Sledovatelný byl
také nárůst
počtu bruslařů.
Po otevření všech větví v roce 2009 jich bylo 9,8 %, nyní jich o 2,6 %
přibylo. Jsou však samozřejmě ještě jiné daleko vytíženější
cyklotrasy, např. Praha
– Zbraslav nebo Nymburk – Poděbrady. O to více mohou naše cyklostezky
být vhodnou trasou k relaxaci a sportovnímu vyžití uprostřed přírody.
Město Česká Třebová navíc loni na podzim přidalo do této soustavy další
důležitou cyklotrasu přes Podhorku do Rybníka. Měření frekvence zde
provedeno nebylo, ale ukázalo se, že i v zimních měsících zde byla
frekvence cyklistů, ale také pěších opravdu velká.
Fotografie pro
pamětníky: Škola na Parníku
Kolem roku 1860 se vyučovalo v č.p. 107 na rohu Ústecké a Dukelské
ulice. Soukromě zde učil Vincenc
Vymetal, obecní písař. Míval 10 - 20 žáků, jeho smrtí škola zanikla. Jiné
děti chodily na Lhotku nebo do Třebové.
Až do roku 1868 nebyla na Parníku škola. Protože tohoto roku zde žilo
148 školních dětí, rozhodla se obec pro ně vystavět budovu. Budova dostala
č. p. 109. Stavitel J. Vulc z České Třebové prostavěl 6 121 zlatých.
Škola byla slavnostně vysvěcena 22. listopadu 1868. Druhá třída zde byla
zřízena již roku 1869, roku 1885 pak dokonce i třetí třída. Prvním
řídícím učitelem se stal František Hirsch s ročním platem 210 zlatých. Po
otevření nové budovy u silnice se do této budovy přestěhoval místní
obecní úřad, dnes budova „Za Vodou“ slouží sportovcům.
S rozvojem průmyslu vzrostl i počet obyvatel, proto bylo rozhodnuto o
stavbě nové školy u silnice na Ústí nad Orlicí. Stavbou školy v hodnotě
43 749 Kč byl pověřen třebovský stavitel František Plašil. Škola byla
dostavěna v roce 1901, měla 4 učebny. Ve čtvrté se však začalo učit až
v roce 1905. Roku 1907 byla otevřena pátá třída, a to opět ve staré škole.
Protože roku 1910 bylo již 400 dětí školou povinných, rozhodla se obec
v roce 1911 přistavět 4 třídy na severní straně. Když byly v roce 1920
otevřeny první třídy měšťanských škol, objevila se nutnost dalšího
rozšíření školy, a tak roku 1921 byla provedena nástavba 2. patra.
Horní fotografie: škola
Parník ještě jednopatrová před rokem 1910, Dolní snímek z doby před
rokem 1920 a třetí snímek zřejmě z období po II. sv. válce. (archiv
Základní školy Parník a soukromý archiv Martina Šebely)
Před 10 lety zemřel
hostinský Miloslav Kašpar
Ve
středu dne 25. ledna 2012 zemřel ve věku nedožitých 88 let někdejší
populární a oblíbený českotřebovský hostinský Miloslav Kašpar. Narodil se
dne 23. února 1924 v Dašicích, měl ještě tři sourozence. Rodiče krátce po sobě
zemřeli na epidemii tyfu, byly osiřelé děti rozebrány příbuznými na
vychování. Miloslav se dostal ke svým prarodičům do Chocně.
Vychodil čtyři třídy
klasického Rašínova státního gymnázia v Hradci Králové a v době od 20. března 1940 do 20. září 1942 se vyučil číšníkem
v hotelu „U nádraží“ Františka Jarolíma v Chocni. Během učení navštěvoval Miloslav Kašpar Živnostenskou pokračovací školu
pro živnosti potravní ve Vysokém Mýtě. Po odchodu z choceňského hotelu v
letech 1949 – 1951 absolvoval Hotelovou školu v Mariánských Lázních. Svá
studia uzavřel v roce 1965 maturitou na Střední ekonomické škole
veřejného stravování v Brně. Od roku 1951 nalezl Miloslav Kašpar
zaměstnání jako odborný referent Pohostinství Praha.
Dne 1. července 1966 nastoupil jako vedoucí do českotřebovské restaurace
Modrá hvězda v domě čp. 35 na dnešním Starém náměstí. Zde jej má řada z
nás dosud v živé paměti. V této funkci zde setrval až do 31. prosince
1980. Současně s ním zde nalezla zaměstnání také jeho manželka
Danuška, rozená Fišerová, s níž se oženil v dubnu 1954. Z manželství se
narodil syn Miloslav.
Restaurace Modrá hvězda pod jeho vedením jen vzkvétala. (Podle
Martina Šebely)
|