Českotřebovský deník 79/2022 (20/3) 
V nemocnicích Pardubického je zrušen zákaz návštěv
Ve všech pěti zdravotnických zařízeních, které provozuje, tedy v Pardubické, Chrudimské, Orlickoústecké, Litomyšlské a Svitavské nemocnici, však je stále třeba dodržovat preventivní protiepidemická opatření. „Žádáme pacienty i návštěvy, aby v prostorách nemocnice nadále používali ochranu dýchacích cest a dbali na důslednou hygienu rukou,“ uvedla ústavní epidemioložka Nemocnice Pardubického kraje Lucie Bareková. Osoby, které mají příznaky akutních respiračních onemocnění, vyzývá, aby návštěvu u pacienta v nemocnici odložili až po jejich odeznění. „Důvodem je ochrana hospitalizovaných pacientů i zaměstnanců nemocnice před případnou infekcí,“ podotkla Lucie Bareková a upozornila, že návštěvy u covid pozitivních pacientů povoleny nejsou. Ve výjimečných situacích je může povolit ošetřující lékař.  Podobně jsou návštěvy povoleny také v Domově pro seniory.
Volejbalistky Sokola v II. lize v posledním kole prohrály a jsou až čtvrté
Téměř celou sezónu hrály volejbalistky na 2. místě tabulky a šance na udržení této pozice byla i před posledním kolem. Zde však narazily na VK Prostějov B v dobré formě, navíc posílené hráčkami z áčka.  A tak z Prostějova se přivezl jen jediný bodík,  obě utkání dvojkola byla pro domácí Prostějov: 3:0 a 3:2 .Nicméně o vyrovnanosti lze soudit dále uvedené závěrečné tabulce - stačil lepší poměr setů a sokolky mohly být alespoň třetí. Stačilo alespoň jedno utkání vyhrát tím sebetěsnějším rozdílem a mohly být druhé. Ani letos však sokolky ostudu České Třebové neudělaly. Hrají především pro radost ze hry a hra se jim proto daří.
Krajský přebor volejbalistů  ještě neskončil, hraje se do 26. března.
  • Zde hrají dvě v podstatě českotřebovská družstva, která mají své domovské haly v Č. Třebové na Skalce a na ZŠ Nádražní. . Soutěž již dokončil VK Rybník, z.s., který po již konečném počtu 28 západů získal 60 bodůl a je nyní v tabulce na čele.  Může jej však ještě příští víkend předstihnout VK Chvaletice, který má nyní 59 bodů a dva západy k dobru.  V posledním dvojkole hraje se Sokolem Kerhartice.  Sokol Česká Třebová II. je nyní na 6. místě s 33 body a má také ještě dva zápasy k dobru. Příští víkend hraje s týmem Hlinska, který je outsiderem soutěže a tak lze očekávat dvojité vítězství. Tím se může tým Sokola Č. Třebová II. posunout na 5. místo tabulky.  
    • Hokejbalisté zahájili jarní boje. Lokomotiva v Chlumci nad Cidlinou prohrála
    Výsledek zápasu v Chlumci je bohužel pro Českou Třebovou ne tak radostný. prohráli na samostatné nájezdy 5 : 4. Sehráli v Chlumci vyrovnanouz partii, po třech třetinách  byl výsledek nerozhodný 4:4, přitom vyrovnávací branka padla do sítě lokomotivy 26 sekund před koncem třetí třetiny. Smůla Tu pak dokončil hráč domácích Jan Skřivánek. Z Chlumce si tedy Lokomotiva veze první jarní bod.
    VELVYSLANECTVÍ ČESKA NA UKRAJINĚ BUDE V UŽHORODĚ
    Po evakuaci velvyslanectví České republiky na Ukrajině v hlavním městě Kyjevě a generálního konzulátu ve Lvově se naskytla příležitost přesunout český zastupitelský úřad do Zakarpatí. Před dvěma týdny během naší humanitární cesty do ukrajinského Užhorodu jsme si prohlédli vhodný vytipovaný objekt spolu s ředitelem krajského úřadu Kraj Vysočina. Je to budova bývalé cestovní kanceláře mládeže, která se přestěhovala na jiné místo. Považuji přesun velvyslanectví za logický. Je ovšem důležité především to, že bude provoz ambasády zachován. V minulosti jsme usilovali jako kraje kvůli velkému množství pracovníků v České republice z ukrajinského Zakarpatí zřízení alespoň konzulátu. Nyní si situace vyžádala dokonce zřízení (přesunutí) ambasády. O dané záležitosti jednal koncem týdne na místě samém také náměstek ministra zahraničí Martin Smolek, zástupce velvyslance ČR na Ukrajině Jiří Preclík a generální konzul David Nový. Za Pardubický kraj jednoznačně podporuji zachování našeho zastoupení na Ukrajině. Věřím, že se brzy vrátí do hlavního města a v Užhorodě nakonec zůstane námi žádaný konzulát.

    Fotografie pro pamětníky

  • Na fotografii, která byla starou Lhoteckou pohlednicí je "Záložní spolek pro Lhotku a Parník" neboli tzv. Kampelička. Posledních 40 let zde byly velké změny. nejdříve zde byl uskladněn nějaký nábytek z bývalých expozic městského muzea u kterého byla zjištěna červotoč a tak absolvoval radiační ošetření, které mělo červotoče zahubit.  Kam se nakonec poděl není zcela jasné, některý byl přestěhován nejdříve do bývalého bytu v Národního domu a po té do depozitáře v Borku. Potom zde byla zřízena lékařská ordinace, dále účetní firma.  Vedlejší dům byl přestavěn ale původní podobu přece jen kopíruje.....

    • Před 115 lety se narodil můj tatínek Emil MIKOLECKÝ (21.3. 1907 – 5.1. 1988 ),

    Učitel, hudebník, kronikář, správce městského muzea....

    Nejdříve uveďme oficiální profil, opakovaně uváděný v rámci "Českotřebovského kalendária":

    "Emil Mikolecký se narodil ve Vídni, brzy se ale s rodiči přestěhoval do České Třebové. Bydleli v chalupě čp. 292 v Riegrově ulici. Na místě tehdejšího obydlí dnes stojí vysoký rohový dům s obchodem v přízemí. Otec se zabýval malým hospodářstvím a obuvnickým řemeslem. Prvorozený Emil (měl ještě bratra Roberta a sestru Marii) vystudoval českotřebovskou reálku (maturoval v roce 1924) a v Čáslavi učitelský ústav. Kantorskou dráhu započal v České Rybné na Žamberecku, na měšťanskou školu do České Třebové přišel z Horní Čermné. Hned po příchodu se začal věnovat osvětové činnosti. Pracoval v městské knihovně, kulturní komisi MěNV, občanském výboru. Dopisoval do krajanských časopisů, do kterých uložil mnoho zajímavých vlastivědných příspěvků z České Třebové a jejího okolí. Jedenáct let působil i jako městský kronikář. Byl činným v Orchestrálním sdružení Smetana, kde sedával u partu druhých houslí a v pěveckém spolku Bendl, jehož byl dlouholetým členem. Mnoho pro město vykonal ve funkci správce sbírek městského muzea. Rozšiřoval muzejní sbírky, organizoval výstavy, přednášel, publikoval, pomáhal muzejním badatelům i studentům při zajišťování vlastivědného materiálu. Tato práce nepřinášela jen radost. Musel řešit vyklizení expozic muzea ve staré radnici a následné uložení sbírek do nevyhovujících depozitářů. Muzejní práci opustil až ze zdravotních důvodů. Nejdříve si ale za sebe našel odpovídající náhradu. I když mu těžká nemoc nedovolovala vycházet mezi lidi, stále se zajímal o dění ve městě. Bohužel, otevření nového muzea s výstavními prostorami se nedočkal. Pochován je na českotřebovském hřbitově."

    A teď něco přídám, jde o kulaté a hodně vysoké výročí. Stále však ještě žije velký počet jeho bývalých žáků a z vlastní zkušenosti vím, že si vzpomenou. Táta měl dva sourozence:  sestru Marii, provdanou Jasanskou, za manžela si vzala Ladislava Jasanského, se kterým bydlela na dnešní ulici dr. Beneše číslo 811 vedle bývalého Lidového domu. Ladislav Jasanský patřil do rodu Jasanských, kteří  na Parníku provozovali truhlářskou výrobu. Díky tomu jsem tak asi na páté koleno vlastně příbuzný např. s Radkem Jasanským, majitelem dnešního truhlářství na Ústecké ulici 97. Dále měl můj otec bratra Roberta Mikoleckého, který zůstal věren ševcovskému řemeslu, na začátku války si v roce 1940 postavil na rohu Riegrovy a Litomyšlské ulice, vlastně na pozemku, který dříve rodině Mikolecké patřil novostavbu domu 292, který stojí dodnes na světelné křižovatce a sídli v něm prodejna Kohinoor. Robert Mikolecký byl živnostník - švec a na takové musel bývalý režim velmi přísně. Považte že po válce vykořisťoval své zaměstnance tím, že je zaměstnával a za to jim samozřejmě platil. A co bylo nejhorší tak do padesátých let si na půdě uschoval pár beden už dávno neprodejných bot ze ztvrdlé kůže. Za to byl ponížen, obžalován, zatajené zásoby souzen veřejným lidovým soudem, dostal 10 měsíců v Ilavě na Slovensku a to se pak projevilo na jeho zdraví, předčasně zemřel. Znárodněný neudržovaný dům  pak sice vrátili rodině k restituci, a nezbylo než jej odprodej, dnešní majitel je společnost Tradepro z Letohradu.
    28. října 1933 se Emil Mikolecký oženil s Marií Tocháčkovou, jedinou dcerou Jana a Marie Tocháčkových. Měli postupně tři děti: Zdenu (*1938, +2001), Milana (*1948) a Libuši (*1949, +2017). Naše rodina bydlela na Hřbitovní ulici u rodičů maminky. Dětství bylo krásné, moc vzpomínám, ale už nemám s kým se o to podělit.  Zůstaly jen natočené 8mm filmy a fotografie. Jedna z nich je aso z roku 1960. Tatínek byl učitel  na základní škole a tak jsem to jako učitelské dítě neměl zcela jednoduché. Každý můj nedostatek či poklesek jsem doma nemohl zatajit, hned se o všem vědělo. Celá naše rodina měla úzký vztah k českotřebovskému gymnáziu, až na maminku, který studovala rodinnou školu ve Vysokém Mýtě prakticky všichni zasedli ve školních gymnaziálních lavicích. Nakonec jsme po tatínkovi všichni pokračovali v pedagogickém působení:  Zdena učila na Střední pedagogické škole v Litoměřicích (s aprobací Bi-Ch) , já jsem největší část svého pedagogického života věnoval působení na střední zdravotnické škole v Ústí nad Orlicí (F - CH)  a Libuše potom na základní kole v Klášterci nad Orlicí. A nakonec se učitelskému povolání věnují i moje dcery: Kamila na základní škole ve Šternberku a Pavla v České Třebové na ZŠ Ústecká, na českotřebovském gymnáziu a na Základní umělecké škole (aprobace N - Hv).  Milan Mikolecký
    		•