-
Většina z nás ještě pamatuje doby, kdy se veškeré zboží nakupovalo
v malých, tzv. kamenných obchodech. Již za časů monarchie, byla
v každém městě, v každé jeho čtvrti, otevřena prodejna potravin,
která zásobovala příslušné obyvatele. Nikdo tehdy nechodil na nákup na
druhý konec města! A když se postavila nová čtvrť, byla tam otevřena
také prodejna. A to platilo jak za časů císaře pána, tak i v době
vzniku republiky, ale i v době předlistopadové. Každé nové sídliště
získalo také svoji vlastní prodejnu.
-
-
Jednotlivé obchody bývaly v minulosti na svých firemních štítech
označovány obvykle jménem majitele, které bylo doplněno názvem
živnosti, jako např. pekař, řezník a uzenář, cukrář, obchod
koloniální apod. Ve většině případů obchody tehdy náležely jednomu
majiteli či jedné rodině mnoho let. A tak zákazníci vždy chodili
nakupovat k „někomu“. A tato pojmenování se u obyvatel našeho města,
dříve narozených, udržela i dobách socialistického obchodu, kdy krámy
svým někdejším majitelům, již dávno nepatřily. A tak např. moje
babička, ve Třebové rozená, do konce života neřekla, že něco koupila
v papírnictví, ale vždycky u Chládků, nikoliv v železářství, ale u
Pásků, pro uzeniny se nechodilo do rybárny, ale k Laškům,
potraviny, při cestě do města nekupovala v Pramenu, ale u Beranů či u
Kobliců. Na Tyršově náměstí nechodila do Večerky, nýbrž ke Kubelkům.
Pro textil se stavila na Skalce u Korčáků a občas něco potřebovala na
Starém náměstí, v drogerii u Kašťáků. Stejně obchody nazývalo i mnoho
dalších třebovských rodáků. Nikdy nechodila do obuvi, ale k Baťovi a
cestou se zastavila vedle u Suků. Babička, která pamatovala filiálku
železničního konzumu na Farářství, třicet let, kdy chodila nakupovat
do obou prodejen na Novém náměstí, šla vždy „do konzumu“, nikdy do
samky. Masně v Brázdově zase parničtí navždy říkali u Štyrských. Pro
maso se chodilo na Zámostí ke Skálům, pro dámské prádlo do domu
vedle staré radnice, výhradně k Pišlům.
-
-
V době meziválečné měli také někteří zdejší obchodníci na fasádách
svých domů plasticky provedený nápis, označující název domu a
obchodu. Např. ve štítě domu čp. 53 Na Splavě bývalo uvedeno „U
Beranů“, sídlila zde krejčovská živnost. Textilní obchod v domě čp. 46
na Starém náměstí měl pod římsou nápis „U Poldaufů“. Některé
prodejny, zejména drogerie a lékárny, mívaly v minulosti exotické
názvy. Lékárna Ph. Mr. Augustina Veselého na Starém náměstí se
jmenovala „ U bílého orla“, Kapounova drogerie v Hýblově ulici mívala
název „Vesmír“ a Kašťákova drogerie na Starém náměstí se nazývala „U
zlatého lva“.
-
-
Po roce 1948, kdy byly soukromé obchody zestátněny, aby nic
nepřipomínalo staré časy, muselo dojít i ke změnám jejich názvů. A
tak se na firemních štítech objevily skutečné skvosty. A mnoho z nich
opět zlidovělo a lidé je používali i poté, co byly zase obchody
přejmenovány. Tak řeznictví provozoval n. p. Masna, prodejny potravin
n. p. Pramen, zlatnictví s hodinářství se jmenovalo Chronor, prodejna
nábytku Nový byt, papírnictví se nazývalo Narpa, knihkupectví Kniha,
ze železářství byl Kovomat. Textilní prodejny byly provozovány pod
označením Tep, drogerie se změnila na Chemodrogu. Prodejna obuvi se
nazývala Jas, elektrotechnické závody se nazývaly Elektra. A krejčí
bývali sdruženi v družstvu Vkus.
-
-
V socialistických obchodech, ať se již jmenovaly jakkoliv, bývali
jejich vedoucí zaměstnáni po řadu desetiletí, mnohdy až do odchodu
na odpočinek. Každý z nich měl hodně známých zákazníků a mezi nimi
byl velmi oblíben. A tak místní chodili pro maso k Habrmanovi,
Lukesovi či Klikarovi, pro zeleninu se chodilo k Matouškům či
Novotným, pro potraviny např. ke Kapounovi, Simonovi, Drtilovi či
Ďoubalovi, později k Jarce Dlouhé, parničtí zase chodili k Bohoušovi
Páclovi. Pro oděvy se docházelo k Pekníkové, Maškové a Koníčkové,
pro chleba k paní Vlčkové, pro vejce „křapky“ zase ke Kocmanovi nebo
k Lubošovi, do Elektry ke Gregarovi a do papírnictví jsme chodili
k Růženě. Pro obložené chlebíčky se zavítalo do „Mlíčáku“, místo do
Mléčných lahůdek, ale většina z nás tam pro ně chodila k Aleně.
Samostatnou kapitolou bývala návštěva prodejny cukrovinek na Starém
náměstí, v čp. 46, stále nazývané podle někdejšího pojmenování
„Orion“. A zdejší vedoucí, slečna Božena Zajícová, moje tehdejší
sousedka, byla prostě „Orionka“. V Janderově domě čp. 333 v Hýblově
ulici bývala sběrna oprav deštníků a zakázek na šití prošívaných dek.
Pracovala zde další moje sousedka, slečna Marie Čebišová, známá pod
přezdívkou „Slečna Deka“. Do drogerie se chodilo k paní Kubové,
Sotonové či Simonové. Do železářství zase k Duškovi. S televizemi se
zavítalo do opravny k panu Tošovskému. Tato mnohdy „domácí“
pojmenování zdejších obchodů svědčí o jejich dlouholeté oblíbenosti
a velké popularitě. Dnes, v době existence velkých nákupních center,
tato tradice pomalu mizí z našeho života!