Oldřich Gregar
Myslím, že
málokdo z občanů našeho města a to zvláště ze starší či střední generace
nikdy neslyšel o vyhlášené českotřebovské stavební firmě Rössler a Kudlík.
Tento prosperující podnik působil za první republiky a Protektorátu, aby
se pak po politických změnách v roce 1948 rozplynul v Československých
stavebních závodech. Od té doby provozovala provozní objekt a stavební
ohradu v nynější Felixově ulici firma Baraba, později přejmenovaná na
Dopravní stavby.
Oficiální název
zněl : Podnikatelství staveb RÖSSLER A KUDLÍK, architekti a stavitelé,
Česká Třebová. Předmětem činnosti byly stavby pozemní, vodní,
železobetonové a další. Svojí činností se podnik výrazně podílel na
rozvoji města. Pomineme-li desítky rodinných a obytných domů, byly to
hlavně stavby veřejné, jako třeba banka na Nádražní ulici a hlavně nové
osobní nádraží s podchodem a nástupišti včetně odbavovací výpravní budovy,
poštovního úřadu nebo nocležen pro vlakové čety. Nově postavena byla i
budova odboru pro udržování dráhy. Další perlou českotřebovského
železničního uzlu byla novostavba výtopny s administrativní budovou,
velkou a malou rotundou, dvěma točnami, správkárnou, olejnou, kotelnou a
rozsáhlým zauhlovacím zařízením, kterému vévodil mohutný portálový jeřáb.
Dominantou výtopny byly tři tovární komíny (dnes stojí již jen jeden) a
zdaleka viditelná válcová věž vodárny.
Prakticky nikdo
ale neví, že se firma Rössler a Kudlík podílela významnou měrou v letech
1937 a 1938 na obraně republiky.
Od roku 1935
počala Republika československá pod vedením Ředitelství opevňovacích
prací (ROP) budovat pohraniční opevnění tj. dělostřelecké tvrze,
těžká opevnění a v největším rozsahu pak objekty lehké, pro které se vžil
lidový název "řopík". Zvláště v roce 1937 se rozběhla stavba tohoto typu
pevnůstek naplno a zpočátku měly obklopit po hraniční čáře celou
republiku. Pro renomované stavební firmy se tak naskytla možnost získat
významnou státní zakázku vojenského charakteru, pokud ovšem podnikatel
uspěl ve výběrovém řízení. A to nebylo snadné.
Podnikatel se v
něm zavazoval k přísnému utajování všech skutečností o stavbě, on i
zaměstnanci museli být státně spolehliví (Karel Kudlík byl ruským
legionářem). Firma musela disponovat zkušenostmi zvláště se
železobetonovými stavbami a stálým kádrem odborných řemesel, mechanizací
a strojovým parkem. V neposlední řadě musela být firma i kapitálově silná
a schopna zajistit nejen kvalitu díla, ale i splnění časových termínů
předání stavby.
Vojenská správa
dělila pevnostní linii lehkého opevnění na úseky, ve kterých se budovaly
dle taktických úkolů jeden až tři sledy pevnůstek. Pro každý úsek bylo
zadavatelem vybráno zhruba pět stavebních firem, které se o stavbu
ucházely. Byla jim předložena projektová dokumentace, zadávací podmínky
včetně receptury betonové směsi a následovala terénní pochůzka. Velmi
důležitou informací pro zpracování nabídkové ceny bylo například i určení
nejbližší vykládací železniční stanice, protože dopravní náklady
byly.někdy velmi vysoké. (V horském terénu v masivu Králického Sněžníku
musel pardubický železniční pluk postavit pro dopravu stavebních hmot
visutou lanovku. V okolí kóty Chlum musela firma Rössler a Kudlík
zakalkulovat pro nepřístupnost stavby dopravu betonu v putnách koňmi...).
Následně podnikatel vypracoval cenovou nabídku, kdy zpravidla zvítězila
nejnižší cena.
Stavitelé Rössler
a Kudlík se tedy prosadili na severní Moravě v pásmu IV. sboru,
kde jim byly zadány úseky V a V-3 Sádek, VI a
VI-3 Horní Benešov a poté v horském terénu v okolí Králického Sněžníku
úsek XIII-Sušina
a XXII -
Chlum. Stavební práce byly zahájeny v červenci 1937 a skončily 30. září
1938. Z projektovaných a zadaných 243 lehkých objektů (řopíků) bylo
postaveno 212 kusů. Celkovému dokončení zabránila Mnichovská dohoda, po
jejímž přijetí byly veškeré stavební a montážní práce na opevnění
zastaveny a byla zahájena evakuace. Za pět stavebních úseků požadoval
podnikatel odměnu 6,868.707.- Kč, na úseku XIII -
Sušina se nepodařilo v archivu částku zjistit.
Pro informaci je
nutno uvést, že v nabídkové ceně byly uvedeny náklady na řezivo, kamenivo,
práci, dopravu a potřebné zařízení staveniště. Rozhodující materiály jako
armaturu, speciální pevnostní cement A, střílny, pancéřové plné a mrazové
dveře, granátové skluzy, periskopové roury a prvky ventilační soupravy
dodávala vojenská správa.
V prostoru Sušiny
(1321 metrů nad mořem) postavila firma tři prostorné roubené chaty pro
posádky lehkého opevnění za 536.000.-Kč, dále hraničářské kasárny v
Koblové u Ostravy pro I. prapor
hraničářského pluku 4- za 8,7 milionu Kč, v oblasti II. sboru
(sever a východ Čech) sruby a chaty pro posádky řopíků v částce
l,470.123.-Kč. Kimo to zhotovila na 3.000 kusů železobetonových
rozsocháčů, které byly ještě v roce 1937 rozhodující protitankovou
překážkou. Finanční částka nebyla zjištěna. Dále se firma zúčastnila
soutěže na realizaci nového typu protipěchotních a protitankových překážek
na severu Moravy v oblasti IV. sboru,
ale zde již, skončila z pěti uchazečů na třetím místo a nebyla vybrána.
Veškeré stavební
práce pro vojenskou správu v úseku Sádek a Horní Benešov ukončili
podnikatelé v dohodnutých termínech a vojenská správa je převzala. Pouze
na úsecích Chlum a Sušina byly práce násilně zastaveny ke dni 30. září
1938 a do 10. října 1938 musela proběhnout evakuace stavebních hmot,
zařízení staveniště atd. Ne vše se podařilo do obsazení odstupovaného
území odvézt, o čemž, dodnes svědčí kupy štěrkopísku a kameniva v lesích
včetně jutových pytlů se ztvrdlým cementem.
Projděte se jako
turisté oblastmi, kde firma Rössler a Kudlík stavěla. Najdete pevnostní
objekty, na kterých odvedla dobrou a kvalitní práci a její výsledky tu
budou i po staletích.
Prameny :
- terénní průzkum
a osobní archiv autora
- vzpomínky pana
Ing. Pavla Kudlíka, syna majitele firmy
- výkres
autor
 |