Slavnost předávání maturitních vysvědčení pro třídu 4.C čtyřletého studia na českotřebovském gymnáziu se konala v pátek 27. května 2022 v obřadní síni českotřebovské radnice. Třídní učitel Michal Jiraský. Zvláštností tohoto slavnostního aktu bylo finanční ocenění dvou nejlepších studentů stipendiem českotřebovského rodáka PhDr. Josefa Zavřela, který pro ocenění nejlepších absolventů v letošním roce věnoval 1000 USD. Tato částka byla rozdělena pro dva nejlepší ze třídy 8.A a dva nejlepší ze třídy 4.C, tedy čtyřletého studia. Jako překvapení navíc PhDr. Josef Zavřel přivezl oceněným absolventům jako upomínku adjustované fotografické práce ze svých cest po světě. Josef Zavřel je českotřebovský rodák, narodil se v domě, kde je dnes restaurace U Pucholtů na Trávníku. Studoval na českotřebovském gymnáziu, ale po válce se rodina z České Třebové odstěhovala. Pracoval jako redaktor sportovní redakce Československé televize, později i v redakci zpravodajství. Cestoval po světě a ze svých cest si převezl množství úchvatných zážitků zachycených fotoaparátem, v České Třebové v Kulturním centru své práce vystavoval. Do České Třebové se stále rád vrací, sleduje život v našem městě a sleduje i osudy dalších zdejších rodáků, kteří se ve světě proslavili. Připomenu např. Vladimíra Pácla, významného lyžaře a lyžařského funkcionáře, který v době normalizace musel z Československa emigrovat do Itáli, kde žil v městečku Malé. Vladimír Pácla jako spolupracovník České televize také zajistil natočení televizního filmu o Vladimíru Páclovi a v současné době spolupracuje s Českotřebovským deníkem na dokončení vzpomínkového filmu o herečce a třebovské rodačce Mileně Asmanové - Reindlové.

---

V Kozlově?  U chaloupky Maxe Švabinského, samozřejmě. Proč Švabinského, vždyť to přece byla vždycky Vejrychova chaloupka a Max Švabinský se zde jenom mihl v prvních dvou dekádách 20. století a jak říkala paní Jana Vejdovská, vnučka Karla Vejrycha pianisty  "tak zde nepřeložil  nikdy ani polínko".  Prostě Max Švabinský je slavnější a tak na tom nemůžeme nic změnit.  Naposledy se zde zahajovala turistická sezóna v roce 2019, další rok probíhala rekonstrukce chaloupky a loni byla covidová opatření, která takovou akci volně pro veřejnost nedovolovala. Ta rekonstrukce, provedená firmou Architekti KK Trstěnice, byla udělána důkladně, o tom se jistě mohli přesvědčit i početní návštěvníci vernisáže v sobotu 28. května.   Bylo to tady jako každý rok, setkání příznivců  Kozlova, Švabinského, rodiny Vejrychovy. A navíc zde byla řada milých hostů, kteří měli k dílu Švabinského úzký vztah jako majitelé jeho prací, které zapůjčili na letošní "dvojvýstavu", která se konala od března do konce května současně v Městském muzeu a v Kulturním centru.  Akce se vydařila, počasí až na chladný večer bylo "v normě", foukalo, ale to v Kozlově není žádná výjimka. Po úvodu ředitelky Muzea Mgr. Jany Voleské, která přivítala hosty, jednal potomky rodiny a sběratele Švabinského prací, nechaběla anio starostka města Magdaléna Peterková. Jana Voleská projevila radost z to toho, "že to jeto vyšlo" a pozvala hosty k prohlídce chaloupky. Zde opět se mohli návštěvníci setkat v bílém pokoji s Elou Švabinskou, také s Mistrem Maxem Švabinským, který nahoře ve svém "Kufru" pracoval na dalších grafických dílech a také nejstaršího obyvatele chaloupky, který zde působil ještě před tím, že se sem do Kozlova nastěhovala rodina Vejrychova - filosofa Welze, který zde skrýval před tehdejší rakouskou policií. Zde měl i zdatného "pobočníka", který návštěvníkům rozdával mnoho informací a dokázal zodpovědět i záludné dotazy.

O rybníček v Javorce se starají rybáři, ale péče o zeleň kolem rybníčka (nebo chcete-li jezírka) je záležitost města. A právě na to upozorňují lidé na vycházkách, že to vypadá, jako by se nikdo nestaral. Větve  nakloněny tak, že  jsou ve vodě. Běžně zde jezdí na lodičkách skauti a vozí děti. Brzy nebudou mít kudy jezdit, všechno bude zarostlé. V rybníčku také bývali pstruzi nebo jiné ryby, vypadá to, že dnes to je snad luxus. A přitom by se mnozí zase rádi vrátili do doby, kdy to vše být mohlo.

Ačkoliv jsou věda, výzkum a inovace zásadní pro dobrou ekonomiku země, stát prostředí pro jejich podporu a rozvoj neformuje vždy úspěšně. Zrcadlo by však podle Vladimíra Velebného, šéfa české mezinárodně úspěšné biotechnologické firmy Contipro, měly nastavit také komerční subjekty a akademická sféra, které s prostředky čerpanými od státu mnohdy nenakládají efektivně.

Na talentované mladé lidi není Česko o nic chudší než západní země. Pokud však porovnáme ekonomickou a životní úroveň společnosti, je výsledný přínos těchto talentů nedostatečný. Na celkovou úroveň ekonomiky a blahobytu má totiž vliv přidaná hodnota vyráběných produktů, která zůstává v zemi a zvyšuje příjmy jednotlivců i státu. Klíčem k ní jsou inovace.

Inovátoři jsou vítězi trhu

Inovativní výrobky přinášející lepší nebo nové vlastnosti na trhu vítězí a s nimi také ti, kteří je nabídli mezi prvními. Mohou nasadit vyšší marže, využít nenasycený trh a mít vyšší zisky. Ty potom „rozlejí“ do zakázek svým dodavatelům, do mezd pro větší počet zaměstnanců a jejich prostřednictvím dále do vyšší spotřeby. Získávají a bohatnou tak všichni.

„Všichni, kdo se pohybují na trhu, zkoumají potřeby zákazníků a snaží se na ně nasměrovat svoje výrobky. A protože to dělá každý, svádí se o objevenou potřebu konkurenční boj. Pokud přijdete na trh i s budoucí potřebou zákazníka, kterou konkurence do té chvíle neobjevila, získáte konkurenční výhodu,“ vysvětluje Vladimír Velebný, majitel inovativní české biotechnologické společnosti Contipro.

Prostředí pro inovace má co dohánět

Jedna věc jsou nápady a inovativní myšlení, druhá prostředí, v němž se mohou uplatnit. Spoluvytváří jej i stát a zdá se, že ne vždy úspěšně. „Přestože je v Česku poměrně velký inovační potenciál, při hodnocení naší ekonomiky je inovativnost zrovna tím parametrem, který nás táhne dolů. Bavíme se teď o nutnosti druhé transformace české ekonomiky, která je v naší průmyslové zemi hodně navázána na transformaci z montoven na výrobu s přidanou hodnotou,“ konstatuje Alena Nováková, zástupkyně ředitele Národního centra Průmyslu 4.0 a manažerka komunikace Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT.

Česká věda podle ní disponuje kvalitními lidmi, ne vždy jim ale umí vytvořit správné podmínky. Talentovaní lidé tak odcházejí natrvalo do zahraničí. „Setrvání talentů ve vědě také často brání finančně nekonkurovatelné nabídky z korporací, což je výsledkem nedostatku lidí na českém trhu. Je třeba nejen vytvářet zajímavé výzkumné příležitosti, ale též nabídnout stabilní zázemí, mobilitu, kariérní růst a profesionální management,“ upozorňuje Nováková.

Jsou problémem finance, nebo byrokracie?

Je tedy klíčem ke zvýšení inovativnosti v české ekonomice financování, nebo je to otázka nastavení systému a byrokracie? „Finanční kapitál je kvůli specifičnosti požadovaných vstupů výzkumu a vývoje dominantním katalyzátorem mnohých vědeckých projektů,“ připouští Velebný.

„V Česku existuje poměrně široká škála finančních nástrojů a inovační infrastruktury, jako jsou inkubátory, huby a podobně, systém sám o sobě však příliš efektivní není. Je zde malé propojení s venture capitalem. Největší problémy poté nastávají hned na začátku – patent versus užitný vzor versus nic,“ doplňuje Alena Nováková.

Stát by pak dle ní měl maximálně zjednodušit administrativní proces žádostí, které jsou pro začínající firmy často nezvládnutelné. A také se zaměřit na kvalifikaci konzultantů a vnímat je jako strategickou prioritu z hlediska nasměrování firem k podnikatelskému úspěchu.

Velebný: I firmy by si měly zamést před vlastním prahem

Šéf Contipra Velebný, jehož nyní mezinárodně úspěšná společnost s hledáním zdrojů v minulosti také zažila těžkosti, však vnímá kriticky i ty, kdo podporu na výzkum čerpají. „Na rozdíl od většiny si nemyslím, že hlavní problém českého výzkumu je objem financí získaných od státu. Spíše se domnívám, že je jím neefektivní hospodaření s nimi,“ tvrdí s tím, že si dle jeho názoru obzvláště akademická sféra navykla natahovat ruku a již se moc nestará, čím čerpané peníze státu vrátí.

„Určitě existuje celá řada firem, které velmi úspěšně provozují či podporují výzkum a vývoj. Prakticky v každé firmě nějaké laboratoře či vývojové dílny jsou. Otázkou je, jací lidé v nich pracují, kdo je vede, co dělají a jak efektivně. Myslím si, že stát výzkum a vývoj ve firmách podporuje přiměřeně, ovšem vždy se najdou nespokojenci. Každý z nich by si však měl nejdříve zamést před vlastním prahem, provést analýzu efektivity vynaložených prostředků a až poté dělat závěry,“ dodává Velebný.

---

Daniel Dvořák PR & Media Manager LESENSKY.CZ s.r.o.

---