Po dlouhém Covidovém půstu v pátek 29.4. se uskutečnil třetí koncert XXII. ročníku Bennewitzova festivalu, na kterém jako třešnička na svátečním dortu vystoupil Komorní orchestr Jaroslava Kociana, rozšířený o dechovou sekci Filharmonie Hradec Králové, pod vedení dirigenta MgA. Bohuslava Mimry.

Dramaturgie koncertu byla jako vždy atraktivní jak po stránce repertoáru tak i výběrem renomovaných interpretů. V první části večera zazněla slavná Vodní hudba světoznámého skladatele  G.F.Händela. K ozřejmění atmosféry prvního provedení tohoto díla jsem si vypůjčil úryvek profesora Tomislava Volka, který uvádí: 17. července r. 1717 přinesly londýnské noviny zprávu o projížďce krále Jiřího I. - v doprovodu mnoha vznešených osob - po řece Temži, přičemž jeden z člunů byl obsazen početnou kapelou - bylo tam 50 nástrojů všeho druhu a po celou cestu byly hrány nejlepší sinfonie, spěšně k této příležitosti složené panem Händelem. Vyvolaly takovou libost její výsosti, že poručila hrát je třikrát... 

Tak vypadá první autentická historická zmínka o hudbě, která je dnes světu známa jako jedno z vrcholných orchestrálních děl doby barokní. Představuje tedy Vodní hudba jakousi velmi rozsáhlou suitu, v níž počet a pořadí vět je z části dílem náhody. Není dodržena ani obvyklá jednota tóniny... nic z těchto neobvyklostí či z našich neznalostí nás však nemusí trápit, účin díla tím netrpí. Je ostatně nepochybné, že i při svém původním uplatnění byly jednotlivé věty řazeny volně, nejspíše podle zásady kontrastu a podle momentální situace při památné projížďce.

Důležitých cembalových partů tohoto líbivého díla se ujaly dvě umělkyně, našim občanům dobře známé, paní Miluše Mimrová učitelka klavíru na zdejší ZUŠce a její bývalá žákyně Daniela Vymlátilová - Horská, dnes pedagožka na konzervatoři v Kroměříži, s velkým entuziasmem. Hra na cemballo, oproti klavíru má svá specifika. Dynamiku a další výrazové prostředky je třeba přizpůsobit charakteru nástroje a melodické ozdoby hojně využívané v barokní hudbě jsou celou zvláštní vědou, kterou je třeba zvládnout teoreticky, ale vypilovat ji hlavně prakticky. Obě umělkyně uvedené záludnosti zvládly na výbornou a jejich interpretace vedle technické dokonalosti naplnila i stylovou čistotu a myšlenkový obsah skladby. Můžeme s plnou odpovědností konstatovat, že tato umělecká dvojice plnohodnotně doprovodila populární Vodní hudbu. Smyčcová sekce orchestru se jako vždy zhostila svého úkolu s velkou profesionalitou a spolu se skupinou dechů stylově dokonale provedla toto barokní dílo. A to tak, že Anglický král by si tento skvost nechal zahrát několikrát jak tomu bylo při premiéře v osmnáctém století.

Po krátké přestávce jako by někdo přestavěl kulisy a posluchači se rázem ocitli v devatenáctém století v romantické době. Johannes Brahms, přítel Antonína Dvořáka, odpůrce programní hudby a zarytý anti-wagnerián, bývá považován za dovršitele díla Ludwiga van Beethovena. Je také považován za představitele klasicko-romantické syntézy. Johannes Brahms vedle čtyř symfonií, rozsáhlé komorní, vokální a sborové tvorby napsal také pozoruhodný dvojkoncert a-mol pro housle a violoncello. K realizaci tohoto projektu si dirigent Bohuslav Mimra přizval dva mladé, talentované umělce. Houslistu Matouše Pěrušku a violoncellistku Kristinu Vocetkovou. Tato nadějná dvojice svým výkonem prokázala, že jejich umělecká shoda není jen v technické erudici, dokonalé souhře a tónové kvalitě, ale i v mimořádné muzikálnosti a snaze po originalitě.

Ani Brahmsův dvojkoncert není obvyklý. Hodně se mluví o symfonismu tohoto geniálního díla. Často je provedení vnímáno jakoby šlo o skrytý zápas sólistů s orchestrem. Někdy jdou úvahy tak daleko, že by se autorství mělo rozdělit mezi dirigenta a Brahmse.

Jestliže připustíme, že v tomto případě jde o originální provedení díla, musíme objektivně přiznat velkou zásluhu panu dirigentovi Bohuslavu Mimrovi. A to hlavně proto, že si v této zajímavé skladbě počínal velmi profesionálně, byl  citlivý jak k partituře, tak k sólistům, kterým byl až překvapivě kooperujícím partnerem. Večer byl završen dlouhým potleskem jako poděkování posluchačů všem aktérům zajímavého koncertu.

L. Štark